Sociální rekonvalescence (DRAMIONE)

~ 4. Dva metry ~

Draco vyšel z koupelny s omotaným ručníkem kolem pasu a cítil se jako znovu zrozený. Už dlouho neměl při sprchování takové soukromí a navíc teplé vody kolik chtěl. Vlasy už měl zase čisté a hladké, i když mu za tu dobu ve vězení narostly asi o patnáct centimetrů. I tvář měl zarostlou. Nenašel ale v koupelně žádné nůžky a ani žiletku. Musí se pak zeptat Grangerové.

Zívl a podíval se na hodiny visící nad schody. Bylo už po půl desáté. Cítil se nevyspalý. Šel spát hned, jak vypil lektvar od Grangerové, ale i tak už museli být aspoň tři ráno.

Vešel do svého pokoje a šedý vězeňský mundúr hodil s odporem do rohu. Musí najít nějaké oblečení. Ten háv si znovu neoblékne, i kdyby měl strávit zbytek života v ručníku.

Otevřel skříň, ta byla však úplně prázdná. Podrážděně si povzdechl a zamířil ke dveřím.

*

Hermiona stála v malé kuchyni a připravovala si šálek čaje. Doufala, že ji trochu probere. Nejenže šla spát pozdě, navíc se jí zdály zlé sny a často se probouzela. Zaslechla kroky sestupující po schodech.

„Ehm, Grangerová?" ozval se jí za zády Malfoy, „potřebuju nějaké oblečení."

„Cože?" řekla nepřítomně a odměřoval si dvě lžičky sypaného zeleného čaje.

„Oblečení. Nemám oblečení," vyštěkl. Začínal ztrácet trpělivost. Navíc mu už byla dost zima.

„Proč potřebuješ oblečení?" začala a otočila se k němu čelem. Pohled na polonahého Malfoye stojícího za ní jen s ručníkem kolem pasu jí trochu vyvedl z rovnováhy.

„Ach tak, no, já ti něco dám. Koupila jsem včera něco na Oxford street. Pojď za mnou, mám to v pokoji."

Dracovi neunikl jemný ruměnec, který se jí objevil na tvářích a samolibě se ušklíbl. Spokojený výraz mu ale zmizel ve chvíli, kdy mu do ruky vtiskla taštičku s věcmi.

„To si na sebe nevezmu," zamítl.

„Nevěděla jsem, jakou máš velikost, tak jsem radši vzala něco většího. Ale to se dá upravit jednoduchým kouzlem."

„A dá se nějakým kouzlem zařídit, aby to nevypadalo jako právě vytažené z popelnice?"

Hermiona zlostně stáhla obočí: „Jestli se ti to nelíbí, tak si můžeš vzít to, v čem jsi přišel z Novremu. Mně je to jedno."

„Fajn," zahučel Malfoy a zabouchl se do svého pokoje.

Za pár minut už byl venku navlečeny do obrovských džínsů a šedého trika. Hermiona se neovládla a mimoděk jí zacukaly koutky.

„Vidíš? Vypadá to blbě," zamračil se Draco a s kritickým výrazem se prohlížel.

„Ale ne, jen," zahihňala se, „nikdy jsem tě neviděla oblečeného tak, no, obyčejně. Ale je to dobré," dodala rychle když zahlédla jeho výraz.

Mávla hůlkou a oblečení se zmenšilo na správnou velikost.

„Tak je to lepší," prohlásila spokojeně, „odpoledne ti půjdeme koupit nějaké osobní věci, tak si můžeš vybrat něco jiného."

„To v tom budu muset vyjít ven mezi lidi?" zbledl.

„Taky můžeš jít nahý," odvětila bez zájmu a sešla zpět do kuchyně ke svému čaji.

***

Seděl na židli a s obavami pozoroval, jak se mu prameny jeho blonďatých vlasů snáší jeden za druhým na podlahu. Hermiona stála za ním a soustředěně mu hůlkou sestříhávala kadeře. Bylo na čase, aby už přestal vypadat jako uprchlý vězeň. Po vlasech v zápětí následovaly i vousy. Hromádka na podlaze pozvolna rostla, až měl Draco obavy, aby mu vůbec na té hlavě něco zbylo.

