Princezna Nebelvíru🖤 [HP fan-fikce]

17. Před turnajem

Po večeři bylo ve společence dusno. „Zrádci!" Křikl na nás Seamus. Otočila jsem se na něho úplně ubrečená. „Seamusi můžeš toho laskavě nechat?! Já nechci soutěžit." Řekla jsem a zase se rozbrečela a sedla si na pohovku. „Ty možná ne ale Potter ano" křikl znovu a odešel. „Kde je Ron?" Zeptala jsem se. „Nahoře v pokoji. Nechce s vámi mluvit je naštvaný" odpověděla Ginny. „Jdu za ním" řekla jsem a rozešla se ke klučičím ložnicím.

„Rone" „Co je Elizabeth?!" „Chci si promluvit" řekla jsem a sedla si na jednu postel v pokoji. „Co je?" „Ty moc dobře víš že já ani Harry jsme nechtěli soutěžit" „Nevím. Ale mě jste to říct mohli" „Rone my tam své jméno nehodili" „Jak ti mám věřit?!" „Použili na nás Veritasérum." „Vážně?!" „Ano" „To jsem nevěděl" „Jak bys taky mohl když s náma nemluvíš" „Promiň no. Měl jsem se prvně zeptat" „To jsi měl. Takže teď pojď se mnou do společenky a omluv se Harrymu" „Dobře" řekl a zvedl se.

„Harry chtěl bych se ti omluvit" „Za co?" „Že jsem byl náštvanej já.." „V pohodě. Chápu to".

„Jdu se projít jde někdo se mnou?" Zeptala jsem se po chvíly ticha. Všichni jen zakývali hlavou a já se rozešla směrem ke vchodu do společenky.

Když jsem se vrátila zpět všichni už spali. Lehla jsem si do postele a hned propadla říši snů.

Druhý den ráno mě probudila Hermiona. „Vstávej!" zakřičela přes celý pokoj. „Už jsem vzhůru." Řekla jsem ospale. „Co se děje? Hoří snad?" „Vlastně jo" řekla a pousmála se. „Cože?! Čemu se směješ?!" „Přišla tvoje matka" „C-co?!" „Jo a taky Malfoy" „To je snad horší než ten požár. Matku uvidím ráda ale Luciuse?! No a hlavně vidím velký problém" „Neboj se. Jsou tady kvůli turnaji." „Ještě lepší" řekla jsem otráveně. Nechtělo se mi to řešit.
„Ještě něco. Profesorka McGonagallová vzkazuje že se máš dostavit do ředitelny.".

Když jsem se upravila a převlékla vypravila jsem se tedy do ředitelny.

„Dobrý den pane profesore, matko, pane Malfoyi." řekla jsem slušně a matka se na mě usmála. „Slečno Grangerová vaše matka by s vámi chtěla něco vyřešit" řekl profesor a já se otočila na matku. „Elizabeth chtěla bych se tě zeptat jestli by jsi se nechtěla nechat přejmenovat" „Um... já nevím. A na jaké příjmení když mám dvě?" „Byla by jsi Elizabeth Snape Potterová" „Tak jestli si to matko přeješ." „Ano přeji. Když jsem tě konečně našla chci aby jsi se jmenovala po mě. A neboj Grangerovi o tom vědí." „Tak dobře. Ale to asi není jediný důvod proč tady jste že?" „Nechci aby jsi soutěžila!" „To já taky ne matko ale i "ministerstvo" řeklo že musím". „Brumbále nemůžeme se přeci jen nějak dohodnout? Nechci aby kmotřenka mé manželky soutěžila" „Kmotřenka?" řekla jsem ale jako odpověď jsem dostala matčini zvednutí ruky což znamená o tom potom. „Luciusi obávám se že už to nejde změnit." odpověděl ředitel. „Očekávejte sovu z ministerstva Brumbále." Sykl Lucius a odešel. „Nechám vás tady chvíly o samotě" řekl Brumbál a taky odešel. „Takže matko. Kmotřenka?" „Ano Cissa je tvoje kmotřička" „Takže moje jméno je ještě delší než předtím" pousmála jsem se a pokračovala „Dříve jenom Elizabeth Nathalia Grangerová a teď Elizabeth Nathalia Narcissa Snape Potterová"trochu jsem se zasmála „A možná ještě Malfoyová"řekla matka vážně. „Cože?" vyhkrla jsem ze sebe. „S Cissi jsme přemýšlela o zásnubách" „Je mi 14 matko!" „V čistokrevných rodinách to tak bývá" „Matko ráda bych si ženicha vybrala sama. A hlavně my přece nejsme čistokrevný" „Elizabeth už musím jít pobavíme se o tom příště." Řekla a v rychle odešla. Co to sakra bylo? Musím se zastavit do knihovny.

