Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

7. kapitola

Felix tomu ze začátku nevěřil, ale Bang Chan to myslel smrtelně vážně; doopravdy spolu šli na rande.

Po nákupech, které netrvaly ani hodinu nýbrž půl hodinky, se Chanovým autem vydali směrem k náměstí. V rádiu hrály samé vánoční písničky a mezi chlapci se odehrávala příjemná a uklidňující atmosféra, kdy si za poslechu ztišené hudby povídali o všelijakých tématech. Už stihli probrat své rodiny - Felix vyprávěl o tom, jak jeho rodiče pracují v letectví, starší sestra právě skládá zkoušky na autoškolu a mladší sestřička dochází do sedmého ročníku základní školy; Bang Chan zase na oplátku pověděl blonďáčkovi o tom, že je jedináček a jak ho jeho rodiče neustále nutili ke studiu diplomacií a veřejně právní činnosti; samozřejmě se nezapomněl zmínit i o tom, že už od svých patnácti let bydlel sám a v tu dobu se poprvé začal věnovat hudbě. Felix se ani nestačil divit, čím vším si musel starší z nich projít - bydlet sám už od svých patnácti let určitě jednoduché nebylo. Byl za to ale Chanovi vděčný, že se to mohl o něm dozvědět a o to víc ho i obdivovat.

,,Počkej! Tady jsi měl zabočit doleva,“ upozornil řidiče auta ostražitý blonďáček, jenž nikdy nepřestal vnímat dění kolem sebe, a to i přesto, že mu nepřetržitě skákaly myšlenky od jedné záležitosti ke druhé.

Bang Chan se nad svou nepozorností nervózně zasmál, u širší krajnice se otočil a po zpáteční cestě odbočil tentokrát správným směrem. ,,Promiň. Přemýšlel jsem nad tím, co by tě tak ještě mohlo bavit. Doma mám nějaké akční videohry. Třeba bychom si je mohli spolu zahrát?“

Felixovi se při zmínce videoher rozzářily očka jako malému dítěti, jehož rodiče mu právě nabídli velice lákavou pochoutku v podobě zmrzliny. ,,Já miluju hry! A jsem v nich celkem dobrej,“ neodolal a musel sám sebe pochválit.

,,A nepodvádíš v nich náhodou?“ ušklíbl se starší chlapec a při příležitosti červené na semaforu mrkl na blondýna jedním okem.

,,Tss~ jistě, že ne! Mám na to prostě jen talent,“

,,Když myslíš,“ nechal to Bang Chan být a po rozsvícení zelené se opět rozjel. Netrvalo to dlouho a po pár minutách tiché jízdy stáli na posledním kruhovém objezdu, ze kterého vyjeli druhým výjezdem, což byl směr k veřejnému parkovišti. Zde konečně zastavili a řidič auta mohl vypnout motor; oba pasažéři z vozidla vystoupili a obešli auto, aby opět stáli vedle sebe. Dlouho staršímu Australanovi trvalo se k tomu velkému kroku odhodlat - rozhodně pro něj nebylo jednoduché dvořit se někomu, kdo se jeho srdci zamlouvá a neví, co všechno si může k chlapci dovolit. Tmavovlásek se zhluboka nadechl, povzbuzujícími myšlenkami našel v sobě veškerou svou odvahu, která v něm zbývala; natáhl k blondýnově dlani tu svou a nemotorně se pokoušel jejich prsty proplést, ale vlivem stupňující se frustrace se mu to ne a ne podařit. Naštěstí jej Felix chytil sám a s červenými tvářemi věnoval tmavovláskovi milý úsměv. I jemu toto uskutečnění vzalo hodně z kuráže, ale ve výsledku byli přeci jen oba rádi, když se mohli spolu držet za ruce.

,,Tak, kam by ses chtěl nejdřív podívat?“

Felix nepřemýšlel dlouho; po spatření postaveného stánku hned v první uličce měl jasno - lahodná horká čokoláda voněla na sto metrů daleko. Chlapcově výbornému čichu nemohla též uniknout i vůně čerstvého perníku prodávaného hned vedle stánku s horkými nápoji. ,,Můžeme si, prosím, dát nejdřív horkou čokoládu?“ pro jistotu, aby Felix nevypadal jako neslušný člověk, se svého doprovodu zeptal.

,,Samozřejmě. Na to se vůbec nemusíš ptát. Vyber si, kamkoli budeš chtít,“ usmál se na něj starší chlapec, jenž dosud nedokázal z blonďáčka spustit svůj zamilovaný pohled hnědých očí. Kdo by se tomu divil, když Felix vypadal v extrémně velké a dlouhé zimní bundě, huňaté šále kolem krku a v roztomilých rukavicích s vánočními sobíky tak drobně a rozkošně? S každým krokem měl Chan pocit, že se mu dříve či později mladý chlapec ztratí, když doslova vypadal ztracený i v té své prošívané bundě - to se ale nemohlo stát, protože s držením se za ruce měli jeden druhého neustále po boku a tím pádem bylo nemožné, aby se jeden z nich zničehonic vypařil. A za tu krátkou chvíli, kdy byly jejich dlaně pevným stiskem spojené, si oba na vzájemný dotek zvykli natolik, že už se nechtěli za žádnou cenu pustit.