Sociální rekonvalescence (DRAMIONE)

~ 10. Třeskuté ráno ~

Hrobové ticho, které v obývacím pokoji zavládlo, trvalo jen pár vteřin. Pak Theo udělal několik dlouhých kroků a svého dlouho ztraceného přítele pevně objal. Draco s naprosto šokovaným výrazem Notta neohrabaně poplácal po zádech.  

Hermiona se provinile koukala na špičky svých bot. Přišlo jí, jako by je snad oba podvedla. Věděla, že teď už ho odtud nemůže jen tak poslat pryč. Tohle bude potřebovat nějaké vysvětlení. 

„Proč jsi mi to neřekla?" obrátil se k ní s lehce ublíženým výrazem.

„Víš přece, že jsem nemohla."

„Jak je to vůbec možné? Jak to, že mi o tom nikdo neřekl?" odstoupil od Draca a podíval se na zkroušenou čarodějku.

Draco, kterému právě něco došlo, mezi nimi těkal očima. „Počkat," začal, „takže s ním jsi dnes šla na rande? S Theodorem? Jak- Proč- Kde jste se vy dva vůbec seznámili?" cítil se podrážděně. Jako kdyby právě zjistil, kdo mu sebral jeho oblíbenou hračku. 

Hermiona, do které se zabodávaly pohledy obou přítomných, si povzdechla. Nejspíš se do postele jen tak nedostane. Vyzula si vysoké boty, z kterých ji už bolely nohy a jen v punčochách přešla ke svému křeslu. Sedla si a rukou jim naznačila, aby udělali to samé. Bez protestů ji poslechli. 

„Nevím, kde začít. Přibližně před měsícem proběhlo přezkoumání Malfoyova případu..." začala s vysvětlováním. Stručně vypověděla vše, co se od té doby stalo.

„Takže, když jsem se seznámili na tom večírku, už jsi to věděla?"

„Ano. Tedy ne. Věděla jsem, že něco takového proběhlo, ale ne, že to budu zrovna já, kdo ho dostane na starost. To jsem zjistila až několik dní potom."

Draco se otráveně zašklebil. Ani v nejmenším se mu nelíbilo, že se o něm baví, jako by tu nebyl. 

„Chápej, nemohla jsem ti nic říct," smutně se podívala na Thea. „A ty," obrátila se k Dracovi a její soucitný výraz vystřídal nezájem, „proč bych ti měla něco říkat? Do mého soukromí ti nic není."

Rozdíl mezi tím, jak jednala s Theem a jak s ním, ho rozčiloval. Podíval se na svého kamaráda. Vypadal stejně, jak si ho pamatoval, jen měl možná trochu výrazněji řezané rysy v obličeji. Cítil tetelivou radost, že se s ním opět vidí a zároveň nepochopitelný vztek.

„Když dovolíte," vstala Hermiona z křesla, „dojdu se převléknout. Vy dva si tu zatím trochu popovídejte. Až se vrátím, přemístím tě zase pryč."

„Takže Grangerová, jo?" přerušil Draco ticho, které nastalo poté, co odešla. 

Theo se uchechtl. „Už to tak vypadá. Náhodou je skvělá, abys věděl."

Já vím, pomyslel si Draco.

***

Dávala si na čas. Vysprchovala se a převlékla do něčeho pohodlnějšího. Když koukla na hodinky, zjistila, že uběhlo už víc jak dvacet minut. To by mohlo stačit, pomyslela si a vydala se zpět dolů. Už na schodech se ale zarazila. Slyšela hlasitý hovor a smích, což znamenalo, že donutit Theodora teď odejít, bude nejspíš těžší. 

Kdo by to byl kdy řekl, že bude mít někdy v obýváku hned dva dobře naladěné zmijozely. Už to samo o sobě se vylučovalo. Když ale přišla k jejich pohovce, hned zjistila, jaký je pravý důvod jejich dobrého rozpoložení.