Um... ovšem že jsem na tu knihovnu zapoměla

*******
Zítra je první úkol a já jsem víc a víc nervózní. Seděla jsem na snídani a přemýšlela o tom úkole. „Eliz" zakřičel na mě klučičí hlas který zrovna přicházel do velké síně. „Ahoj Harry" „Eliz můžeme si promluvit?" „O čem?" „Jedná se o ten úkol".
Došli jsme za roh velké síně „Takže?" zeptala jsem se. „Draci. První ůkol jsou draci." „Jo já vím" „Jak to že to víš?!" „Dneska ráno když jsem se probudila měla jsem vizi" odpověděla jsem s úsměvem. „Jo to mi mohlo být jasný" „Nechtěl jsi se mnou mluvit jenom o tomhle že?" „Jak to víš?" „Harry vidím na tobě že se mě chceš na něco zeptat" „No dobře. Ještě jsi mi nevysvětlila tvoje přímení, vždycky ses vymluvila. Snape Potterová?" „No a co s tím?" „Ty jsi dcera Snapea a nebo co sakra!" „Ne, jsem dcera jeho sestry" „On má sestru?" „Ano" „Ona se jmenuje Nathalia?" „Jak si na to přišel?" pousmála jsem se. „Podle tvého jména. " „Ty si pamatuješ moje celé jméno?" usmála jsem se na něj. „Ano.Jak zní vlastně tvoje jméno teď?" Řekl se smíchem „Elizabeth Nathalia Narcissa Snape Potterová" „Aha" řekl a v obličeji mě takový ten výraz "C-cože?". Už jsem chtěla odejít ale chytl mě za ruku. „Počkej počkej počkej. Potterová? To mi taky ještě prosím vysvětli. Nevím o tom že bych měl sestru" „Náš otec byl s mojí matkou chvíly před tím než jsme se narodili." „To je divný" „Jo já vím" odpověděla jsem mu s úsměvem. „Od kdy máš ve jméně Narcissu?" „Já nevím asi od vždycky." Zavolala jsem odpověď když už jsem odbíhala směrem k Nebelvírské věži.

Když jsem byla skoro u schodiště někdo mě chytil za ruku. „Eli" „Ahoj Draco" řekla jsem a dala mu pusu na tvář. „Takže už na mě nejsi naštvaná?" „Nejsem. Trochu jsem naštvaná byla to jo. Věděl jsi že nikdo moje příjmení neví. Ale teď už ho ví všichni" řekla a zasmála jsem se. „Jo já vím" řekl a usmál se. Je tak roztomilí když se směje.
„Draco potřebuju s tebou něco probrat" řekla jsem v obětí. „A co?" „Můžeme soukromě prosím?" „Jasný. Půjdeme ke mě" „Tak jo". Chytli jsme se za ruku a šly jsme. Všichni se na nás dívali a my se jen smáli.

