Slova hackera [Mejmr]

8.

Pohled Gejmra

Probudil jsem se, sám od sebe. Bylo příjemné, když mě nikdo neprobouzel, protože chtěl vysvětlení něčeho, co já neudělal.

Chtěl jsem už šmátnout po mobilu, jenomže nebyl na svém místě. Možná proto jsem se tak dobře vyspal.

Pomalu jsem vstal z postele a zamířil si to rovnou do kuchyně. Po cestě jsem ještě zkontroloval hodiny v chodbě. Když jsem však procházel kolem studia, všiml jsem si Honzy, který seděl na mé židli a něco dělal na mém počítači. Takže to nebyl sen?

"M-MenTe?" zeptal jsem se opatrně. Honza sebou lehce cukl, ale pak se na mě s úsměvem podíval. Proč se usmívá?

"Gejmre, už jsi vzhůru! Jak jsi se vyspal?" zeptal se hned na milou otázku.

"Na to, že jsem spal jenom pět hodin, jsem se vyspal nejlíp a hlavně nejdéle za poslední týden," odpověděl jsem mu. Honza na to chápavě přikývl.

"Jdu si dělat kávu, chceš taky?" nabídl jsem mu. Když však záporně zakýval hlavou, tak jsem se vydal do kuchyně pro svou vytouženou kávu!

Pohled MenTa

Gejmr odešel a já si zpět nasadil sluchátka, abych mohl kluky slyšet.

"Ty kráso, takto som Gejmra dlho nepočul," začal hned Kelo. Musel jsem souhlasně přikývnout a zamručet.

"Hele kluci, za chvíli se Gejmr vrátí, tak co kdybyste prostě jen poslouchali, co mi Gejmr řekne," navrhl jsem.

"Navrhol si to ty!" řekl hned Kelo, ale já věděl, že to znamená souhlas. Pak už jsem jen chvíli čekal, než se Gejmr znovu objevil.

Pohled Gejmra

S hotovou kávou jsem se vydal do svého studia za MenTem. Věděl jsem, že bude chtít vysvětlení...

Když jsem vešel, MenT už byl otočený ke dveřím a čekal na mě. S nervózním úsměvem jsem se za ním vydal. Kávu jsem položil na stůl a chystal se si vzít menší židličku na sezení, jenomže MenT mě zastavil.

"Pojď ke mně," pobídl mě a já ztuhl. Vážně si mu mám sednout na klín? Když už jsem chtěl začít odporovat, MenT mě chytil za ruku a přitáhl k sobě. Neměl jsem na výběr....

"A teď mi prosím řekni všechno!" podíval se na mě prosebným pohledem a já pouze přikývl.

"Kde začít?" zasmál jsem se nervózně. Bylo mi hrozně, když jsem o tom měl mluvit. Navíc MenTova přítomnost na tom taky měla svůj podíl. Hlavně když mě MenT objal.

"J-já... Prostě mi začal volat nějaký týpek. Ze začátku jsem si myslel, že akorát nějaký fanoušek přišel na moje číslo a chtěl na mě udělat prank. Jenomže hovory nepřestávaly. A on o mně opravdu ví všechno. Nejspíš se mi naboural do počítače a mobilu.. S počítačem jsem to vyřešil, ale s mobilem zatím ne. Právě i proto jsem byl tři dny vzhůru. Abych zjistil, komu všemu ještě psal a abych to nějak vyřešil. Za celou dobu jsem nikomu nic nepsal, pokud jsme se tedy nedomlouvali na natáčení. A všechny moje zprávy mi hned smazal. Já... Promiň, ale nevěděl jsem, jak to mám řešit. Navíc jsem si myslel, že se mnou už nikdo nechce mluvit, nebo spíš, že jsou na mě všichni naštvaní... A potom ses tu zjevil ty. Jak ses vlastně dozvěděl moji adresu?" zajímalo mě nejvíc. Protože bylo dost možné, že Honza tu adresu získal od něj.

"Víš, jak jsme se sázeli o ten merch... Svěřil jsi mi svou adresu s podmínkou, že to nezneužiju. A tohle mi přijde jako vážná situace..." vysvětlil s úsměvem na tváři. Následně stisk ještě zesílil. Cítil jsem se u něj v bezpečí.

"A proč jsi vůbec přijel? Ty na mě nejsi naštvaný?" ptal jsem se vystrašeně dál. Hlas se mi sám lámal.

"Ne, věděl jsem totiž, že to nejsou tvoje slova," vysvětlil opět s úsměvem. Tentokrát jsem se usmál i já.

"Díky," poděkoval jsem, otočil se k němu čelem a objal ho.

"A čím tě vlastně vydíral? Tvou fotkou, nebo adresou?" zeptal se Honza a mně v tu chvíli zrudly tváře. Teď je možná šance mu to říct, i když vím, že ho ztratím už nadobro.

"No víš, j-já, o-on," snažil jsem se ze sebe dostat, ale bylo to moc těžký...

"Moment!" zastavil mě na chvíli MenT a já ho jen překvapeně sledoval. Víc překvapen jsem však byl, když se přiblížil k počítači a vypnul mikrofon.

"Vy jste celou dobu volali?" zeptal jsem se vyděšeně. MenT mě však uklidnil dalším objetím.

"Neboj, aspoň to nemusíš říkat všem zvlášť..." ujistil mě MenT. I když jsem na něj byl chvili naštvaný, stejně jsem mu nakonec dal za pravdu a nechal to být. Navíc když mě tak pěkně objímal...

"Děkuji," šeptl jsem mu do ucha.

"Za co?" nechápal.

"Za všechno," vysvětlil jsem jednoduše.

"Ale chtěl bych ti ještě něco říct," pokračoval jsem opět nervózně. MenT mě však ještě na chvíli přerušil, chytl mě za zadek a vstal se mnou. Leknutím jsem se k němu víc přitiskl. Honza potom došel k gauči, kde se posadil se mnou stále v náruči.

"Tak povídej," pobídl mě, ale já mluvit nemohl. Jeho teplý dech mě šimral na tváři a já z toho byl myšlenkami jinde.

"J-já... Nevím jak to zjistil, ale on mě vydíral tím, že ti řekne..." ani jsem to nestihl doříct a MenT už chytil moji bradu a lehce se svými hebkými rty otřel o ty mé. Nehodlal jsem nijak přestat, tak jsem se k němu víc natiskl a začal ho líbat.

"Miluji tě," pronesl jsem konečně ty dvě kouzelná slůvka.

"Taky tě miluji, Gejmřeji. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál," prohlásil. Já se jen pousmál a dál pokračoval v naší aktivitě. Když jsem mu však rukou zajel pod tričko, zastavil mě.

"Nejdřív bychom to měli probrat s klukama a ty bys se měl vyspat déle než pět hodin," zarazil mě Honza, zatímco já našpulil tváře.

"Ale no tak Gejmříčku," cvrnkl mi prstem do nosu.

"Jo a... Jmenuji se Michal," dodal jsem ještě, než jsme se vydali zpět k počítači.