Slova hackera [Mejmr]

9.

Pohled MenTa

"Vy jste nás odposlouchávali?" zeptal se hned Gejmr, vlastně Michal naštvaně. Jen jsem se zasmál.

"To bol MenTov nápad!" bránil se hned Kelo. S tím se však Gejmr otočil ke mně. Já se jen nervózně zasmál.

"Kelo, ty podrazáku!" zasyčel jsem do mikrofonu, čemuž se všichni začali smát.

"MenTičko, to si s tebou ještě vyřídím," otočil se na mě Michal. Aby mi naznačil, jak to myslel, tak pohnul pánví na mém rozkroku, na což já potichu vzdychl.

"Neprovokuj!" zvedl jsem ukazováček ve znamení, aby neprovokoval, jenomže na to na mě Michal akorát vyplázl jazyk.

"Čo tam robíte, chalani?" zeptal se nedočkavý Kelo. My jsme jako na povel všeho nechali a jen sledovali monitor.

"Ale nic," řekl jsem nevinně za nás oba.

"Každopádně kluci, chtěl bych se vám všem omluvit za to, co jsem vám řekl i napsal," omluvil se všem hromadně.

"To je dobrý, Gejmre, už víme co se stalo," mávl nad tím rukou Pedro. Já se nad tím jen usmál. Všechny nás však vyrušil hlas.

"User joins to your channel."

"Čau klucííí, co tady probírate tak hromadně?" ozval se Marwův nahypovaný hlas. Na to se všichni začali smát.

"Čau Marwe, právě jsme to tu dořešili," oznámil jsem mu s smíchem.

"A co jste tu řešili?" ptal se dál.

"Ale nic moc," odpověděl jsem nazpět.

"Každopádně kluci, já s Honzou už budeme končit, potřebujeme si ještě něco vyřídit, tak zatím ahoj," rozloučil se Gejmr. Já se na něj nechápavě podíval, ale pak jsem pochopil.

"Čau kluci," pozdravil jsem také s úšklebkem. S tím nás Gejmr odpojil z místnosti. Ani nečekal, až nás všichni pozdraví nazpět.

Hned na to se na mém klíně otočil směrem ke mně čelem.

"A co budeme dělat my?" zeptal se mě Gejmr.

"Nějaký nápad bych měl..." dělal jsem zamýšleného.

"Tak povídej," popohnal mě dál.

"Co takhle... Jít spát," navrhl jsem. Než však Gejmr stihl protestovat, tak jsem si ho za zadek vzal do náruče a namířil si to s ním do ložnice. Tam jsem ho položil do postele a lehl si vedle něj.

"A budeš se mnou dokud neusnu?" zeptal se Gejmr s štěněcíma očima. Na to jsem mu věnoval úsměv.

"Budu s tebou, dokud se nevzbudíš," usmál jsem se na něj a líbl ho na čelo. Potom jsem ho objal a v objetí s ním usnul.

***

"MenTosko, vstávej," probudily mě polibky na mém krku. Vzrušením jsem sebou trochu zatřásl a usmál se.

"Hm?" zamručel jsem spokojeně. Po chvíli jsem otevřel oči a všiml si Gejmříčka.

"Dobré ráno," pozdravil mě a políbil na rty.

"Dobré, dobré. Kolik je hodin?" zeptal jsem se, když jsme se od sebe odtáhli. Úsmev však neopustil mé rty.

"Je jedenáct a já mám hlad," oznámil mi Gejmr. Já se na chvíli zamyslel.

"My jsme spali přes jedenáct hodin?" ověřil jsem si. Pak jsem se však jen zasmál.

"A co by pan Gejmřej chtěl na jídlo?" zeptal jsem se s úšklebkem. Michal se na chvíli zamyslel.

"Hm.. Co takhle třeba pizzu?" navrhl a já jen přikývl.

"Můžeme si objednat," odsouhlasil jsem a mrkl na něj.

"Kdy jsi vůbec naposledy jedl?" napadla mě otázka, na kterou jsem se měl nejspíš zeptat už včera. Protože já sám měl naposledy včera oběd. Gejmr se nervózně zasmál.

"No.. Já vlastně ani nevím," odpověděl nervózně. V tu chvíli mu zakručelo v břiše a my se začali smát.

"Tak já objednám tu pizzu," oznámil jsem a do ruky popadl telefon.

"Dobře, já jdu udělat kávu," oznámil Michal a s tím odešel z pokoje. Já už vyzváněl do pizzerie, kde jsem objednal rovnou dvě pizzy.

***

"Mňam, tohle je úžasný ráno," řekl jsem, když jsem se rozplíval nad pizzou, skvělou kávou a Gejmrovou přítomností.

"Co budeme dnes dělat, Honzo?" přerušil mě po chvíli Michal. Nechápavě jsem k němu zvedl hlavu.

"Nic," odpověděl jsem jednoduše a ukradl si jeden jeho polibek.

"A co a tím hacker?" zeptal se. V tu chvíli jsem kousek pizzy odložil. Neměl jsem už chuť. Místo toho jsem popadl Gejmra a přitáhl k sobě na klín. Následně jsem ho pevně objal.

"Neboj se Gejmříčku, to nějak zvládneme," konejšil jsem ho do ucha a lehce se s ním pohyboval jakoby do rytmu písničky, která nehrála. Ušní lalůček jsem mu následně zkousl, na což jsem dostal vzdych jako odpověď.

"A jak to chceš vyřešit?" ptal se Gejmr dál. Mě osobně nic nenapadlo.

"Počkej! Jak to, že mě to nenapadlo dřív?!" vykřikl najednou Gejmr nad uvědoměním. Leknutím jsem nadskočil.

"Co tě napadlo?" zeptal jsem se hned.

"Proč jsem jí nezavolal rovnou?" zeptal se Gejmr spíš sám sebe. Nechápavě jsem nadzvedl obočí... ji?

"Koho?" ptal jsem se a snažil se získat odpověď. Jenže Gejmr, jakoby byl právě ve svém světě. Vstal a začal chodit po pokoji, zatímco si pro sebe něco mumlal.

Už jsem to nevydržel, vstal taky a rychle Gejmrovi chytil tváře. Než stačil cokoliv namítat, rychle jsem ho políbil.

"Klid, teď mi hlavně řekni, kdo tě napadl, komu chceš zavolat," snažil jsem se ho uklidnit a zároveň získat odpověď. Gejmr se ušklíbl.

"Komu jinému zavolat, než jinému Hackerovi?" zeptal se s úšklebkem. Hned na to jsem se musel ušklíbnout také.

"No vidíš, volej!" odsouhlasil jsem hned. Gejmr na to přikývl a hned vzal do rukou můj telefon.