Slova hackera [Mejmr]

4.

Pohled Gejmra

Stále nic. Nic jsem prostě nemohl najít. Akorát jsem si víc zabezpečil počítač. S telefonem to ale nebude tak jednoduché.

A dnes... Dnes se Honza vrátil ze svého výletu na Slovensko, kde byl, pokud se nemýlím, s Danem. A hádejte, co šel udělat jako první...

Jako prvnímu napsal mně, informoval mě a rovnou si se mnou domluvil natáčení. Přece jen byl dlouho pryč a musí to dohnat. A spolu natáčíme vlastně nejčastěji.

A teď tady sedím na židli ve svém studiu a přemýšlím, jestli se mám za ním opravdu připojit.

Za poslední čtyři dny jsem naspal něco okolo devíti hodin. Ale vždy, když jdu spát, tak se něco stane. A já nechci, aby se něco stalo. Všichni mě potom budí a ptají se, co se se mnou děje.

Nakonec jsem si jen povzdechl a po pěti minutách se za MenTem připojil.

"No čau Gejmre, už jsem se bál, že se ti něco stalo, dneska nějak meškáš," pozdravil mě hned MenT s smíchem. Mně ale do smíchu úplně nebylo. Ale i přes to jsem se nechal unášet jeho příjemným hlasem, který jsem už tak dlouho neslyšel. Hrozně mi chyběl!

"No jo, poslední dobou to je takové zvláštní," odpověděl jsem jen.

"Takže MenTe, jak jsi se měl na výletu?" začal jsem se hned ptát. Snažil jsem se co nejvíc, aby nebylo poznat, že se mnou něco je. A v jeho přítomnosti se mi to i docela dařilo.

"Bylo to super, na chvíli jsem si mohl konečně odpočinout od YouTube a dvou videí denně. A s Danem jsme si zablbli. Jenomže teď se musím vrátit do starých kolejích a začít vydávat aspoň jedno video denně," oznámil pln energie. No jo, prostě dovolená. Jenomže většinou se potom nechce zpátky do práce...

"Takže sis to užil?" zeptal jsem se a na tváři se mi po dlouhé době vytvořil úsměv.

"No jasně, že jo," odpověděl mi hned celý nadšený.

"Tak aspoň, že tak. Jinak, co chceš natočit?" zeptal jsem se a čekal na jeho odpověď. Mezitím jsem si hrál s mobilem vedle sebe a měl chuť ho vypnout, aspoň na chvíli...

"Hele.. Všichni milují minecraft, takže je jasno," zasmál se Honza. Mírně jsem se zasmál taky.

"A jakou minihru?" ptal jsem se dál.

"Mám chuť na UHCruny," oznámil Honza. Já jen přikývl, i když jsem věděl, že mě nevidí. A bylo dobře, že mě neviděl, jelikož kruhy pod očima bych asi jen tak nezakryl.

"Tak je jasno, jdeme na UHCčka," popohnal jsem ho, zatímco já zapínal SGčka.

"Všechny je porazíme!" zakřičel hned MenT sebevědomě. Musel jsem přikývnout, i když jsem si sám výhrou nebyl jistý. Můžeme se o to alespoň pokusit.

***

"Gejmre..." oslovil mě MenT, ale já mlčel.

"Gejmre..." zkusil to znovu. Já však nechtěl nic říkat.

"Řekni mi, že jsi nespadl do lávy," prosebný tón jeho hlasu nešel přeslechnout.

"Gejmre, řekni mi, že jsi nespadl do lávy," zopakoval MenT, na což se já pouze nervózně zasmál.

"Gejmreeee...." začal se MenT smát. Je super, že mu to přijde vtipné, ale mně to vtipné nepřijde.

"Promiň," šeptl jsem pouze. Na to se MenT uklidnil.

"Přece se nemusíš omlouvat, nehody se stávají... Dáme novou hru?" zeptal se hned klidně, jakoby se nic nestalo. Ale stalo! Mojí vinou!

"Dobře," odsouhlasil jsem suše. MenT tam něco zařizoval, než však padla další otázka typu mně nepříjemná.

"Opravdu jsi v pořádku? Zníš tak jako sklesle... Stalo se tady něco za dobu, co jsem byl pryč?" poslední otázce jsem se v duchu zasmál. Ne, akorát jsem většině lidí, které mám rád, řekl, že je nesnáším... Ale jinak nic moc.

"Ne, dobrý. Fakt jsem v pořádku," snažil jsem se ho přesvědčit, ale můj vlastní hlas mě zradil. Měl jsem chuť brečet...

V tu chvíli, aby toho nebylo málo, mi začal zvonit telefon. Neznámé číslo jsem si už dávno přejmenoval na "Hajzl," ale teď tam místo toho bylo "Tvůj oblíbený Hacker" a nikoho takového jsem si rozhodně do kontaktů nepřidával.

Po chvíli jsem telefon zvedl a mutnul si mikrofon.

"Zdravím tě, Gejmřeji. Jak už vidím, tak tvůj milovaný Honza se vrátil," pozdravil hned hluboký upravený hlas. Nejvíc mě však zarazilo to, jak nazval MenTa. Ví snad něco?

"Gejmre?" opakoval Honza mé jméno stále dokola s domněním, že mu odpovím.

"Promiň MenTe, ale musím si vyřídit jeden hovor," odpověděl jsem mu naléhavě, když jsem si na chvíli mikrofon odmutnul (to je fakt divné slovo).

"Co tím oslovením myslíš?" zeptal jsem se toho hackera na rovinu. Z druhé strany se mi však opět ozval smích. Je ten člověk normální? Je to vůbec člověk?

"Je to jednoduché, teď řekneš MenTovi to samé, co Kelovi, jinak mu od tebe přijde zpráva, kde mu vyznáváš všechny svoje city k němu," prohodil ten hacker, jakoby to nic neznamenalo. Ale znamenalo! A to hodně! Nemůžu mu to říct! A ještě aby mu to řekl někdo jiný...

"Proč to děláš?" neubránil jsem se nezeptat se znovu.

"To tě teď nemusí zajímat, dělej!" rozkázal. Jen jsem nervózně seděl na místě a zíral do monitoru, kde jsem měl otevřenou místnost na Team-Speaku, kde jsme byli já a MenT. Nemůžu!

"A chci to slyšet..." dodal ještě.

"Už tu zprávu píšu," snažil se mě vyprovokovat, zatímco já měl namále, abych udržel slzy.

"Promiň Honzo," šeptl jsem dál od telefonu a odmutnul mikrofon.

"Promiň MenTe, ale už musím končit," začal jsem a nechtěl pokračovat.

"Řekni mu, žes mu chtěl akorát říct, že tě už nebaví natáčení s ním a jeho přítomnost," napovídal mi neznámý hacker. Zhluboka jsem se nadechl a pokračoval.

"Chtěl jsem ti akorát říct, že už mě nebaví natáčení a to především s tebou," řekl jsem jednoduše a než stihl MenT cokoliv dodat, tak jsem se odpojil. Já to fakt udělal!

"Výborně," pochválil mě hacker. "Tak zase příště," dodal a hovor tipnul.

V tu chvíli jsem hlavou praštil o stůl a začal naplno brečet. Proč zrovna on? Proč zrovna MenToska?