,, Když máš zvíře, co se trápí, doraž ho!" zazněl hromový hlas mého otce. Bylo mi tehdy 13, když mě učil zákonům přírody. Neuměl jsem ani držet nůž, natož podřezat hrdlo slepici.
Otec byl spravedlivým člověkem, o to se nemůžu přít, ale jako všichni měl své stinné stránky. Vždy smrděl cigaretami a alkoholem, nemluvě o jeho zálibě v lovu.
Brával mě s sebou, zřejmě si myslel, že budu stejný jako on, stejný alkoholik s prázdným mozkem.
Měl špatný zrak, ale nenosil brýle. Často se proto do zvířete v lese netrefil a já za to dostal bídu. ,, Můžeš mi říct, proč se mi tu pořád sereš?!" křičel na mě.
Bylo mi asi 25, když šel sedět. Za vraždu z nedbalosti. Ten idiot si spletl člověka s jelenem. Ale já pokračoval v jeho stopách.
Ten bolestný výkřik, když kulka zasáhne tělo, ty oči bolesti, ta krev z úst. Plno nádherných vzpomínek, které všechny končily slovy:,, Trápíš se?"
