Zákon Smečky: Cesta pokračuje [NEDOKONČENO, OPRAVUJE SE]

Část 4

,,Hmm." Zabručel si Šíp pro sebe. Šel dál. Zašel do keřů a Bouře poznala, že nenásleduje její starou stopu. Vyšla, aby se mohla podívat kde je. Zezadu se na ní vrhla velká věc. Vypadalo to jako vlk, ale když se Bouře se podívala na barvu vlka, ale k jejímu překvapení uviděla černou s hnědou, takže to nemohl být vlk. Zděšením zakvikla, ale hned se z toho strachu oklepala a skočila nepříteli na záda a zakousla se. Zpod ní se ozvalo tiché zakňučení bolestí.            

,,Slez ze mě!" ,,Nikdy! Zabiju tě!" Přecedila Bouře mezi zuby. ,,Bouře! Pusť mě! Nechci ti ublížit." Bouře poznala Šípův hlas. Slezla z něj a opravdu. Byl to Šíp. Stál s křečovitě napnutými svaly. Kňučel. Bouře se mu podívala na rameno. Skoro omdlela, když uviděla hlubokou ránu, kterou mu udělala.                                                                                                                      

,,P-Prom-miň Š-Šípe." Bouře se zakoktala. Byla vystrašená sama ze sebe. Nevěděla, že takhle bude reagovat. Šíp na ni jen mlčky hleděl a kňučel. Po chvíli co na sebe mlčky hleděli Šíp řekl: ,,Proč si nás sledovala? Vím, že si mě a Hvězdu sledovala už od tábora. Taky vím proč. Chtěla jsi vědět kdo bude nejlepší ze smečky když si nás sledovala v táboře. Já tě viděl. Vůbec jsem nechtěl být nejlepší ze smečky, ale věděl jsem, že budeš sledovat a v tom zmatku by ani jeden z nich nepřežil. Vydal jsem rozkazy aby jsem mohl lépe přemýšlet. Hvězda si se mou chtěla popovídat už před tím. Proto si taky šla za námi viď?" ,,Ano."          

Bouře nevěděla jak se to dozvěděl, ale udělalo to na ní dojem. ,,Nechci být Beta a vím, že ty taky víš proč. Nechci to teď rozebírat. Teď se vrátíme a budeme říkat, že jsem tě našel u potoka a srovnáváš si myšlenky bereš?" Zeptal se Šíp a rozešel se směrem po její stopě. Bouře jen přikývla. Byla v šoku že Šíp ví co dělala a proč. Rozešla se za ním.   

Šíp se zastavil u potoka a zavyl. Bouře pochopila a sedla si vedle něj. Znovu zavil, ale tentokrát hlasitěji aby to slyšeli i Miky, Štístko a Hvězda. Vyl tak krásně. Nikdy ho neslyšela výt samotného. Měla sto chutí se k němu přidat, ale věděla, že nesmí. Hvězda a Štístko tu byly hned. Mikymu to chvíli trvalo, protože se zapletl to keře.                          

,,Bouře. Kde si byla?" Zeptal se Štístko. ,,To by mě také zajímalo!" Řekla naštvaně Hvězda, která tahala Mikymu z kožichu zamotané větvičky. ,,No já jsem by...." Šíp ji přerušil. ,,Byla tady. Seděla tu a přemýšlela." Hvězda se tvářila překvapeně. ,,Co se ti stalo Šípe? Někdo vás napadl?" Řekla a ukázala na Šípovo rameno.                  

,,No.. nic.. nic se mi nestalo. Potkal jsem lišku, ale hned jsem jí zabil." Řekl a podíval se na Hvězdu. ,,Byla tu sama." Dodal když uviděl její ustaraný výraz. ,,Dobře tak jdeme. Než se tady ukáže další liška." Řekla Hvězda a s nedůvěřivým a podezíravým pohledem se otočila. ,,Děkuju." Šeptla Bouře Šípovy.                                      

Měsíční psice se připravovala ke spánku. Nestihli velké vytí! Zítra si to budou muset vynahradit. Když přišli do tábora přiběhla k nim celá smečka kromě hlídek, které byly ve službě. ,,Kde byla?" ,,Jste v pořádku?" ,,Šípe! Co se ti stalo?" Ptali se jeden přes druhého. ,,Ticho! Alfa si potřebuje odpočinout stejně jako Šíp!" Přerušil je Štístko a podíval se starostlivě na Bouři. ,,To je dobrý Štístko." Řekla Bouře a olízla mu ucho. Potom se postavila čelem ke smečce a pokračovala: ,,Velké vytí se bude konat až zítra. Jídlo si rozdáme postupně jak jsme zvyklí. Budeme pokračovat bez Bety, takže bude jíst po mně Třetí pes. Jasné? Chce se mě někdo na něco zeptat?"       

