Cukla jsem sebou, ale v okamžiku jsem si uvědomila, že ty ruce patří Jankovi. Poznala jsem to podle černý košile, kterou na sobě měl, a samozřejmě podle jeho osobitý vůně. Aniž bych si uvědomila, že za mnou vlastně stojí, vzlykla jsem. Ruce jsem mu pryč nedávala, taky proč by.. Nato on si mě otočil k sobě, pevně mě vtáhnul do objetí.
J: Týnko, promiň.. Vím, že jsi to myslela dobře a já si to měl nechat aspoň vysvětlit, ale musíme k sobě být upřímní.
Něžně mě políbil do vlasů
J: miluju tě.
Pevně si mě k sobě natiskl, zda-li to šlo vůbec ještě víc. Pousmála jsem se.
T: a já tebe.
Polkla jsem svojí slzu, která ale tentokrát byla slza štěstí.
T: já pojedu domů jo...
J: Ne počkej na mě já si jen vezmu věci, stavíme se na oběd...
T: Tak jo, já počkám tady...
J: Za chvíli jsem tu...
Dal mi pusu a běžel nahoru....
Za chvíli vyběhl z budovy a hned mě obejmul...
T: Tohle mi chybělo....
J: mně taky
Natiskl si mě k sobě ještě víc, pousmála jsem se. Po chvilce objímání jsme se odtrhli, s úsměvem na tváři
J: hodim nás autem, jo?
T: dobře.
J: můžu?
Ukázal na moje břicho.
T: jasně
Opatrně mi bříško pohladil. Už na něm šlo trošku vidět zakulacení, ale úplně minimálně. Po pár minutách jsme vyjeli směr slunečná.
...
Přijeli jsme na statek, vydali se do kuchyně, měli jsme oba příšernej hlad!
Najedli jsme se a já musela jít pracovat, ale to bylo nebyl Janek aby mi ve všem nebránili typem...
J: "Netahej nebo počkej já to udělám"
Přesuneme se do reálného světa, kde vám nevypravim, ale kde se dějí skutečné věci..
Večer ležím u knížky a pročítám si stránky knížky.. Mě trochu trápí křeče břicha... Občas bolesti srpnu pořádně oči a zároveň uronim slzu... Nedávám tomu moc velkou váhu a čtu dál... Za chvíli přichází Janek a lehá vedle mě...
J: jak ti je?
T: n-no..
Starostlivě se na mě podíval
T: nedívej se na mě tak, nebo ti nic neře-
Silná křeč proběhla mym tělem. Od břicha, až k nohám. Tak zatraceně moc to bolelo, že jsem musela syknout bolestí.
T: au!
J: Týno! Co se děje?!
Silně stiskl mojí zpocenou ruku
T: j-já nevim, J-janku, j-já mam hrozný -
T: au! Sakra!
Odložila jsem tu knížku, na kterou už jsem se stejně dobrejch pár minut nesoustředila
J: Zlato pojedeme do nemocnice jo?
T: N-e to ne zavolej maximálně Bětu...
J: Já se ale o vás bojím....
T: T-... Bětu....
J: Tak jasně za chvíli su tu....
Zavřel dveře a za bolest trochu ustoupila a já se mohla konečně aspoň trochu nadechnout
Po chvilce se ozvalo zaklepání na dveře
B: Týnko..
Lehni si na záda, ať se na tebe- na vás podívám.
T: Bětuško, děkuju.
B: prosimtebe
Lehla jsem si na záda, vyhrnula si trošku tričko. Začala mi masírovat asi nějakej sval v břiše, nevyznam se v tom, každopádně se mi tim trošku ulevilo..
T: tak? Co mi je, Běti..?
