Sociální rekonvalescence (DRAMIONE)

~ 12. noční procházka ~

Probudila se s trhnutím a zmateně se rozhlédla. Venku už byla tma a do pokoje dopadalo z ulice jen tlumené světlo pouličních lamp. Chvíli zírala do stropu, než si uvědomila, kde a proč vlastně je. Pokojem se rozlehlo další zaklepání na dveře, tentokrát silnější.

Posadila se a chvíli zírala na dveře, než vstala a s bolestným zaúpěním se vydala otevřít. Jasné světlo z chodby ji na okamžik oslepilo.

„Co chceš?“ zavrčela ochraptěle na blonďáka.

„Něco jsem ti přinesl,“ vtiskl jí do ruky skleničku jasně zelené tekutiny. „Odvar proti kocovině. Pomůže ti to.“

Hermiona si tekutinu chvíli nedůvěřivě měřila pohledem, než ji na jediný lok vypila. Hůř jí snad už být ani nemůže, tak co. Zašklebila se nad hořkou pachutí, která se jí rozlila hrdlem, ale v dalším okamžiku si ke svému úžasu uvědomila, že mučivá bolest hlavy a pocity na zvracení pomalu ale jistě ustupují.

Draco, který si jejího překvapeného pohledu všiml, se pousmál. „Blaiseho recept. Vyladil ho za ta léta k dokonalosti. Nechtěj vědět, kolikrát nám tímhle v Bradavicích zachránil prdel.“

„Díky,“ kývla odevzdaně Hermiona.

„Pojď dolů.“ Nebyla to otázka. Uvědomila si, že tímhle způsobem byl Malfoy zvyklý vyjadřovat se vždycky. Už v Bradavicích ji tím rozčiloval. Neptal se, udílel rozkazy.

Zamračila se na něj.

„Šla bys prosím dolů?“ zkusil to ještě jednou.

„To už je lepší.“

Sešli do obýváku. Podle hodin nad dveřmi už bylo půl deváté. Přesto, ať už za to mohl lektvar nebo její několikahodinový spánek, cítila se odpočatá a plná energie. Ten recept na odvar si pak budu muset opsat, usmyslela si, když si sedala.

„Nechci dostat jinou sociální pracovnici,“ začal hned, co dosedl. „Myslím, že by u mne kvůli tomu mohlo dojít k... Vážné psychické a emoční újmě,“ přečetl z papíru, který vyhrabal z hromádky lejster na stole. „A taky si myslím, že bychom se měli jít projít. Hned. Protože...  klientovi by mělo být umožněno trávit čas na čerstvém vzduchu vždy, kdy o to sám požádá, pokud tomu nebrání závažné skutečnosti podle odstavce 3c strana 12.“

Samolibě se na ni zašklebil. Měl dost času, aby veškeré papíry řádně prostudoval a teď měl v rukávu hned několik trumfů. Všiml si, jak čarodějka zatíná zuby.

„Zapomínáš na článek 2, odstavec b. O průběhu a časovém rozvrhu rekonvalescence rozhoduje pověřený sociální pracovník.“

„Ale s přihlédnutím k přáním klienta!“

Hermiona si povzdechla. Na tohle opravdu ještě neměla kapacitu. Začínala litovat, že mu všechny ty dokumenty vůbec dávala.

„A kam bys chtěl vůbec jít? Je skoro noc,“ mávla rukou k oknu.

„Kamkoliv. Potřebuji ven, protože myslím, že jinak by u mne mohlo dojít k... recesivní ztrátě zajmu o léčbu a k závažným propadům nálad.“ Když zahlédl její podrážděný výraz, široce se usmál. Věděl, že má vyhráno.

Ten zmijozelskej parchant mě tu právě vydírá! uvědomila si.

Zamračeně pozorovala, jak vstává a bere z věšáku své nové sako. Když se k ní natáhl s její džískou, vytrhla mu ji z ruky.

*

Nenápadně si ho prohlížela. Kráčeli po nábřeží podél řeky. Na to, že už byl skoro podzim, bylo stále ještě příjemně. Všimla si, jak se nepatrně usmívá.