Zákon Smečky: Cesta pokračuje [NEDOKONČENO, OPRAVUJE SE]

Úvod

,,Marto!" Vykřikla Lízinka zmateně. ,,Kde to jsme?" ,,Nebojte se štěňátka. Už tam budeme." Řekla Marta a olízla Lízince hlavičku. ,,Kam to jdeme Marto?" Zeptal se Vrtík. ,,Tam kde jste ještě nebyli a přesto o tom místě víte." ,,Marto nenapínej nás. Proč s námi nešel Štístko?" Zeptal se Bručoun nedůvěřivě. Nervózně se olízl. 

Když štěňata uviděla jeskyni poblíž Nekonečného jezera rozjančila se a chtěla běžet jak nejrychleji mohla. Marta jim stoupla do cesty a řekla: ,,Klid štěňátka klid. Můžeme tam dojít pomalu. Nechcete přece rozzlobit Jezerního psa." Byl úplněk a všichni z tábora spali. Jenom oni s Martou a hlídka byli venku. Marta je proplížila pryč z tábora. 

,,Tak dobře." Řekla po chvíli váhání Lízinka. ,,Co to je Marto?" Zeptal se Vrtík a koukl na provázek ležící na zemi. ,,Vrtíku neboj to je jenom stín. Není čeho se bát." ,,Ale Marto. Ono se to hýbe." ,,A jde to směrem k nám!" Vykřikla zděšená Lízinka a schovala se společně s Vrtíkem za Martu. Jen Bručoun dělal odvážného i když se mu třesli nohy a nervózně švihal ocasem.

 Marta se postavila před něj a začala výt. Vyla dlouho a nepřetržitě. Vyla hlasem strachu a zoufalství. ,,Proč vyješ Marto? Je to jenom had. Marta neodpověděla. Koukla se mezi stromy a řekla: ,,Použij nos." Bručoun a Lízinka začenichali a skutečně. Byl tam pach, který už jednou cítila, ale kde? Kde mohla cítit tak nahořklý pach? 

Najednou se jí v hlavě přihnala vzpomínka. Byl tam Štístko a Miky, Bručoun co dělá hrdinu jako teď, rozklepaný Vrtík pod keřem choulící se k Mikimu a tenhle pach. Pach který nedokázala objasnit. Nedokázala si vybavit co je to za pach.

 Propadla panice a přidala se s vytím k Martě. Z lesa přiběhl Štístko za ním Bella, Bruno a Sluníčko. Všichni vypadali vystrašeně, ale odhodlaně. ,,Už běží. Už běží. Pomůžou nám!" Volal Vrtík a trochu se uvolnil. 

,,Co-Co se stalo?" Štístko nemohl popadnout dech. Když Bruno uviděl Martu se štěňaty rozštěkal se. ,,Ty? Co tady všichni děláte? Máte být v táboře, který je chráněný a...." ,,Ztichni Bruno!" Okřikla ho Bella. ,,Co se stalo Marto?" ,,Já....koukni" Ukázala kam Bručounovi, ale Štístko se tvářil zmateně. 

,,Proč seš tady Marto? Bruno má pravdu. Měli jste být v táboře a spát." ,,Vidíš Bello. Jak říkám Hlídacím psům se nedá věřit a teď očividně ani Martě." Bruno se postavil jako kdyby vyhrál v souboji s celou smečkou. ,,Takhle jsem to nemyslel Bruno. Myslel jsem to tak, že.....že....."