Zákon Smečky: Cesta pokračuje [NEDOKONČENO, OPRAVUJE SE]

Část 6

          ,,Šípe, Štístko pojďte sem ke mně." Zavolala na ně Bouře.  Bouře si lehla ke svému doupěti a čekala na ně. ,,Sedněte si." ,,Co potřebuješ Alfo?" Zeptal se Štístko. ,,Co si myslíte o tom králíkovy? Vím, že je to moc narychlo, ale chci to vědět. Chci vědět o nebezpečí co hrozí smečce. Dnes mi to celý den vrtá hlavou." Jako první se podívala na Šípa. ,,No. Já myslím. Nevím." ,,Nevíš nebo se bojíš to říct nahlas? Bojíš se! Vím to nechceš další ztráty, ale je to tak. Víš to Šípe! Ty jsi to snad necítil? Neboj se a řekni to! Řekni mi to a dívej se mi do očí! Mysli to vážně!"    

Šíp poslechl. Podíval se Bouři do očí a vyslovil to čeho se i ona sama v nitru bála. ,,Našli nás. Hlídací psi nás našli! A chtějí se pomstít za Blade." ,,Cože!" Vyhrkl ze sebe Štístko. Byl celý naježený a měl zděšený výraz ve tváři. ,,Přesně tak Štístko. Možná zabijí i tvoje štěňata! Možná zabijí Hvězdu! Udělají všechno pro to aby jsme byli na kraji sil a nemohli se bránit!  Stalo se to co jsme ze všeho nejvíc nechtěli. Jsou tu a my nevíme kde!" ,,Co chceš dělat Bouře? Nemůžeš jen tak jít a říct, že jsou tu! Všichni by začali odsuzovat tebe. Nemůžeš s tím nic dělat! Alespoň ne teď, když nemáme žádné důkazy." ,,Ale máme! Cítili jsme je!" ,,To jsme si taky mohli vymyslet!" 

Šíp klesl hlavou a potichu dodal: ,,Nechci aby se ti.. někomu něco stalo." Štístko naštěstí slyšel jen to "někomu". Bouři to překvapilo. Myslela si, že Šípovi je jedno co se stane s Bouří. Myslela si, že mu jde hlavně o jeho štěňata. O Chrabrého a Zlatého. Třeba se jen přeřekl. Myslel jemu a jeho štěňatům. Proč by myslel na mě? Určitě to byl jenom přeřek. Nebo ne?                       

Bouře o tom přemýšlela celé odpoledne. Sluneční pes už pomalu zapadal. Dneska má být Velké vytí! Bouře vyslala ještě jednu loveckou skupinu, aby měli dostatek jídla i na zítra. ,,Šípe?" Zavolala na něj, když se vynořil z lesa. ,,Pojď sem prosím." ,,Ano? Co se děje Bouře?" Řekl a posadil se vedle ní. ,,Už se vrátila lovecká skupina?" ,,Ne Alfo. Nevím kde jsou tak dlouho. Mám se jít podívat za nimi?" ,,Ano. Půjdu s tebou. Řeknu Štístkovi a Hvězdě, aby pohlídali tábor než se vrátíme. Přece jen s tím mají zkušenost." Bouře se postavila a vyrazila k Hvězdinýmu doupěti.  

Šla po cestě. Za ní šel Šíp. Šli přes loveckou louku, říčku a ještě dva hony dál. ,,Už měli dávno být zpátky. Kde jsou tak dlouho? Jsou pryč celé odpoledne. Za chvíli bude Sluneční pes v doupěti a na oblohu vystoupí Měsíční psice." Bouře začala mít strach. Nevěděla kde jsou tak dlouho. Proč se neozvali? Proč jim to tak dlouho trvá? Kde jsou? ,,Bouře já myslím.." Přerušil jí z přemýšlení Šíp. ,,Myslím, že mám jejich stopu. Možná je cítím, ale nejsem si jistý. Jsou moc daleko. Necítím je přesně. Možná jen cítím hlídku. Nebo možná.." Šíp se zarazil.         

