Sociální rekonvalescence (DRAMIONE)

~ 13. Návrat ~

„Kruci,“ zaklela Hermiona a dál prohledávala kapsy. Hůlka byla pryč. Pryč! Připadala si, jako by právě ztratila pravou ruku.

Co budou dělat? Bez hůlky se nedostanou zpět do bytu. Nedostanou se ani na příčnou ulici. Hlava jí jela na plné obrátky, ale bez výsledku.

Otřásla se. Dávala se do ní stále větší a větší zima. Podívala se na Malfoye. Ten bastard právě spadl do řeky a přitom vypadá jak model z předních stran časopisů. Popuzeně si odfrkla a odhrnula si pramen mokrých vlasů.

Jediné, co se jí podařilo najít, byla malá peněženka, kterou používala na mudlovské doklady a peníze. Podívala se na hodinky a zvažovala možnosti. Promočený zmijozel před ní měl naštěstí dost rozumu, aby držel jazyk za zuby.

„Pojď,“ kývla na něj a vydala se rychlým krokem pryč z nábřeží. Rukama si pevně objala tělo, ale i tak se dál neovladatelně třásla.

*

Lidé v metru na ně vrhali divné pohledy. Ještě aby ne. Vypadali jako dvě zmoklé slepice se slepenými vlasy. Oblečení měli celé špinavé a u nohou se jim začínala tvořit louže kalné vody.

„Smím se zeptat, kam jdeme?“

Místo odpovědi po něm jen šlehla nasupeným pohledem. Nechtěla ho tam brát. Byl popravdě asi ten poslední, s kým by se tam chtěla vrátit. Sama už tam nebyla skoro dva roky. Odvrátila pohled a snažila se ovládnout nekontrolovatelný třes.

„Je ti zima,“ konstatoval.

„A tebe to překvapuje?“

Místo odpovědi si ji přitáhl do náručí. Strnula, když se kolem ní obmotaly jeho ruce. Cítila, že se taky nepatrně třese. Jeho tělesná blízkost byla zvláštní. Popravdě hodně zvláštní, ale zároveň to nebylo tak úplně nepříjemné. Nevěděla, jestli je to tím, jak jí hoří tváře, ale měla pocit, jako by jí skutečně začínalo být trochu tepleji.

V tichosti stáli a čekali na příjezd vlaku. Malfoy se s mírným zaujetím rozhlížel kolem. V metru ještě nikdy nebyl. Vypadalo to trochu jako na nádraží Kingscross.

Pohlédl na promáčenou Hermionu ve své náruči. Už se tolik netřásla, ale i tak se obával, že z toho bude nemocná. Ostatně, on nejspíš taky.

Když o hodinu později kráčeli ztemnělou ulicí mezi úhlednými domky s předzahrádkami, už to nevydržel. „Kam jdeme?“

„Už jen kousek. Támhle na konci ulice.“

Došli k rodinnému domku s cihlovým obložením. Narozdíl od ostatních v něm nesvítilo jediné okno. Předzahrádka byla neudržovaná a zarostlá plevelem. Celé místo působilo dojmem, že tu už hodně dlouho nikdo nebyl.

Malfoy zápasil s nutkáním ujistit se, jestli jsou opravdu na správném místě. Nechtěl ale čarodějku ještě víc popudit, tak raději mlčel. Hermiona na okamžik zaváhala, než vstoupila na štěrkovou cestičku vedoucí k domu. Vypadala přešle.

Zašátrala pod velkým kamenem na pravo ode dveří a vytáhla klíč.

„Grangerová, tohle je...“

„Ano, dům mých rodičů.“

*

„Tady máš ručníky a nějaké suché oblečení. Použij koupelnu nahoře v patře. Druhé dveře nalevo,“ vrazila mu Hermiona do ruky stoh osušek. Do očí se mu ale nepodívala. Otočila se a nechala ho v chodbě samotného.

Vydal se po schodech nahoru a prohlížel si stěny pokryté rámečky s fotkami. Šlo o obyčejné snímky z oslav narozenin, dovolených u moře, výletů do přírody... Ale něco na nich nesedělo. Předpokládal, že ten muž a žena, kteří se na nich objevovali, budou její rodiče, Grangerová ale nikde nebyla. Občas bylo na fotce podivné prázdné místo, nebo byla dokonce úplně prázdná, jako třeba ta s osamělým narozeninovým dortem se svíčkou ve tvaru devítky. Ani jedna se navíc nehýbala. Chvíli upřeně sledoval jednu, na které stál její otec s rukou podivně visící ve vzduchu, jako by objímal kolem ramen kohosi neviditelného. Sledoval ho skoro minutu, ale muž ani nemrkl.

