Slova hackera [Mejmr]

15.

Pohled Terky

Nastoupila jsem do svého auta, nastartovala motor a s úsměvem na tváři vyrazila směrem domů. Měla jsem velmi dobrou náladu. Oběd se vydařil a i když Honza skončil nakonec s Michalem, stejně jsem za to byla ráda. Michal si totiž zaslouží někoho jako je Honza.

Usmála jsem se při myšlence na to, jak mi Michal řekl, že už Honza někoho má. Hned mi to došlo. Už podle rudých tváří i podle chování. Ale neskutečně to oběma slušelo!

Z přemýšlení mě vyrušil můj telefon, který cinkl, čímž mi oznámil, že mám novou zprávu.

Dexter: Už jsi doma?

Ušklíbla jsem se nad tou zprávou. V té restauraci, kdy mi napsal uprostřed hovoru s klukama, jsem mu odepsala, že nemám čas, protože jsem venku.

Rychle jsem mobil do ruky vzala a opatrně, abych zároveň dávala pozor na cestu, jsem mu odepsala.

HackTer: Až budu, napíšu :D

Dexter: ok

S tím jsem mobil zase odložila a začala se plně soustředit na cestu. V nemocnici mají slabou WiFi, pokud tedy vůbec nějakou mají. Takže tam rozhodně skončit nechci.

***

Vyčerpaně jsem padla na svou oblíbenou židli a hlavu si položila na stůl. Když jsem se však dotkla stolu, nějak jsem nejspíš pohla myší, jelikož se všechny mé monitory v jednu chvíli rozsvítily. Světlo mě okamžitě oslepilo a já byla nucena zavřít oči. Až po chvíli jsem oči otevřela.

Pohledem jsem zavadila k místu, kde původně bylo okno. Jenomže pro mě, jako správnému, divnému hráči a hackerovi, to bylo příliš světla. I proto jsem si koupila několik žaluzií a záclon a to okno přímo zabarikádovala.

Rychle jsem hlavu zvedla nad uvědoměním. Chtěla jsem napsat Dextrovi! Rychle jsem našla náš společný chat, kde jsem napsala:

HackTer: Už jsem doma...

HackaTer: Co jsi potřeboval?

Dexter: Chci si s tebou pouze povídat

Překvapeně jsem zamrkala do monitoru, kde jsem naši konverzaci měla otevřenou.

HackTer: A o čem?

Dexter: Máš někoho?

HackTer: Copak tě to zajímá....( ͡° ͜ʖ ͡°)

Dexrer: Jen se ptám.... -_-

HackTer: No jasně ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Dexter: Pokud víš kdo jsem a kde bydlím, nechtěla by ses sejít?

Dexter: A pokecat jako dva hackeři...

HackTer: Jj

HackTer: Ale ráda bych se s tebou sešla...

Dexter: Tak jo, kdy máš čas?

HackTer: Vlastně kdykoliv...

Dexter: ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Dexter: Tak co takhle pozítří?

HackTer: Na hlavním náměstím v 14:00

Dexter: Domluveno!

HackTer: Domluveno!

HackTer: =D

Asi ani nemusím říkat, jak to pokračovalo dál. Zatímco jsme spolu propsali celou noc jsme se víc domluvili na pozítří, kdy spolu půjdeme ven. A musím i uznat, že si spolu docela rozumíme. Přece jen, Hackeři...

Rozloučili jsme se až ve čtyři ráno, kdy jsem konečně odešla aspoň na chvíli spát. Ulehla jsem do postele v druhé místnosti, v mé ložnici, a s spokojeným úsměvem na rtech a myšlenkou na toho divného Dextera začala zavírat oči. Pak jsem si konečně dopřála aspoň čtyři hodiny spánku.

***

Přešlapovala jsem z jedné nohy na druhou, zatímco jsem čekala na záhadného Dextera. Rukama jsem se opírala o nějaký památník, který byl uprostřed toho náměstí.

Už jsem viděla jeho fotku, takže jsem tak nějak měla přehled o tom, jak vypadá. Otázka ale byla, zda se vůbec ukáže.

Byla jsem nedočkavá a nervózní. Jestli nepřijde, udám ho na policii za hackerství, obtěžování a vydírání! Snažila jsem se uklidnit své splašené myšlenky, jenže to nebylo ani zdaleka tak jednoduché.

,,Zdravím," vyrušil mě z mého zamyšlení a duchovního vydírání nějaký hlas. Hned jsem se otočila za hlasem vedle sebe. A hned jsem se usmála.

,,Ahoj, Dextere," pozdravila jsem ho nazpět. Očima jsem bloudila po jeho těle, až jsem se zastavila u jeho očí. Vypadá líp než na fotkách. A vypadá i velmi dobře na hackera.

Byl o půl hlavy vyšší než já, uhlovitě černé delší rozcuchané vlasy mu lezly do obličeje a skoro zakrývaly oříškově hnědé oči. Pleť měl bledou, skoro bílou, což jen napovídalo, že dlouho nevyšel z domu. Na sobě měl černou mikinu a riflové třičtvrťáky, které měl kousek pod koleny.

,,Takže to jsi ty, HackTer," prohlásil Dexter a na jeho bledé tváři se objevil jasný úsměv. Přikývla jsem.

,,Terka," opravila jsem ho.

,,Adam," představil se i on. Zvedla jsem k němu ruku, s kterou mi on potřásl.

,,Takže jsi Gejmrova známá?" zeptal se po chvíli, kdy jsme oba mlčky vyšli nějakým směrem.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jen zanedbaná kamarádka, které se ozývá vždy, když něco potřebuje," pokrčila jsem rameny, ale stejně jsem se zasmála. Adam nechápal, ale nechal to být.

,,A jak se z tak pěkné holky může stát hacker, který je pořád aktivní?" ptá se tedy dál. Jeho poznámka mě velmi překvapila, ale hlavně potěšila.

,,To by tě zajímalo, co? Teď se ale budu ptát já!"