Věnoval mi jemnej polibek a pousmál se. 💗 To už jsme za sebou ale slyšeli hlasy dětí. Přiběhli k nám. Společně jsme všechno sbalili a potom se vydali rovnou do kuchyně na snídani. Běta mi nandala vajíčka a ostatním taky.. Mně se ale udělalo hrozně blbě. Chytla jsem se za pusu.
T: m-musim jít
Rychle jsem utekla fo koupelny
To bych nebyla já kdybych nezvracela....
Spustila jsem se na dlaždičky a vydýchávala se....
Janek si ke mně klekl a pohladil mě po vlasech....
J: Heleď.... Zlato bojím se o tebe....
T: Nemusíš... Vezmu si čaj a půjdeme ven třeba do lesa....
J: co?! co blbneš prosím tě? Půjdeš si lehnout!
T: prosím tě, normální viróza.. Mě na to pomůže příroda, jsem holka ze statku.
Mezitím jsem si opláchla obličej vodou.
J: no ne Týnko, prostě budeš ležet.
T: Jankuuu já nechciii
Jaksi jsme na sebe oba dva trochu zvýšili hlas....
J: Týno prosím 🥺🙏🏻
T: Hele já budu v pohodě
J: Ale....
T: žádný ale....
J: Nespustím tě z očí
T: To mi nevadí, ale prosím neboj se o mě
Pohladila jsem ho po tváři. Je hrozně hezký, jak se o mě bojí.. Ale nechci zase, aby to přeháněl.. Dal mi pramínek vlasů za ucho a koukal mi do očí. Pousmála jsem se, jenže se mi zase udělalo děsně blbě. Rychle jsem ztrhla hlavu k záchodu..
Janek mi přidržel vlasy a hladil mě po zádech.... Bylo mi zle motal se mi celý svět....
J: Zlato tohleto už není v pohodě..... Já mám prostě o tebe strach...
Pomalu jsem došla k umyvadlu... Koukla se do zrcadla.. Byla jsem celá bledá, opláchla si obličej studenou vodou a opřela se o umyvadlo....
T: já znovu opakuju, normální viróza..
J: ta přece netrvá tak dlouho..
T: no.. Tak u mě jo.
Řekla jsem a při tom si dál oplachovala obličej. Pohladil mě po hřbetu ruky...
J: pojď si lehnout..
J: Nejdu... Uvidíš bude mi za chvíli líp.... Mareček dneska odjíždí, tak půjdeme ke zvířatům... Bude mi líp na čerstvým vzduchu než tady uvnitř....
J: Ale....
T: Co jsem říkala o tom ale....
J: tak teda pojď.. Ale pomalu.
T: vždyť já vim..
Pokusila jsem se o úsměv. Ruka v ruce jsme šli do kuchyně za Marečkem, kterej už měl dojezeno. Došli jsme ke koním. Janek si vysadil máru na hlavu a ten si hladil koně.. 💗
J: no.. A tohle je Jack.
Ukazoval Marečkovi a při tom mě hladil po zádech.. 💗
Bylo mi líp i když sem měla pořád žaludek jak na vodě a před očima černé mžiky, tak jsem se dokázala usmívat....
T: Chceš si na něj sednou?
M: Jo....
J: Mám mu tam dát sedlo, nebo ne??
T: Já si myslím že to nemá cenu... Tak zaprvé ho budeš držet a prostě tak....
J: jojo..
Janek vysadil Marečka na koně a držel ho.
M: to je huštý.
Zasmáli jsme se.
M: já neci plyč..
Řekl posmutněle. Pohladila jsem ho po tváři.
T: ale notak, maminka se na tebe určitě těší..
J: a nám se po tobě bude taky stýskat, šmudlo. 😜 A určitě se nevidíme naposledy, platí?
Plácli si a já se nad nima pousmála.
T: tak co kluci, pomůžete mi uklidit v chlívku?
M: joo!
J: Týnko.. Slíbila jsi mi, že se nebudeš namáhat.
T: vždyť to nic není, nejsem nemohoucí.
