Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

8. kapitola

Felix - chlapec, který neměl zrovna ty nejlepší zkušenosti, co se týče milostného vztahu - se skutečně poprvé v životě cítil být někým milován. Ten pocit, při kterém se tělem i duší cítil jak na tom nejjemnějším obláčku, mu dodával mnohem větší jistotu; o svém nynějším rozhodnutí neměl žádné pochyby - Bang Chan je jeho pravou láskou. Ještě stále tomu nemohl uvěřit. Před několika týdny by si nemyslel, že mu před Vánoci Bůh přivede do života někoho, kdo ho bude doopravdy milovat; bral to jako Boží Dar, jenž mu byl seslán přesně v tu pravou chvíli - stačilo si jen počkat. O těch dlouhých nocí, kdy celé ty hodiny přemýšlel a bádal ve své mysli, si často sám pro sebe říkal, jestli se na tom světě nachází pro něj něco jako 'radost' a 'spokojenost'. 'Můžu být vůbec šťastný?' ptal se snad každou noc.

Felix si zprvu myslel, že na toho pravého bude čekat věčnost, třebaže se vůbec někoho takového do konce života ani nedočká - při jeho tehdejší smůle tomu ani nedával velkou naději. Ale stačilo si jen počkat, trochu doufat a z plné vůle věřit, že svůj zbývající život nestráví tak úplně sám. A když se teď podívá vedle sebe a očima vyhledá tvář jeho dokonalého prince na bílém koni, musí se svým tehdejším myšlenkám zasmát. Bylo od něj hloupé si myslet, že už nikdy nebude ze svého života šťastný a spokojený. Každý na tomto světě si zaslouží zažít ten pocit radosti, spokojenosti a bezpečí. Felix, ačkoli tomu nevěřil, už své štěstí ale našel a není nic, co by mu ho nyní dokázalo sebrat.

,,Určitě máš všechno? Nepotřebuješ ještě něco nakoupit?“ ptal se pro jistotu před poslední zatáčkou tmavovlásek řídící auto, v němž se právě chlapci nacházeli.

Felix přikývl. ,,Ano. Už jsem nakoupil vše, co potřebuji. Můžeme jet domů,“ usmál se při slově "domů", jelikož bylo hezké vracet se někam s někým, kdo na něj od teď bude vždycky v domácnosti čekat; a pokud by to bylo naopak, moc rád bude vyčkávat na svého milého každý den.

Bang Chan se po odpovědi usmál a během krátké chvíle se objevili před hlavním vjezdem do podzemních garáží, ve které své auto nechával vždy zaparkované. Společně s blonďatým chlapcem z vozidla vystoupili, z kufru vytáhl celý jejich nákup a následně pomocí dálkového ovládání uzamkl zámek ve dveřích. S igelitovými taškami vyšli z podzemních garáží do hlavní haly jejich bytovky, ve které se nacházel výtah; do něj vstoupili a nechali se s těžkým nákupem vyvézt nahoru. Přeci jen, téměř celý den se procházeli po velkém náměstí, a tak bylo zcela pochopitelné, že těch několik schodišť by už kvůli nedostatku síly nevystoupali. Výtah se s drobným cinknutím otevřel. Dlouhou chodbou mezi byty došli až na úplný konec k tomu poslednímu, jenž patřil právě Felixovi. Ten dlouho zvažoval, zda má vůbec cenu dnes k sobě chodit, když by celý večer měl podle dohody strávit u Chana. Ale když se tak díval na ty plné tašky jídla a dalších důležitých věcí, rozhodl se, že si je nejdřív půjde uklidit a za Chanem přijde, jakmile celý nákup odloží na místo pro něj určené.

,,Jen vyskládám ten nákup, převleču se a pak za tebou dorazím, dobře?“ oznámil Chanovi svůj plán a odemkl klíčem zámek od dveří.

,,A nechceš s tím pomoct?“ nabídl se pohotově starší z nich a blonďáček se musel pousmát nad tím, jak moc je Chan ochoten někomu pomoci.

,,Ne. To zvládnu,“ mrkl na něj, čímž ho i ujistil, že tuhle primitivní věc opravdu zvládne sám a přešlápl přes práh od dveří nepřerušuje stálý oční kontakt mezi nimi. ,,já pak hned k tobě přijdu. Slibuji,“ usmál se dodávaje k tomu upřímná, nefalšovaný úsměv.

,,Dobře...“ přikývl natěšeně Chan objímaje blonďatého chlapce kolem úzkého pasu, u jehož obvodu mu zbývalo jen pár centimetrů na to, aby jej obepnul celou délkou jeho velkých dlaní. ,,moc se nezdržuj,“ ušklíbl se a s citem políbil blondýnovo čelo.