,,Já Alfo." Zaštěkala Noc. ,,Chci s tebou mluvit o samotě. Prosím." ,,Dobře. Jídlo začne až se s Nocí vrátíme. Svolejte mezitím hlídku." Řekla a s Nocí v patách odešla. ,,Tak, co jsi chtěla, Noc?" Zeptala se zvědavě. ,,No víš Alfo. Nejsme zvyklí jíst takhle odděleně. Nevíme jak a.." ,,Neboj se Noc. Budu vyjmenovávat." Skočila jí Bouře do řeči. ,,Potřebuješ ještě něco?" ,,Ne to je všechno. Děkuji." Bouře se do role Alfy vžila hned. Ale bylo jí divné, že je s tím nadšená. Nikdy nechtěla být Alfou.

Vrátili se do tábora. Tam už čekala celá smečka posazená okolo nalovené kořisti. Bouře přistoupila a vzala si malého hubeného králíka a dvě myšky. Hlavou dala pokyn Pajdovi. Pak Štístkovi, Hvězdě, Mikymu, Šípovi..... a nakonec malé Omeze. Všichni dojedli své příděli a šli si lehnout. Hlídka což byla Luna a Soumrak šli na hlídku.               

Bouře nebyla vůbec unavená. Pořád musela myslet na Šípa a to co jí řekl. Také myslela na to jak mu bezdůvodně ublížila. Byla uvnitř svého doupěte, schoulená do klubíčka a připravená ke spánku, který nepřicházel. Venku slyšela kroky. Myslela si, že je to pes, který se jde vyprázdnit, ale tyhle kroky byly jiné. Byly pomalé a každý krok byl dobře promyšlený. Někdo se sem chce vloupat!                                  

Bouře byla v mžiku na nohou a chystala se zavýt na poplach. Pak si uvědomila, že se kroky vzdalují. Někdo se plíží z tábora ven! Ne do něj! Bouře pomalu vyšla ven. Neviděla kdo to je, protože byla moc velká tma. Viděla jen tmavý stín psa oddalujícího se od tábora. Bouře však rozeznala ještě jeden stín plížící se za tím prvním. Bouře šla opatrně za nimi. Druhý stín se zastavil a otočil se k Bouři. ,,I když si Alfa tak si pořád stejně špatná v plížení jako před tím." Ozvalo se za ní.                         

Bouře vycenila zuby na stín před sebou a ignorovala ten hlas za sebou. ,,Klidni se. A kdyby ses ptala tak já jsem za tebou. Před tebou nikdo není. Kam jdeš?" ,,J-Já ten pes. Byl tam. Teda je." Řekla a otočila se dozadu. Když se otočila dopředu tak už tam nebyl nikdo. Kam zmizel? No jinak jsem šla za tím psem, který se chtěl vyplížit z tábora. Víš o tom, že si mi to pokazil, Štístko!" Řekla a znovu vycenila zuby. ,,Já nejsem Štístko! Půjdu s tebou! Třeba kdyby si potřebovala pomoct. Oh. Promiň ty vlastně zaútočíš i na psa svého druhu!" Řekl a Bouře pocítila, že se na ni zašklebil. ,,Šípe!" Vyštěkla Bouře nahlas. ,,Co tady děláš?"                    

 ,,Buď zticha. Pronásleduju tě a teď budu pronásledovat toho psa co si viděla." Řekl a šel směrem za psem, který už byl dávno pryč z tábora. ,,Tak pojď za mnou a potichu!" ,,No to říká ta pravá. Slyšela tě snad půlka tábora!" Bouře ho nevnímala a šla po stopě.                                                       Přešli jezírko, loveckou louku, potok a lesík. Bouře se zastavila aby nasála pach. Šíp se zastavil vedle ní a řekl: ,,Pssst." A ukázal čenichem na postavu před nimi. Byla celá černá a nebyla skoro vidět. Vedle ní seděla také černá postava, která ukázala čenichem na Bouři a Šípa. Bouře se pro jistotu přikrčila, ale první postava si jí nevšímala. Dále koukala někam do neznáma a něco si šeptala pro sebe. Bouře nastražila uši, aby slyšela. Moc tomu nerozuměla.                

Poslední věta však byla jasně slyšitelná. ,,Já tě pomstím mami!" Druhá postava znovu ukázala na Bouři a Šípa. Postavila se a zavrčela. Nebylo to zřetelné, ale Bouře to slyšela. První postava se zvedla a šla pryč. Bouře šťouchla do Šípa a obrátila se k odchodu. Šíp nejspíše pochopil a šel za ní. Když došli do tábora, rozloučily se a šli spát.