Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

9. kapitola

Během sekundy se blondýnovo tělo ocitlo natisknuté na stěně v jeho vlastní předsíni; Changbin jej pevné držel za obě zápěstí, aby se k smrti vyděšený chlapec nemohl proti jeho pohybům vzpírat. Ale i kdyby zapojil všechny svaly ve svém těle a pokusil by se staršího od sebe odstrčit, nikdy by se mu to nepovedlo. Changbin byl chodící hrouda svalů a někdo jako Felix - hubený, slabý a kvůli nynější situaci i značně vystresovaný - by se mu nikdy v síle nedokázal vyrovnat. Navíc ta bolest, kterou Changbin použitým pevným stiskem blondýnovi způsoboval, byla tak nesnesitelná, že se mu chtělo bolestně zakřičet. Ale nic se neozývalo; svůj nabývající křik statečně zadržel ve svém hrdle a s uslzenýma očima sledoval černovláska, jak se až nebezpečně rychle přibližuje k jeho obličeji.

Felix se snažil Changbinovi co nejrychleji vysvětlit, že si v nedávné době někoho našel, jedině tomu člověku on patří a svou loajalitu tak dával jenom a pouze Chanovi; jenomže kde ten teď byl? Na černovláska to nemělo žádný efekt; možná, že by blonďáček přeci jen měl začít křičet, i když se neskutečně moc bál, že by se jej tmavovlásek rozhodl umlčet další fackou či jiným nehezkým způsobem. Hodilo se i to, že starší Australan ho bezpochybně z vedlejšího bytu uslyší a nebude mu dlouho trvat, než se k němu dostane. Čím víc ale přemýšlel nad možnou cestou k útěku, tím více ztrácel času; neodbytný černovlásek mu zmáčkl znovu už tak dost pohmožděné zápěstí takovou silou, že v nich blondýn začínal ztrácet cit. Měl by co nejdříve něco udělat, pokud se chce z Changbinovy pasti dostat. Jenže co by ho mohlo odsud dostat?

Z přemýšlení jej vytrhl Changbinův slizký hlas blízko u jeho ucha. ,,Zajímalo by mě, jestli by to tomu tvému příteli vadilo, kdybych si tě na chvíli půjčil. Určitě ti platí hodně, že? Ale já to dělám jenom zadarmo a víš proč, Felixi?“ na chvíli se od mladíka odtáhl povoluje přitom jednu ruku kolem chlapcova zápěstí, aby si jeho tvář pomocí prstů přitáhl blíže k obličeji. ,,Protože někomu jako jsi ty, se ani nevyplácí dávat nějaké peníze. Jsi nicka; i šukací panna by byla lepší než ty, i když... zase nemůžu popřít to, jak nádherně pokaždé zníš, když do tebe bez přestávky přirážím. Už se opravdu nemůžu dočkat, až uvidím ten tvůj výraz - bude plný strachu a utrpení, jako býval i tenkrát? Hmm?“

Changbinův úšklebek ve tváři se dal srovnat s výrazem úplného šílence; Felix jej takového nepoznával - sice se k němu nechoval pěkně ani v minulosti, ale tohle bylo rozhodně daleko víc děsivější. Nedalo se to přirovnat k tomu, co si kvůli němu prožil. ,,P-Prosím, pusť mě!“ žadonil dál blonďáček, a to i přesto, že hluboko v srdci cítil, že se určitě z toho tak snadno nevykroutí. Kvůli strachu ho všechna síla opustila. Minulost, která jej pronásledovala ve zlých snech a plížila se bez přestání za ním jako černý stín, mu nyní stála přímo před nosem; jak mu řekl Chanbin - i když se rozhodne utéct kamkoliv, on si ho vždycky najde. Neexistuje žádná úniková cesta, jenž by jej zachránila před dávno předpovězeným osudem. 'Takový osud nelze změnit. Nikdy před ním neuteču...'

,,Okamžitě se ho přestaň dotýkat!“

'...nebo snad ano?'

Felix nepatrně ucítil (kvůli téměř necitlivé končetině) povolení kolem svého zápěstí, když se černovlásek před ním otočil za přicházející osobou; pro jistotu ho ale Changbin přimáčkl kolenem více ke zdi, aby předešel chlapcově možnému úniku a s nechápavým výrazem sledoval nasupeného, vysokého a dosti svalnatého muže. Když ho blonďatý chlapec konečně spatřil, úlevou se mu vehnaly slzy do očí; byl to totiž Chan. Přišel jej zachránit, jak v to už od začátku doufal. 'Přeci jen jsem alespoň nezklamal sám sebe.' došlo mu, že jeho tiché prosby byly naštěstí vyslyšeny a opravdu k němu Bang Chan jako na zavolanou přiběhl. Nakonec se v sám sobě nezmýlil... ještě pořád tu pro něj šance na dobrou a šťastnou budoucnost zůstávala.