Vzbudila jsem se bolestí hlavy a břicha. Bylo mi děsně. Šla jsem se do koupelny opláchnout studenou vodou, moc to nepomohlo... Znovu jsem se vrátila do postele a posadila jsem se. Cítila jsem na sobě ledovej pot. Jen jsem koukala do blba ale pak se mi udělalo ještě hůř s zrychlil se mi dech, což vzbudilo Janka.
J: lásko? Co tu strašíš?
Rozsvítil lampičku
J: je ti dobře?! Jsi celá bledá!
T: moc ne.. Ale klid.
J: Týn chceš odvézt k doktorovi....
T: Co bláznís, to je jenom nějaká viróza....
Pohladil mě po zádech a já se snažila aspoň trochu usmát....
J: Pojď si ještě lehnout, je brzo....
Marečka pomalu odsunul na kraj a já se k němu aspoň mohla přitulit a být v pohodě, tedy aspoň se tak cítit
Položila jsem si hlavu na jeho hruď a spokojeně, i když mi nebylo nejlíp po fyzický stránce, jsem usnula. 💗
Jenže jsem se v noci vzbudila znovu, bylo to snad ještě horší. Běžela jsem do koupelny. Samozřejmě jsem zvracela... Úplně jsem se potom sesypala podél zdi... Bylo mi blbě, únava probíhala celým mým tělem... Najednou se mi začal motat svět okolo mě... Zvedal se mi žaludek ještě víc než předtím. Klekla jsem si, ale potom zároveň sem se sesunula k zemi. Měla jsem černo před očima. Bylo mi zle hrozně zle, motal se mi svět čím dál víc.
Bylo to furt čím dál tím horší.. Málem jsem usnula ale ta bolest břicha a hlavy se prostě nedá. Tělem mi probudil studenej pot a nezmohla jsem se ani na to, jít si opláchnout obličej vodou.
T: auu!
Vyjekla jsem bolestí, protože už jsem si potřebovala aspoň trochu ulevit. Jenže to do koupelny přiběhl Janek.
J: Zlato fakt seš v pořádku?!
T: Jasně jenom mi je blbě....
J: nechceš odvézt k doktorovi....
T: Ne to nebude nutný....
J: Já se o tebe bojím...
T: Já vím ale neboj já budu v pohodě... Pojď si ještě lehnout...
J: Tak pojď ke mně....
Zase jsme zalezli pod deku. On mě obejmul ze zadu... On usnul a já nemohla zavřít ani oči.... Bylo mi zle...
Opatrně jsem se mu vyvlíkla a šla jsem do koupelny. Všechno kolem jsem viděla rozmazaně, bylo mi hrozně.. Když jsem začala zvracet, do koupelny vtrhnul Janek. Okamžitě ke mně přišel, sednul si za mě a podržel mi vlasy.. 💗 Spláchla jsem a nějak jsem došla k umyvadlu.. Janek mě podpíral abych nespadla. 🥺💗Umyla jsem si obličej a opřela se o umyvadlo.
J: láskoo🥺
T: z-zlato, jdi.. já nechci abys mě takhle viděl.
J: ježiš to mi je úplně jedno! mam o tebe strach.
T: už to bude lepší, určitě.. Pojď si lehnout.
J: jseš si jistá?
T: jsem.
Lehli jsme si do postele. Janek mě hladil ve vlasech a koukal na mě.. A já opravdu usnula a vzbudila se až kolem devátý.
Janek už v pokoji nebyl... Tak já jsem se šla nějak zkultivovat a převléct do normálního oblečení.... Bylo mi stále trochu blbě, ale zároveň i líp.... Došla jsem dolů do kuchyně... Kde byla Běta..
T: Dobré ráno
B: Dobré... Tak jak ti je? Janek říkal že ti nebylo dobře....
T: Je mi líp... A jak bylo u sestry?
B: Dobře... Chceš čaj a nebo něco k jídlu?
T: ne děkuju, půjdu najít janka a Marečka.. Nevíš kde jsou?
B:šli ke zvířatům mám pocit....
T: Děkuju....
Odešla jsem a vydala se směrem ke zvířatům.. Vzala jsem to druhým vchodem přes dvůr potřebovala jsem čerstvý vzduch...
