Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

1. kapitola

Vánoční ozdoby a dekorace se třpytila spolu s čistotou po celém, pečlivě uklízeném bytě; blonďatý chlapec se nad konečným výsledkem spokojeně pousmál. Bylo pár minut před půl dvanáctou a s vánočním úklidem začal krátce po osmé hodině ranní - celá úklidová operace tohoto malého, ale zato útulného, a jednoduchého bytu dala chlapci přes tři hodiny práce. Během této doby se mu podařilo několikrát vylít kýbl s mýdlovou vodou, poté neúmyslně strčil loktem do pokojové rostliny, jejíž květináč spadl z poličky na podlahu - naštěstí se ale nerozbil, neb byl z pevného plastu - a na vrchol všech těch pohrom se mu roztříštil oblíbený hrnek s namalovaným obrázkem koaly, ve kterém měl zalitý citronový čaj. Hrnků měl ve skříňce nad linkou snad deset, ale tenhle s koalou dostal od své sestry Rachel; měl ho u sebe v Jižní Koreji jako památku na jeho rodný domov ve vzdálené Austrálii.

,,Snad se ségra na mě nebude zlobit,“ zděsil se Lee Felix, jakmile měl všechny odlomené střepy z hrnku smetené na lopatce. Opatrně je všechny vysypal do koše a při spatření přeplněného odpadkového pytle jej napadlo, že by ho taky mohl konečně vynést - většinou na koš s odpadky zapomínal a chodil jej kolikrát vynášet pouze jednou za měsíc. Nebylo se pak čemu divit, když ten těžký pytel nedokázal ani unést. Ale když už jsou ty Vánoce a blondýnovi by to přineslo lepší pocit ze sebe samého, tak by tuhle neoblíbenou aktivitu mohl přetrpět.

S pytlem plného odpadků se vydal ven ze svého bytu a jelikož nerad jezdil výtahem, seběhl v rychlosti tři schodiště a volnou rukou si otevřel hlavní, vchodové dveře do bytovky. Zimní vánek jej okamžitě praštil do obličeje a on zalitoval toho, že si před odchodem s odpadky nenavlékl na sebe mikinu s kapucí, která by mu zakryla červenající se uši. Zima zde vládla na plné obrátky, všude po zemi, domech a autech byl napadaný čerstvý sníh a kvůli víkendovému dni nebyla spatřena ani jedna živá duše. Felix se ještě chvíli kochal pohledem na krásně obalené smrčky kolem chodníku a když opět zafoukalo, rozhodl se co nejrychleji jednat a klusem přiběhl ke sběrné popelnici, do které pytel bleskově odhodil. S výdechem plné úlevy si oprášil ruce o teplákové kalhoty, radostně si kývl na dobře odvedenou (a pro něj těžkou) práci a tryskem přeběhl od popelnice zpět ke vchodu. V tu chvíli se vchodové dveře otevřely a blonďatého chlapce smetly na ledovou zem.

,,Oh můj bože! Moc se omlouvám, jste v pořádku?!“ mužský hlas se ozýval v chlapcově uších jako vzdálený křik někoho, kdo od něj stál snad sto metrů - při pádu se uhodil do hlavy a kvůli třeštící bolesti ani pořádně neslyšel.

,,P-Prosím?“ kuňkl blondýn a z pod ofiny světle obarvených vlasů vzhlédl k neznámému muži s rouškou na ústech. Před ním stál asi tak dvacetiletý mladík; kšiltovka na hlavě mu zakrývala tmavě hnědé, rovné vlasy a oči barvy kaštanu pozorovaly Felixe se starostlivým pohledem naznačuje tak tím svůj strach o drobného chlapce poraženého na zemi. Felix si až nyní uvědomil, že na neznámého hledí jako na zjevení samotné. Nervózně si se zakrytím úst odkašlal a stydlivě uhnul pohledem stranou; nestávalo by se mu často, že by na někoho vyloženě zíral. Nicméně, tohohle hnědovlasého týpka vidí úplně poprvé v životě a docela by jej zajímalo, jak se ocitl u nich v bytovce.

,,Není to náhodou nepříjemné sedět na té zmrzlé zemi?“ optal se opět hnědovlásek a koutky rtů se mu pozvedly do pobaveného úsměvu, který ale kvůli roušce nemohl Felix uvidět.

,,Oh, no, jo... docela jo,“ dostal Felix ze sebe a pokusil se své tělo zvednout ze země, ale zrádný led, namrzlý na betonovém chodníku, mu pod podrážkou uklouzl. Pohotově přitiskl svá víčka k sobě a už očekával další tvrdý pád, když v tom jej pod rameny zachytily něčí pevné a silné paže; svým čelem narazil do měkkého, bavlněného materiálu, díky čemuž necítil téměř žádné bolesti. Zprvu ho nenapadlo, že by mohl spadnout právě na neznámého mladíka, který pravděpodobně obývá stejný bytový dům jako on. Jakmile ale otevřel oči a vzhlédl k osobě, jež ho držela kolem trupu a pevně jej k sobě tiskla, se musel nad svou nešikovností začervenat. Ten jeho neznámý soused už neměl roušku na obličeji a Felix měl tedy možnost prohlédnout si mladíkovu pohlednou tvář. Srdce se mu hlasitě rozbušilo, když si uvědomil miniaturní vzdálenost mezi nimi. Pocítil hnědovláskův horký dech na pokožce a co víc; cítil, jakým extrémně něžným způsobem ho neznámá osoba objímá - jako kdyby byl Felix nějaká křehká, porcelánová panenka a on se bál, že jí kvůli nedostatečné opatrnosti hned upustí.