Koukal někam do dálky. ,,Co se děje Šípe?" Podívala se tam taky, ale nic neviděla. ,,Kam to koukáš?" Vedle nich se objevil ten stín. Stín, který viděla včera večer a byl i v jejím snu. Stín ukázal na opačnou stranu než Šíp. Bouře se tam podívala. Nejdříve neviděla nic, ale po chvíli mžourání v posledních paprscích Slunečního psa něco uviděla. Byl to pes. Nebyl moc velký. Spíše byl malý. Velký asi jako Snap nebo Sluníčko. To je... Ne! ,,Daisy!"                       

Bouře šťouchla do Šípa a rozeběhla se za malou fenkou.  Byla zraněná. Ve vzduchu, už z dálky, byl cítit kovový pach krve. ,,Daisy! Co se stalo? Kde jsou ostatní?" Volala na ni. Daisy se podívala směrem k Bouři a Šípovi. ,,Bouře" Řekla skoro šeptem. ,,Kojoti. Oni. Oni na nás. Zaútočili! Hvozd je těžce zraněný. Miky mu pomáhá. Jsou kousek za mnou. Měla jsem je varovat, ale pozdě. Oh Bouře. Za to všechno můžu já! Za všechno! Jen já!" ,,Daisy ty za nic nemůžeš!" Řekla uklidňujícím hlasem Bouře. ,,Kde jsou? Miky a Hvozd?" Zeptal se Šíp a rozhlédl se. ,,Tam." Ukázala čenichem na místo odkud přišla.           

Šíp se rozeběhl, aby pomohl Mikymu s Hvozdem. Bouře zas pomohla Daisy. Šli pomalu, aby je Šíp a ostatní mohli dohnat. Ten stín už zmizel, ale Bouře byla tentokrát ráda, že se tam objevil. Nebýt něj mohli by ztratit jak Daisy tak Hvozda a Mikyho. Ale proč šli tak daleko? Vždyť už jsme dávno za loveckou loukou. Bouře se jí na to teď nechtěla ptát. Byla celá poškrábaná, potrhaná a slabá. Takovou Daisy neznala. Byla potichu. Nic nenamítala ani nepovídala, jako vždycky.                

Když došli na okraj tábora ve středu už byli všichni připraveni k jídlu. Les si jich všiml jako první. Vyběhl z kruhu a začal vrtět ocasem. Byl už jen kousek od nich co se zastavil. ,,Co. Co se. Stalo?" Zeptal se zmateně. ,,Daisy!" ,,Teď ne Lese. Zavolej Lunu ať se o ní postará. Sluníčko taky." Mezitím k nim už dorazil i zbytek smečky. Štístko se chtěl na něco zeptat, ale slova spolkl, když viděl Bouřin ustaraný a přesto vážný pohled. ,,Jdu za Šípem. Počkejte tady. Štístko! Pojď se mnou."    

Museli ujít jeden hon, aby narazily na Šípa. Byl sám. ,,Kde je Miky a Hvozd?" Zeptala se zmateně. ,,Kde Šípe? Kde jsou?" ,,Nevím. Nenašel jsem je. Bouře já to tam prohledal celý. Narazil jsem na jejich pach, ale po chvíli co jsem po něm šel zmizel. Jako by si je vzala Zeměpsice. Je mi to moc líto." ,,Šípe vždyť Zeměpsice si bere jen mrtvé psi. Nemohla je sežrat. Půjdu s tebou a prohledáme to tam znovu. Štístko vezmi si s sebou Hraba a Střelu. Řekni Hvězdě ať si s sebou vezme Nebe a Řeku a Luně řekni ať si vezme Bodlinu a Soumraka. Každá skupina půjde na jinou stranu okolo celé hranice. Někde být musí. Běžte hned! Běž!" Štístko se otočil a upaloval pryč. ,,Tak jdeme Šípe. Kde si je cítil naposled?" ,,Pojď." Řekl, otočil se a běžel někam do neznáma.