B: Nechci strašit Týnko...
T: Právě to děláš...
B: Ne na tohle si netroufnu, Janků volej rychlou...
T: Ne, až mi řekneš co mi je...
To už Janek ignoroval a odešel z pokoje na chodbu telefonovat....
B: Necháme to na doktorech...
T: Mluv...
B: Myslím si, že jsi potratila, nebo spíše že se to stane...
T: To-to ne....
B: Doktoři budou vědět víc....
T: Já se bojím....
B: Neboj holčičko...
A stiskla mi ruku...
Za chvíli do dveří přišel Janek..... Sedl si ke mně na postel...
J: Budou tady za 5 minut....
B: Jdu dolů aby věděli kam jít.... Ty se drž...
T: Děkuju...
Věta odešla a Janek mě hladil po čele... Práh bolesti lítal sem a tam jako na horský dráze... Nikdy mi nebylo hůř...
Hluk v sanitce tomu moc nepřidal. Zavírala jsem oči buď bolestí hlavy a nebo břicha... Ta hlava bolela víc.. Když je venku tma a jediné co vám svítí v očích jsou barvy záchranky, tak si říkáte, že je něco špatně....
Ležím na pokoji, strop je bílá barva, světlo jasně svítí a z ruky mi jdou hadičky.... Jsem připojená na přistroje.... Už nic necítím je mi fajne...
Janek je na statku ač nedobrovolně, tak tam je a přijede ráno... Já se pokouším usnout i přes rozsvícené světlo.... Nic mi není byl to planej poplach či co.... Ale na pozorování si mě tu nechaj a když už tu mám být tak ať zhasnou no nic zavírám oči a usínám... Je ráno a nemocniční světlo střídají sluneční paprsky....
D(okotor) : Hlavně se prosím vás šetřete, žádný těžký práce nebo něco podobného... Hlavně v klidu a přeju vám hodně štěstí...
T: Děkuju moc a nashledanou...
D: To radši ne....
My s Jankem se usmáli a odcházeli z nemocnice... V autě jsme neprohodili moc slov.... Já sledovala jen a jen okolí a Janek řídil....
J: Běž si lehnout přinesu ti čaj chceš?
T: Ne Janku, já musím do sýrárny...
J: Ne, slyšela si doktora, žádná práce odpočívat budeš
T: Já nechci odpočívat...
J: A já se nechci hádat a mám pravdu
T: Se nahoře unudim k smrti
J: Tak si budeš číst
T: Nechci
Usmála jsem se, takhle jsme došli až nahoru k pokoji, já hned padla do postele pod Jankovým dohledem a vzala si do ruky knížku, otevřela ji na nějaký stránce....
On ke mně přišel, za chvíli jsem zpátky, tak čti....
T: Nejsem malá...
J: Ale paličatá jako malá seš...
T: Nejsem
J: Jseš a čti...
Udělala jsem na něj obličej s on odešel....
Než se vrátil, tak já úplně vytuhla....
Otevřela jsem oči a do pokoje šli stále paprsky denního slunce.. Koukla jsem se vedle mě a Janek tam spal... Byl hrozně roztomilej... Pohladila jsem ho po tváří a dala mu pusu na čelo a opatrně odešla z pokoje směr kuchyň.... V hospodě bylo rušno, ale já tomu nevěnovala pozornost...
B: Tak co holčičko už je ti líp?
T: Jo je děkuju Běti ...
B: A kde máš Janka?
T: Spí nahoře jako malý dítě...
B: A proč nespíš taky?
T: Mám hlad a taky se unudim k smrti nechceš s něčím pomoct?
B: Mám a když víš že nemáš pracovat?
T: Tak třeba aspoň loupat brambory bych mohla viď?
Věta se na mě usmála....