„Paní dokonalá přišla" sykla Pansy když jsme přišli do společenky Zmijozelu. „Pansy nech..." Začal Draco ale Blaise ho bohudík zastavil. „Pansynko nežárli. Všichni ví že jseš zamilovaná do našeho Dráčka. Ale musíš uznat že Eliz je prostě hezčí." řekl a usmál se. „Děkuju" zasmála jsem se a Draco se taky zasmál (což se moc nevidělo). Pansy zrudla a odešla do pokoje. Blaise za náma přišel a pořád měl pobavený úsměv ve tváři. „Díky Blaisi" řekl Draco. „No to není možný. Eliz ty jsi ho změnila. On se naučil děkovat." „Vtipálku" řekla jsem a bouchla ho do ramena. „A ty jsi ju naučil bránit dráčku" „To jsem ji nenaučil já. Ona je prostě šikovná. A neříkej mi Dráčku!". „To že jsem tě bouchla, neznamená že se umím bránit." „Takže se neumíš bránit?" zeptal se pobaveně Blaise. „No přes hubu bych ti klidně dala..." „Dobře. Tak já už zase jdu. Dlouho jsem nevytočil Pansynku" řekl a pobaveně odběhl. „Je s ním sranda" „No abych nezačal žárlit." „Nemáš na co Dráčku.".

Došli jsme do pokoje a já si sedla na postel. „Takže?" „No chtěla bych ti něco říct." „O co jde? Není ti nic že ne? Nestalo se nic?" „Draco v pohodě. Nic mi není" „To se mi ulevilo" „Takže byla tady matka..." „To vím. Byl s ní i můj otec." „No a matka mě předělala příjmení. To asi víš. Dozvěděla jsem se že mám ještě jedni prostřední jméno." „No a co?" „Jmenuju se Elizabeth Nathalia Narcissa" „Počkej. Vážně?" „Ano" „To je super" „No ale to není to důležitý co jsem chtěla. Matka mě chce zasnoubit." „Cože?! Za koho? Vždyť ti je čtrnáct!" „Draco počkej! Matka se domluvila s Cissy na zásnubách s tebou." „Že o tom nevím" „Ještě to není jistý." „Ale jsem rád že zrovna s tebou." „To já jsem taky ráda ale něco mi na tom nesedí." „Nejsi čistokrevná" „Přesně".
„Potřebuji najít v knihovně čistokrevný rodokmeny." „Dobře zítra tam zajdeme." „Draco zítra je první ůkol" „Já jsem na něho úplně zapoměl" řekl a sedl si za mnou na postel. „Draco já se bojím" „Budu tam. Kdyby něco pomůžu ti" „Musím vymyslet jak odlákat draka." „Cože?! Draka? Budeš bojovat s drakem?" „Ano" „A nějaký pravidla? Něco vymyslíme" „Vím že budu muset vzít zlaté vejce které bude klíč k dalšímu úkolu. A ještě vím že drak bude samice a bude tam být i své vejce které nesmí poškodit" „A hůlka je povolená?" „Myslím že ano".

Leželi jsme v obětí na postely a přemýšeli jsme jak draka odlákat. „Něco mě napadlo. Co kdybych draka na něco odlákala? Udělala bych nějakou návnadu" řekla jsem s radostí. „To je dobrý nápad. Takže draka odlákáš co nejdál od vejce a pak ho vezmeš a utečeš." „No jo... ale jakou návnadu mám vykouzlit?" „Co takhle mláďe?" „Ne mládě ne. Její mláďata se ještě nevylíchly. Chtělo by to něco aby si myslela že chce zničit její vejce." „Tak dalšího draka" „Aréna je malá na dva draky" „Tak já nevím". Lehla jsem si zpátky do jeho obětí.

„Draco už bych měla jít" řekla jsem po půl hodině. „Proč?" Řekl Draco a smutně se na mě podíval. „ Herm mě bude hledat" „Škoda" „Uvidíme se zítra" dala jsem mu ještě pusu a odešla.

„Už odcházíš?" zeptal se mě kluk sedící na gauči.„Ano" „Škoda. Taková kráska to tady vždycky tak rozsvítí" „Děkuji Blaisi ale už vážně musím. Zítra mě drž palce" „Zítra? Co je zítra?" „Turnaj" „Ajo vlastně. Neboj s Dráčkem budeme v první řadě" „To doufám. Tak ahoj" řekla jsem a vyšla ze společenky.

„No kde jsi byla?!" zakřičela na mě Herm když jsem vešla do pokoje. „U Draca. Proč?" „Měla jsem o tebe strach." „Proč?" „Jdeš na snídani a seš tam dvě a půl hodiny." „Nic se mi nestalo jasný?"

Nová část je tady🥳
Děkuju moc za 900 přečtení😍😍💓❤️💞