Ráno mě probudil Jankův jemnej polibek.
J: vstáváme, lásky..
T: jo. Do koupelny.
Víc jsem mu říct neřekla, protože jsem odběhla do koupelny, respektive k záchodu. Bylo mi děsně blbě, achjooo, ja už nechciii.
Janek mi chytl vlasy a druhou mi položil na záda.
J: Neboj to bude dobrý....
Pohladil mě po zádech.
Opřela jsem se o zeď. On mi shrnul pramínek z obličeje.
T: Běž, musíš jít na ty testy nebo ne?
J: No měl bych... Ale já tě tady nechci nechat.
T: Běž
J: tak fajn.. Pa.
Řekl posmutněle. Chytla jsem ho za ruku.
T: promiň, nechtěla jsem bejt protivná.. Jen už to chci mít za sebou, víš?
J: miluju tě.
Políbil mě na čelo.
T: pa.
Odešel. Opláchla jsem si obličej studenou vodou. Cítila jsem se slabě.. Tak jsem se šla dolů do kuchyně omluvit a vrátila jsem se zpátky do postele.. Po chvíli se mi začaly zavírat oči, až jsem usnula..
Když jsem se vzbudila už bylo asi 10 dopoledne. Bylo mi líp... Zvedla jsem se, převlékla jsem se do něčeho normálního a seběhla jsem dolů do kuchyně....
B: Ahoj Janek říkal že ti není dobře, takže práci si rozdělili ostatní, tím pádem si můžeš jít lehnout....
T: Já si nechci jít lehnout se tak akorát zcvoknu
B: Ale měla by jsi odpočívat
T: Nemusím, já jsem v pohodě víš, půjdu něco dělat... Jo jdu do sýrárny..
B: Janek tě zabije.
T: tak ať si mě zabije
B: co miminko? Janek to už ví?
T: včera jsem mu to řekla..
To do kuchyně někdo vstoupil
Ju: co jsi komu řekla?
T: Juuuuliii!
Objaly jsme se
T: tak co společný bydlení s Martinem? Už si lezete na nervy?
Ju: joo! Ale ty mi teď pojď nahoru to vyklopit
T: Prosimtě, co bych ti měla vyklopit?
Ju: to, co jsi teď říkala Bětě. A vůbec dlouho jsme se neviděly a já nejsem v přehledu!
T: tak pojď nahoru, no
Sedly jsme si na postel...
Ju: Tak novinky povídej určitě nějaký jsou, už tě požádal o ruku
T: Je moc brzo
Ju: Jste spolu dva roky a je brzo vážně? Tak jo a něco jiného nového
T: Jsem těhotná
Ju: Si děláš srandu ne ty mi tady meleš něco i tom že je brzo a potom seš v tom neměla by být první svatba a potom až dítě
T: To mi říkáš právě ty
Ju: Ano já
Ju: pooočkej.. Jako vážně jsi v tom?
T: hm..
Ju: ty budeš taky mamina, pojď sem!
Objala mě. Zasmála jsem se
T:vždyť mě umáčkneš
Ona ale, jako kdyby ohluchla
Ju: Janek to už ví?
T: joo.. Ale ví to jen on, Běta a teď už i ty. Tak se PROSIIIIM, před vesnicí neprokecni
Ju: nebooj
T: hlavně né před tvojí mámou, vždyť víš, jak mě nenávidí
Ju: to vim, no..
