,, Pane prosím, on to místo potřebuje, prosím Vás." Sledoval jsem, jak se ta malá osoba pode mnou krčí na kolenou a pláče. Tak moc jí šlo o práci jejího manžela.
V hlavě se mi zrodil plán. Nahl jsem se k ní a pevně ji chytil za bradu. V tu chvíli se jí zrychlil dech. Zvedla ke mně uslzené oči.,, Přijďte dnes večer, sama paní Consetti."
Trhaně se nadechla, načež se z těch modrých očí vyrojila další dávka slz. ,, A-ale já jsem vdaná žena,pane. To nemohu."
Hlas se jí chvěl, srdce divoce bylo a můj plán vycházel. ,, Poté Vám, paní Consetti, nemohu pomoct." Pustil jsem její bradu, odešel ze salonu a nechal tu zmatenou mladou dívku o samotě.
Přišel večer, ani jsem nedoufal, že se ta žena ukáže. Byla to slušná mladá dívka s dobrým srdcem. Dokonalá pro můj plán zničit jejího manžela.
,, Pane, přišla ta žena z dnešního dopoledne." Při těchto slovech se mé srdce rozbušilo. Je tady, ona přišla.
Netrpělivě jsem poslal komorníka pryč a vešel do salon. Když jsem ji spatřil, srdce mi zaplesalo. Vypadala jako bohyně, sama Venuše, vtělesněná v tu drobnou postavu.
,, Tak jste přišla, paní Consetti" ozval jsem se do ticha. Když se otočila, spatřil jsem v jejích očích slzy. Celá se chvěla, jako kdyby se o ni pokoušela jedna z mnoha nemocí.
,, Pane..." Hlas ji selhal. Viděl jsem, jak se námaha, aby se nerozplakala. Pomalu chůzí, jako lovec číhající na svou kořist, jsem ji obešel. Byla nádherná, krásnější ženu jsem jakživ neviděl. Ale nebylo to její tělo, co bylo krásné, bylo to něco zcela jiného.
,, Proč jste přišla?" Neuvědomil jsem si, jak nahlas budu znít v absolutním tichu salonu. Odpovědi na mou otázku se mi však nedostalo. ,, Paní Consetti" zavrčel jsem do ticha a zmáčkl její bradu.
Opět se na mě upřel uplakaný pohled.,, P-pokud manžel tu práci nedostane, jako dlužníka jej zabijí" zašeptala tiše.
Ta žena měla čisté srdce, tak krásné a já ho chtěl zohavit. Tak moc jsem po tom toužil, tak moc.,, Svlékněte se!" přikázal jsem jí.
Strach v jejích očích byl mi věru očividný, ale já nechtěl, ať se mě bojí. Chtěl jsem dát té naivní ženě lekci. Každá služba potřebuje protislužbu.
,, Tak bude to?!" Přistoupil jsem k ní a vztáhl k ní ruku.,, Ne! Prosím ne." Teď už plakala, slzy jako hrách padaly po jejím obličeji. Klesla na kolena na tvrdou podlahu, kterou smáčela svými slzami.
V tu chvíli, v ten malý okamžik, jsem si uvědomil, jak křehká ta žena je a jaké monstrum musím být v jejích očích.,, Jděte, jděte a už se nikdy nevracejte, paní Consetti" řekl jsem a s prasknutím dveří ji nechal v jejich myšlenkách.