Ale to nebyla jediná věc kvůli které byl nervózní. Už za pár chvil bude venku. Bude se procházet mezi lidmi po ulici tak, jako dřív. Skoro už zapomněl, jaké to je. Být svobodný. I když, pomyslel si, bude to jen zdánlivá svoboda. Hermiona mu hned po obědě vysvětlila, jak bude jejich výprava probíhat. Bude moct sice volně chodit, ale zároveň bude s Hermionou spojený nezjistitelným připoutávacím kouzlem. Takže se od ní nebude moc vzdálit na víc, než na dva metry.

O necelou hodinu později už byli připraveni k odchodu. Draco už zase vypadal v celku normálně, i když jeho první dojem, když se viděl v zrcadle, nebyl zrovna nadšený. Upřímně, připadal si jako poslepu okrouhaná hlávka zelí. Nebyl si úplně jistý, jestli vůbec o takovýhle návrat do kouzelnického světa stojí. Ve vytahaných džínsech a se sestřihem jako Crabbe v prvním ročníku.

Než však stihl cokoliv namítnout, ozvalo se prásknutí a v dalším okamžiku už oba stáli uprostřed Příčné ulice, zalité v odpoledním slunci. Rozhlédl se a okamžitě se mu začaly vracet vzpomínky. I když, pomyslel si, je tu o dost méně lidí než dříve. A celkově mu přišli všichni o dost odměřenější.

„Tak fajn," začala Hermiona, „musíme toho stihnout celkem dost. Jako první bychom mohli asi zajít pro nějaké oblečení a osobní věci. Nakonec půjdeme nakoupit potraviny. Souhlasíš?"

Draco jen nepřítomně škubl rameny, jako že je mu to jedno a zamračeně se měřil ve výloze nejbližší prodejny.

„Už ti někdo řekl, že máš hrozný vkus, Grangerová?" zabrblal Malfoy a tentokrát si měřil od hlavní k patě ji. „Vypadáš, jako bys chodila na nákupy s McGonagallovou," zhodnotil její oblečení.

Hermiona stáhla obočí a zamračila se na něj. Nemínila ani v nejmenším poslouchat, jak jí uráží. Otočila se na podpatku a rozešla se rychlík krokem k prodejně Oblečení pro každou příležitost. Malfoyem, který stále stál na místě, škublo připoutávací kouzlo tak silně, až bolestně vyjekl.

„Dva metry, Malfoyi." Zavolala přes rameno Hermiona a škodolibě se usmála.

Když o tři hodiny později měli obstaráno vše potřebné, včetně nějakého nového oblečení, které si Draco umíněně vzal okamžitě na sebe, zamířila Hermiona k Děravému kotli.

„Kam teď?"

„Půjdeme nakoupit ještě nějaké potraviny."

„Do Děravého kotle?" nadzvedl Malfoy obočí.

„Ne, přes něj jen projdeme na ulici Charing Cross, od tamtud je to už jen kousek do obchodu," odvětila, a aniž by se ohlédla, pokračovala v cestě. Draco se však zarazil.

„Počkej, Grangerová, to jako půjdeme do mudlovského obchodu?"

„Ano, chodím tam nakupovat běžně. Je to snad problém?" otočila se a měřila si Draca neústupným pohledem.

„Ehm, totiž," zarazil se na okamžik, „ne, vůbec ne." V hlavě mu však zuřila urputná bitva. Ve skutečnosti ani sám nevěděl, co ji způsobilo. Možná to, jak se o všem, co se týkalo mudlovského světa, vyjadřovala jeho rodina. Vlastně, uvědomil si, ještě nikdy přímo v mudlovském světě nebyl. Jeho celý život probíhal mezi kouzelníky. Nikdy neměl důvod chodit mezi ta hloupá, špinavá zvířata, jak se o mudlech s oblibou vyjadřovala jeho tetička Bellatrix.

Cítil nepříjemný pocit, jaký asi pociťuje člověk, který se musí naráz potopit do nádrže s ledovou vodou. Zhluboka se nadechl a vykročil za Hermionou k Děravému kotli.