Sociální rekonvalescence (DRAMIONE)

~ 8. Šatníkové dilema ~

Hermiona se přehrabovala ve skříni a přemýšlela, co na sebe. Už za hodinu se měla sejít s Theem a ještě si ani nevybrala šaty. Byla nervózní. Náhle si uvědomila, že to bude vlastně od rozchodu s Ronem její první rande.

Připadala si bezradně. Kéž by tu teď byla Ginny, posteskla si. Když ještě chodily do Bradavic, byla Ginny její hlavní poradce přes oblečení. Pomáhala jí s přípravou, ať už šla na ples nebo na rande a vždy se jí podařilo dosáhnout naprosto famózních výsledků. Kdyby nebylo Ginny, měla by nejspíš obtíže pořádně se obléknout i do práce. Naštěstí jí její módní guru bez obtíží sestavila hned několik variant vhodných outfitů.

Pořád se jí nějak nedařilo vymyslet vhodnou kombinaci oblečení. Měla jedny moc hezké dlouhé, splývavé šaty v barvě půlnoční modři, ale neměla k nim žádné vhodné boty ani kabelku. Navíc by si k nim musela udělat nějaký propracovanější účes a na to už ji nezbýval čas. Nebo ji zaujala skládaná sukně po kolena s květovým vzorem, ale zaboha nemohla vymyslet, co si k ní vzít nahoru, aby to nevypadalo blbě. Docházel jí čas, byla nervózní a navíc měla pocit, že její šatník prostě zatvrzele odmítá spolupracovat.

Už se pomalu smířila s tím, že přijde pozdě a ještě k tomu nejspíš nahá, když ji něco napadlo. Nebyl to sice ten nejlepší nápad, usoudila, ale pokud to chce stihnout, nemá na výběr. Tohle nutně vyžaduje pomoc někoho dalšího.

***

Ozvalo se krátké zaťukání na dveře. Draco vzhlédl od svého fíkusu a odložil vlhčený hadřík, kterým mu zrovna pečlivě otíral všechny lístky od prachu. Otevřel dveře a tázavě pohlédl na Hermionu, která vypadala zachmuřeně.

„Potřebuji s něčím pomoct."

Než vstoupili k ní, na okamžik se zarazila a ohlédla zpět na samolibě se šklebícího zmiozela.

„Jen aby bylo jasno. Stále platí, že do mého pokoje nesmíš jinak strčit ani špičku nosu, jasný? Tohle je výjimečná situace."

Draco protočil oči a přikývl. Přišlo mu, že to přehání. Jako by snad měl někdy potřebu lézt do jejího pokoje.

Místnost byla stejně velká, jako ta jeho, ale působila jaksi útulněji. Stěny byly vymalované na světle žluto a příjemně odrážely světlo z velkého okna. Na rozdíl od toho Dracova, tohle mělo krajkové záclony a lehké, jasně žluté závěsy po obou stranách. Na levé straně byli dveře vedoucí do její soukromé koupelny a v rohu vedle nich stál stůl, který se prohýbal pod tíhou všech možných knih a papírů, kterými byl zasypán. Naproti dveřím stála velká manželská postel s nebesy. Draco postel chvíli zastřeným pohledem sledoval.

Hermiona se zastavila před velkou skříní otevřenou dokořán a rezignovaně rozhodila ruce.

„Nevím, co na sebe. Už za tři čtvrtě hodiny musím odcházet a jsem úplně v koncích. Které z nich se ti líbí víc?" ukázala na dvoje šaty, přehozené přes postel, které se dostali do finálního výběru.

Draco chvíli vstřebával, v čem spočívá ona důležitá pomoc, kterou od něj potřebovala. Trochu si připadal, jako by byl zpátky v Bradavicích a Pansy ho nutila pomoci jí s výběrem šatů na ples. Nejhorší čtyři hodiny v jeho životě!

„No ne, Grangerová, ty máš snad rande?"

„Je v tom snad nějaký problém? Mám i svůj soukromí život, abys věděl."