Slova hackera [Mejmr]

10.

Pohled Gejmra

"Proč sis vzal můj telefon?" zeptal se mě Honza překvapeně. Já mu jeho telefon podal s lehkým úšklebkem.

"Pokud si nepamatuješ, můj telefon je hacknutý, takže jsem jí logicky musel zavolat z jiného," odpověděl jsem jednoduše a pokrčil rameny. Honza jen protočil očima.

"A komu jsi tedy volal?" ptal se dál. Až moc se zajímal.

"Jedné takové mé dobré kamarádce, která je čirou náhodou hackerka a opravdu zákeřná," ušklíbl jsem se při vzpomínce na ni. Abych pravdu řekl, to ona mi často pomáhala s mými projekty.

"A za jak dlouho tady bude?" ptal se MenT dál ignoruje mé pohledy.

"Asi za čtyři hodiny," ušklíbl jsem se znovu.

"A víš, co mezitím můžeme dělat?" zeptal jsem se ho s úšklebkem. MenT se zasmál, ale potom s podobným úšklebkem přikývl.

"Mohli bychom si něco zahrát," navrhl Honza. Jenomže já stále neztrácel naději.

"Něco si zahrát na počítači, nebo v posteli?" nepřestával jsem. Můj obličej byl jeden velký Lenny face.

"Na počítači," snažil se to Honza utnout, jenomže já se nenechal. Přitiskl jsem se víc k němu a svoje rty dravě přitiskl na ty jeho. Honza se chtěl ze začátku odtáhnout, jenomže pak začal spolupracovat.

"Nebo. Možná. I. V. Posteli." dostal Honza ze sebe mezi polibky. Nechtěl jsem ho nechat mluvit, ale tahle věta mě potěšila.

15+

Zkousl jsem mu ret a jazykem si probojoval vstup do jeho úst. V momentě začala válka jazyků. Kterou jsem já vyhrával.

Když jsem ho chytil za zadek, Honza s lehkostí vyskočil mně do náruče a obtočil nohy kolem mého pasu. Já si ho k sobě víc natiskl.

Než stihl cokoliv říct, s ním v náručí jsem přešel do své ložnice, kde jsem ho položil na postel a sám na něj spadl.

Začal jsem ho znovu dravě líbat, zatímco jsem rukama zabloudil pod jeho tričko, které jsem mu začal pomalu sundávat. Jakmile jsem mu tričko přetáhl přes hlavu, letělo pryč a já se hned přesunul k Honzovým bradavkám.

V mé činnosti, kdy jsem jednu jeho bradavku sál a druhou jen dráždil rukou, mě vyrušil pohled na Honzovy kalhoty, v kterých už začalo docházet místo navíc. A já chtěl Honzíkovi ulevit, proto jsem mu hned kalhoty i společně s trenkami sundal a jeho nemalou bouli celou olízl. Honza se začal šít vzrušením.

Na nic dalšího jsem nečekal a jeho úd si dal do úst. Začal jsem nejprve pomalou mučivou rychlostí a postupně zrychloval. Klidně bych i řekl, že se z toho Honza mohl zbláznit, jelikož se celou místností ozývaly hlasité steny, než mě nakonec popadl za vlasy a začal si určovat vlastní tempo. Dopřál jsem mu to.

Po pár minutách jsem už v puse ucítil tu známou bílou tekutinu. Hlavu jsem zvedl a všechno, co jsem měl v puse, spolkl. Honza se jen přiblble usmíval.

"Líbilo?" nezapomněl jsem se zeptat. Honza hned přikývl a přitáhl si mě do polibku

"Byl jsi úžasný," pochválil mě a stáhl k sobě do objetí. Nechal jsem se. Ještě jsem nás ale rychle přikryl peřinou, aby Honza nemusel být úplně nahý. Honza si mě přitáhl do objetí.

"Miluji tě."

"Já tebe taky."

Konec 15+

***

Bytem se rozezněl zvonek. S MenTem jsme se na sebe zhrozeně podívali, než jsme oba rychle vylítli z postele a začali hledat naše oblečení. Honza s tím měl velký problém. Nakonec jsme na sebe všechno hodili a já došel ke dveřím, které jsem otevřel.

"Ahoj," pozdravila mě hned na pohled milá bruneta. Ruku zvedla v gestu zamávání a věnovala mi velký úsměv.

"Ahoj Tery," pozdravil jsem ji nazpět. Ani jsem nemusel nic dělat, jelikož Terka přešla dovnitř a hned mě objala. Objetí jsem jí opětoval, jenomže po chvíli, kdy se nechtěla pustit, jsem ji ze sebe sundal. Vchodové dveře jsem zavřel a otočil se na Honzu, který stál mezi futry dveří od ložnice. Na jeho tváři byl znatelně poznat žárlivý pohled. Ten však zmizel, když si ho Terka začala prohlížet.

"Kdo to je?" zeptala se mě po chvíli, kdy si Honzu prohlížela jako nějakého mimozemšťana. Jen jsem nad jejím přístupem protočil očima. Opravdu jak malé dítě.

"To je Honza, můj dobrý přítel," pronesl jsem nervózně. S Honzou jsme si ještě neřekli, co jsme a slovo "přítel" je prostě neutrální.

"Těší mě Honzo, já jsem Terka," představila se, jakoby mluvila k malému dítěti. Nebo spíš k někomu, kdo je mentálně mladší než ona.

,,Čau Terko," pozdravil Honza nervózně, ale než stihl něco dalšího říct, Terka po něm skočila, aby ho mohla obejmout. Potom se ji ze sebe snažil jen sundat.

,,To stačí, Tery, nechtěl jsem to s tebou řešit přes telefon, protože mě někdo hacknul," začal jsem s vysvětlováním. Mezitím jsem z Honzy Terku sundal a otočil ji čelem k sobě.

,,Takže po mně chceš, abych si s tím hackerem pohrála," ušklíbla se Terka. Když jsem přikývl, začala skákat radostí na místě.

,,Připrav mi pracoviště, jdeme si zahrát hru," rozkázala Terka. Já jen s úšklebkem přikývl, popadl ji za ruku a vedl do svého studia.

,,Páni, máš to tady pěkné. Proč mě nezveš častěji?" zeptala se, jakmile vešla do studia, které si okamžitě začala prohlížet. Jen jsem nad tím protočil očima.

,,Nemám tolik času a ani ty," vysvětlil jsem rychle. Dovedl jsem ji ke své židli, na kterou se Terka následně posadila.

,,Tak jdeme na to!" rozkázala a hned si zabavila moji klávesnici, přes kterou začala něco do počítače zadávat.

,,Dostal se mi na účty a sleduje můj telefon," oznámil jsem jí. Terka chápavě přikývla a natáhla je mně ruku.

,,Podej mi svůj mobil," prohodila otráveně, když se nějakou chvíli nic nedělo. Já jen protočil očima a mobil, který byl celou dobu vedle ní na stole, jsem jí podal.

,,Díky. Teď chci džus, chipsy a možná trochu rumu," usmála se Terka pro sebe. Telefon zapojila do počítače a pokračovala ve své činnosti.

Já tedy odstoupil od počítače a vydal se do kuchyně. Po cestě jsem popadl MenTa, který stál ve dveřích od studia, a s ním vyšel do kuchyně.

,,Vážně je to dobrý nápad?" zeptal se hned Honza opovržlivě.

,,Vždyť se chová jako dítě," dodal Honza.

,,Já vím, ale věř mi, že je opravdu dobrá. A taky se budeš smát, až na toho hackera začne dělat pranky," ušklíbl jsem se a z horní skříně vytáhl chipsy.