Do soutěže od LarryGhost3
Mladý muž s kusem dřeva namísto nohy stál před hrobem svého otce.,, Já ti to říkal tati, každému se vrátí, co si zaslouží."
,, Tati? Tati, kam to jedeme?" Ptal se neustále mladý chlapec. Srdce mu šíleně bilo strachem z neznámého. ,, Tati zapomněli jsme maminku! Tati zastav!" Snažil se sám zatáhnou za otěže koně, na kterém s ním otec pádil od domu pryč. Po několika marných pokusech se zoufale zadíval na svůj bývalý domov. Dech se mu zadrhl v krku. Plameny vysoké jako nejvyšší ze smrků ošlehávaly zámek jeho dětství. A v tom pekle zůstala nebohá žena.
Tu noc se chlapec zapřísahal, že svého otce bude nenávidět. Že pomstí smrt matky a usmrtí tu zrůdu. Sledoval skrz okno hvězdy na nebi hledajíc nejzářivější z nich. Hvězdu jeho zesnulé matky.
Uběhlo deset let od doby, co jej otec přivezl do pevnosti Čtvrtého Řádu. Řádu bojovníků a strážců víry. Měl možnost odejít, kdykoliv chtěl, ale zůstal. Jedině tvrdá práce ho donutila nemyslet na mrtvé, jež za ta léta potkal. Naučil se býti necitou, nedávat najevo bolest, kterou mu osud způsobil. Jedině tak mohl splnit, co kdysi slíbil. Dokonat pomstu.
První den prázdnin byl pln očekávání. Všude se již vědělo, že druhá strana je vyzbrojena a že onen den útoku měl nastat právě ten nelítostný boj. Náš muž seděl na svém černém hřebci, statném plnokrevníkovi s očima jako uhel, když se rozezněly bubny druhé strany. Boj začal.
Mrtvolné ticho se neslo bojištěm. I tak se sem tam ozval bolestný výkřik umírajícího či poslední volání o pomoc. Mladý muž bez nohy těžce oddechoval bolestí. Klouby mu zbělaly stiskem v pěst.,, Tady! Tenhle žije!" V tu chvíli muže pohltila tma. Našli ho.
Mladý muž s kusem dřeva namísto nohy stál před hrobem svého otce.,, Já ti to říkal tati, každému se vrátí, co si zaslouží." Jeho otec zemřel v boji. Ostrý šíp zasáhl černé srdce bez kouska citu. I když se muž zapřísahal, že jej bude nenávidět, plakal. Ztratil oba dva.
