Slova hackera [Mejmr]

2.

Pohled Gejmra

Můj ne moc sladký tří hodinový spánek přerušil můj zvonící mobil. Rozespale jsem otevřel oči, abych se mohl podívat, kdo mě v šest hodin ráno budí.

Překvapeně jsem hleděl na Kelovo jméno. Co ten chce tak brzy? Mobil jsem popadl a hovor zvedl.

"Co je Kelo?" zeptal jsem se rozespale a ještě trochu mrzutě. Vy byste nebyli mrzutí, kdyby vás někdo probudil tak brzy, zatímco vy byste naspali tři hodiny?!

"Gejmr, prosím povedz mi, čo sa deje?" začal hned Kelo sypat otázky. Nechápavostí jsem se na posteli posadil.

"Co by mělo být?" zeptal jsem se nechápavě. Rukou jsem si mnul oči.

"Gejmrik, ja chápem, že to nemáš ľahké, ale to neznamená, že nám budeš písať tohto," pokračoval Kelo a zněl čím dál tím víc naštvaně. Nebo možná ustaraně?

"A co jsem vám napsal tak hrozného?" zeptal jsem se nervózně. Tahle konverzace se mi rozhodně nelíbila.

"No to, čo si mne aj Jawovi písal do skupiny na instagramu. Pokiaľ ti vadí ten nápad, že si youtubery urobí vlastný server na discordu, tak to normálne povedz," prohlásil Kelo, zatímco já nechápal už vůbec.

"Počkej Kelo, to musí být nějaký omyl," chtěl jsem mu říct, jenomže Kelo to tipnul. Nebo že bych to omylem tipnul já? No nic... Co že jsem psal na instagram?

Na mobilu jsem si hned najel na instagram a tam otevřel zprávy. Jawo právě něco psal do naší KJG skupiny. Rozklikl jsem si to a nemohl tomu uvěřit.

"To jsem náměsíčný?" zeptal jsem se pro sebe, když jsem si četl všechno, co jsem tam napsal. Potom jsem napsal jednoduché.

Gejmr: wtf

Chvíli tam ta zpráva jen tak postávala, než po chvíli zmizela. Co se to tu sakra děje?! Chtěl jsem se už začít obhajovat, když mi začal zvonit telefon. Opět mi volalo neznámé číslo. Hovor jsem po chvíli prohlížení zvedl...

"Co chceš?!" zeptal jsem se okamžitě naštvaně. Hlas na druhé straně se jen zasmál upraveným hlasem.

"Zdravím Gejmre. Jde vidět, že jsi moc slušného chování nepobral, když neumíš ani zdravit," prohodil člověk na druhé straně. To mě naštvalo ještě víc.

"Tak ještě jednou... Co. ode. mě. chceš?" Vyhláskoval jsem každé slovo, aby mi ten člověk rozuměl.

"Uuu, už se bojím. Každopádně... Milý Gejmřeji, teď uděláš všechno, co já řeknu, jinak se ti to moc nevyplatí..." Vážně mi ten člověk začal vyhrožovat?

"A proč bych měl?" prohodím nazpět. Hlas se zasmál.

"Protože mám všechny tvoje osobní údaje... Jméno, fotku, datum narození, heslo od tvého mailu i instagramu..." pokračoval hlas a já se na chvíli zhrozil. Opravdu to všechno má?

"Jak ti můžu věřit?" zeptal jsem se pro jistotu, i když můj hlas mě zrazoval a byla slyšet jasná panika. Hlas se opět zasmál.

"Tak třeba... Jmenuješ se Michal Veselý, momentálně ti je dvacet tři let a máš špinavé blond vlasy. Chceš toho víc?" zeptal se hlas opět s smíchem. Já tomu ale nemohl uvěřit. Kde všechny ty informace vzal?

"Jo a ještě bydliště..." dodal hlas, zatímco já se snažil vzpamatovat.

"Jak to všechno víš?" nevydržel jsem a zeptal se. Nervy jsem měl kdesi v kýblu.

"Vím o tobě všechno. A pokud nechceš, aby to věděli i tvoji přátelé a fanoušci, tak teď zavoláš Kelovi a Jawovi a oznámíš jim, že už s nimi nechceš natáčet," pověděl mi hlas spokojeně. Já však jen vykulil oči.

"A proč bych měl?" zeptal jsem se znovu. Absolutně jsem nevěděl, jak mám reagovat. Neznámý to ale asi věděl, když se začal znovu smát.

"Nechtěj, abych se opakoval. Jestli to neuděláš, tak se všichni dozví tvá tajemství. Nebo je můžu rovnou navštívit... Není tak složité si najít něčí adresu," pověděl opět hlas. Já se však zhroutil zpět do postele.

"Dělej a pamatuj, že všechno slyším," oznámil naposledy, než hovor tipnul. Co to má znamenat? Co mám dělat? On mi odposlouchává hovory?

Zničeně jsem padl na postel. Nechtěl, nechtěl jsem to udělat. Kluky mám rád. Ale zase chci ochránit svá tajemství.

Vzal jsem telefon do ruky a s třepající se rukou najel na kontakty. Když jsem našel Kelovo jméno, hned jsem ho začal vytáčet.

"Čo je Gejmr?" ozval se hned Kelův unavený hlas. Nejspíš toho taky moc nenaspal.

"Promiň Kelo, ale už s tebou ani Jawem nechci natáčet. Prosím, vyřiď mu to, ahoj," oznámil jsem mu a hned hovor tipnul. Chtěl jsem už sebou znovu plácnout o postel a rozbrečet se, ale někdo mi zase volal.

"Co ještě chceš?" zeptal jsem se naštvaně toho hackera. Jiný název k němu ani nesedí.

"Jen jsem tě chtěl pochválit. Bylo to jednoduší, než jsem si myslel a nemusel jsem tě ani pořádně vydírat," uchechtl se. Měl jsem chuť mu dát jednu pěstí, ale neměl jsem ani možnost.

"Tak zase příště, zatím se měj, Gejmřeji," uchechtl se znovu a s tím hovor tipnul. V tu chvíli jsem mobil zahodil někam do postele, na kterou jsem se následně složil. Slzy se kutálely proudem.

Pardon, že kapitola vychází tak pozdě, ale blbnul mi Watt...