Pokračoval dál a přemýšlel, kde asi teď jsou. Dům byl nepoužívaný, ale plně zařízený. Skoro jako by z něj jeho obyvatelé odešli ze dne na den. Všechny věci se zdály být na svých místech.

Teplá voda byla jako léčivý balzám. Nechal si ji stékat po kůži, dokud se mu celé tělo dostatečně neprohřálo. Cítil se po sprše tak příjemně, že mu ani nevadilo obléknout si volné tepláky a obyčejné bílé triko, které na něm nezvykle plandalo.

Když sešel zpět do obýváku, čarodějka tam ještě nebyla. Nahlédl do kuchyně plné zvláštních přístrojů, u kterých neměl nejmenší tušení, k čemu se používají. Tam bylo ale také prázdno.

„Grangerová?“

V odpověď mu ale bylo jen ticho. Vrátil se ke schodům a vystoupal po nich vzhůru. Minul dveře od koupelny a nahlédl do dalších, které, jak se ukázalo, vedli do podkrovní ložnice s velkou manželskou postelí. Zavřel je a pokračoval k posledním dveřím. Byla za nimi další ložnice. Kromě postele v ní ale byl ještě pracovní stůl, šatní skříň a absurdní množství knih rozmístěných v policích  po všech stěnách. Chvíli mlčky pozoroval plyšového medvídka, který ležel na posteli. Polk, když si uvědomil, že se právě ocitl v Hermionině dětském pokoji.

Věděl, že by měl vypadnout. Neměl tu co dělat. Jestli ho tu najde, určitě z toho nebude dvakrát nadšená. Sám moc dobře věděl, jak nepříjemné je, když vám někdo zasahuje do soukromí, ale zvědavost byla silnější.

Vešel dovnitř a přejel prsty po hřbetech několika knih. Nikdy o nich neslyšel, ale podle křiklavých obálek a podivných názvů soudil, že to jsou mudlovské dětské knížky. Přešel ke stolu a přejel pohledem po úhledně srovnaných věcech. Vše mělo svůj řád.

Na parapetu stálo několik rámečků s fotkami. Dvě byly kouzelnické. Z první na něj mávala tak dvanáctiletá Hermiona spolu s Potterem a Weasleyem. Druhá byla z vánočního plesu ve čtvrtém ročníku a tancovala na ní s Krumem.

Zahleděl se na její bledě modré šaty. Tehdy si to uvědomil poprvé. Ten večer, kdy ji viděl zářící štěstím jak tančí a baví se po boku slavného Victora Kruma.

Zvedl rámeček a zadíval se na její úsměv. Nemohl z ní spustit oči celý večer. Pansy s ním pak několik dní nemluvila, protože se jí prý na plese dostatečně nevěnoval.

Za dveřmi vedle skříně, kterým do té doby nevěnoval přílišnou pozornost, někdo zarachotil klíčem v zámku a v další vteřině se otevřeli. Hermiona, omotaná jen v krátké osušce si ručníkem vysoušela mokré vlasy.

Sprcha jí udělala zatraceně dobře. Třela si vlasy a přemýšlela, co Malfoyovi řekne, až ho uvidí. Počítala, že bude mít otázky, ale necítila se na to mu je teď zodpovídat. Stočila pohled k posteli, na kterou si připravila čisté oblečení a strnula v půli kroku.

Stál tam Malfoy, v ruce svíral rámeček a zdál se být úplně stejně přimrzlý na místo, jako ona. Tvářil se, jako by ho právě přistihla při činu.

„Co tu-“

„Už jsem na odchodu,“ odložil rychle fotku zpět na parapet a rychle vyrazil ke dveřím. Nedokázal si ale pomoct a když ji míjel, vrhl na ni spěšný nenápadný pohled od hlavy až k patě.

„Malfoyi!“ vyjekla pohoršeně a přitáhla si osušky těsněji k tělu. „Vypadni už.“

Otevřel dveře a vyšel na chodbu, ale Hermioně nemohl uniknout jeho spokojený výraz plný zadostiučinění, který se mu rozlil po tváři, když za sebou zavíral.

Schovala si obličej do dlaní. Tohle bylo za posledních dvacet čtyři hodin už podruhé, co ji viděl polonahou. Jestli to takhle půjde dál, vyhodí ji z práce za hrubé porušování morálky na pracovišti.