Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

10. kapitola

Když dorazili posléze domů, přesněji ke staršímu z nich, nemuseli si dělat žádné starosti s vařením večeře - Bang Chan se její přípravou zabýval téměř celý včerejší den; od rána hledal na internetu celkem tři recepty: na jednoduchý předkrm, výborný hlavní chod a lahodný dezert jako sladkou tečku celého večera. Rozhodl se celou večeři udělat ze tří chodů, aby na ní blonďatý chlapec ještě dlouho a s chutí vzpomínal. Netušil však, že už ji nebude moci podávat na stůl; pravou ruku měl v ortéze a levou rukou, kterou měl odjakživa vždycky spíše nešikovnou než šikovnou, toho moc nezmohl. Kdo by taky předpokládal, že ho pár hodin před plánovaným večerem někdo strčí na zem a on si nešťastnou náhodou vykloubí rameno? On rozhodně ne.

,,Moc ti děkuji, že mi se vším takhle pomáháš. Udělal bych to sám, ale to by asi nedopadlo dobře,“ s upřímnou vděčností děkoval Chan Felixovi, když se mu blondýn nabídl s přípravou stolu. Díky jeho pomoci bylo vše hned rychlejší a Chan se mezitím mohl věnovat hlídání rýže ve vařiči, která měla být již za pár minut hotová. Samozřejmě by byl spokojenější, kdyby blonďáček celou dobu seděl a třeba se v klidu díval na nějaký vánoční film běžící v televizi, ale na druhou stranu byl rád i za to, že mu je ochotný pomoci, protože sám by to pravděpodobně nezvládl připravit a večeře by se pak o dost zpozdila.

,,Neděkuj, dělám to moc rád a ty se nesmíš hlavně příliš namáhat,“ pohrozil mu příborovým nožem, než se ho rozhodl položit vedle talíře na pečlivě poskládaný papírový ubrousek. ,,a na co se vlastně mám těšit?“ zazubil se směrem k Chanovi a očima neustále utíkal k připravenému jídlu, které se právě ohřívalo.

,,Nejdříve polévka; udělal jsem kuřecí vývar podle mojí babičky, poté bude kung pao s rýží a jako dezert jsem si připravil takový pokus o domácí jahodovou zmrzlinu. Nevím, co z toho je nejlepší, ale doufám, že se to bude moct jíst,“ trochu se zasmál a v mysli zahnal vzpomínku na to, jak si při včerejším vařením málem uřízl všechny prsty na rukou. Nebyl přímo vynikajícím kuchařem, ale také se nepovažoval za špatného; všechny základy se naučil už jako malý školaček, když jeho rodiče byli neustále pryč a on si musel doma vařit sám. ,,a taky doufám, že máš hlad,“ dodal rychle a ze skříňky vydal dva bílé porcelánové talíře s modrou glazurou. Chystal se naběračkou nabrat polévku, ale ta mu z prstů vyklouzla ve chvíli, kdy se postiženou rukou dotkl horkého hrnce. Bolestí zasyčel, což upoutalo blondýnovu pozornost; ten se k němu se starostí v obličeji přihnal, pustil z kohoutku studenou vodu a přiměl Chana, aby si v ní popálenou dlaň ochladil.

,,Já to všechno udělám, Channie. Tady - běž si s tím ručníkem sednout ke stolu a já nám tu polévku nandám,“ namočenou utěrku mu obvázal kolem celé ruky - nezapomněl udělal pevný uzlík, aby hadru po cestě ke stolu někde nevytratil - a přesunul se ke sporáku nabíraje novou naběračkou ještě stále teplou polévku do obou hlubokých talířů. Opatrně je přenesl na prostřený stůl; nejdříve položil plný talíř kuřecího vývaru před majitele bytu a poté před sebe. Ke stolu se posadil, na tmavovláska se natěšeně usmál a s hladovým žaludkem uchopil mezi prsty polévkovou lžíci. ,,Moc ti děkuji za jídlo. Úžasně voní! Dobrou chuť,“ nahnul se přes stůl a políbil svého přítele na levé líčko.

Tímto roztomilým gestem vykouzlil Bang Chanovi bláhový úsměv na tváři; nehledě na to, že díky tomu se všechny nadávky na jeho osobnost z hlavy okamžitě vytratily. ,,To já děkuju, Lixi. Hodně jsi mi pomohl,“ zavrtěl lehce hlavou a taktéž si nabral trochu polévky na lžíci. ,,Dobrou chuť,"

-

Oba mladíci měli po výborné večeři - dezert si ale nechali na později, neb by se do jejich žaludků už nevešel - a nyní se na pohodlné sedačce s několika polštáři objímali, přičemž sledovali naladěný vánoční pořad s vtipnými zvířecími scénkami, které si užívali zimní radovánky ve sněhu. Byl vybrán Felixem, jelikož je opravdu velikým milovníkem zvířat; nejoblíbenější však byly koaly z jeho bývalého bydliště. Shodou okolností (protože Chan pocházel také z Austrálie) měl starší chlapec v oblibě zase klokany. Vlastně i jako jeden velký klokan vypadal a Felix byl zase malou roztomilou koalou, která se schovávala v klokanově teplém objetí. Sem tam bez pochyb nechyběly ukradené polibky, ať už měly být na tvář, na čelo nebo rovnou na rty, vždy se těmhle maličkostem museli stydlivě zasmát.