Povídka je inspirována případem útoku na učitele pražské školy. Povídka není vhodná pro slabé povahy.(což by se dalo říct o většině mých povídek)
,, Jacku," špitla do ticha prázdné chodby. Sedíc na zemi natáhla ruku za postavou kráčející pryč z její blízkosti. ,, Jacku!" pokusila se o výkřik. Její hrdlo však opustil jen podivný tichý zvuk. Pár vteřin na to její tělo dopadlo do kaluže krve.
,, Pozor hlášení, všichni studenti se neprodleně musejí dostavit do svých tříd a setrvat v nich zamčení do neodeznění poplachu. Toto není cvičení!"
Ve třídě Leah zavládla panika. Děvčata začala vyvádět, chlapci zvědavě nakukovat ze dveří. Chaos ovšem přerušil profesor zamknutím dveří třídy. ,, Nikdo odsud neodejde, nikdo!"
Leah, trpící úzkostnými záchvaty, pomalu začal ztrácet kontrolu nad svou vlastní myslí. V hlavě se jí rodily obrazy toho, co vše se může ve škole dít a jak může dopadnout ona.
Z přemýšlení ji vyrušil výstřel. Zazněl někde za zamčenými dveřmi. Hrobové ticho, které naplňovalo strachem sužovanou třídu, sem tam prolomilo popotáhnotí či tichý pláč.
,, Hej, otevřete!" zaznělo za dveřmi spolu s bušením. Leah se rozbušilo srdce. Krev se jí nahrnula do spánků a zatmělo se jí před očima. Vyděšeně se koukla na profesora. Ten jen prstem na ústech všem naznačil, že mají zůstat zticha.
K bušení se přidalo i lomcování klikou. Osoba za dveřmi se očividně velmi chtěla dostat dovnitř, když tu najednou všechen pohyb a rámus přestal. Jako ticho před bouří.
Výstřel. Jeden výstřel a zámek dveří se rozletěl na kousky. Vstup do třídy byl volný. Strachem zmítání studenti se vrhli k oknům, pod lavice nebo hledali jinou únikovou cestu.
Další rána. Bezvládné tělo profesora fyziky se sesunulo k zemi. Jeho oči bez života hleděly na Leah, krčící se pod lavicí. Rukou si zacpala ústa, aby zadržela vzlyky.
Sledovala boty útočníka, jak pochodoval po třídě. Výstřelů bylo ještě několik, přesněji deset. Takže už jich zůstalo jen dvacet. Kroky se začaly přibližovat.
,, Ale, ale," zasmál se někdo nad ní. Vyděšeně se za zvukem otočila. Dvě zelené oči propalovaly ty její. Snažila se odtáhnout, ale hlaveň mířící na její čelo jí překazila plány.
Útočník ji za vlasy surově vytáhl na nohy. Táhl jí chodbou pryč. Nechal za sebou třídu s jedenácti mrtvými. Jejím profesorem, přáteli, spolužáky.
,, Ty hajzle!" Vykroutila se z jeho sevření s úmyslem utéct pryč. Na kolena jí ovšem srazil zásah do břicha. Chytila se za postižené místo, ze kterého se začala valit krev.
Útočník k ní přistoupil. ,, Já ti chtěl pomoct!" chytil ji za bradu.,, Chtěl jsem ti jen pomoct!" zakřičel na ni. Ona ten hlas znala. Znala ho stejně dobře jako toho kluka, co právě zabil nejmíň jedenáct lidí.
,, Jacku," špitla do ticha prázdné chodby. Sedíc na zemi natáhla ruku za postavou kráčející pryč z její blízkosti. ,, Jacku!" pokusila se o výkřik. Její hrdlo však opustil jen podivný tichý zvuk. Pár vteřin na to její tělo dopadlo do kaluže krve.
