Zákon Smečky: Cesta pokračuje [NEDOKONČENO, OPRAVUJE SE]

Část 11

Byla už unavená, ale věděla, že když si lehne a prospí se najdou jí Hlídací psi. Nemůže si odpočinout! Ne teď. Běžela co jí síly stačily. Věděla, že už nejspíš za pár hodin jí budou Hlídací psi hledat. Když zůstane na jejich území tak zemře. Musí se alespoň pokusit se dostat mimo jejich hranici. Tam už to bude mnohem těžší, aby jí našly. 

Když se Sluneční pes probouzel byla už Bouře skoro na hranici. Stačilo jí ještě pár honů. ,,Jak tohle může někdo obejít za jeden den?" Zeptala se sama sebe. ,,Vždyť už to jdu takovou dobu!" Pořád byla naštvaná na sebe i na Šípa. Na sebe, protože mu věřila. Už jí opravdu docházeli síly a tak šla už jenom klusem. Myslela si, že jí nemůžou dohonit i když budou běžet seberychleji pokud.... Bouře na to nechtěla ani pomyslet. Bylo by to to nejhorší zklamání. Sama o sobě si myslela, že je to dobrá stopařka, ale přesto se raději ohlédla. Zastavila se a pořádně se zadívala. ,,Počkat. Tenhle kámen jsem viděla už u tábora. Takže.." to není kámen, ale někdo ze smečky. Dořekla si pro sebe, aby ten někdo neměl podezření, že o něm ví.          

Šla dál jako by nic. Pořád se ohlížela, jestli se jí to potvrdí a vážně. Jednou "kámen" viděla jak se pohnul a také byl pořád za ní. Nevěděla kdo přesně to je, protože proti ní svítilo slunce. Chtěla být co nejdřív pryč a tak se rozeběhla tou nejrychlejší možnou rychlostí jakou uměla. Podívala se za sebe a uviděla běžícího Hlídacího psa. Nevěděla, ale koho. Mohl to být kdokoliv z jejich smečky. Beta, Mušketa nebo možná Pistol? Ne Pistol ne. Ta byla moc stará. Taky to mohl být Šíp. 

Po chvíli už toho měla dost. Nebavilo jí čekat než ten pes zaútočí. Prudce se zastavila a obrátila se hlavou dozadu. Začala vrčet. Pes za ní to skoro neubrzdil a strčil do ní. Bouře byla připravená a to, že do ní šťouchl se jí ani trochu nelíbilo. Zakousla se do nepřítelova zátylku a udělala tam malou ranku. Jen aby věděl, že jsem připravená se prát. Pak se pes postavil a koukal jí do očí. Byl to Šíp! Sledoval mě celou dobu! Počkat. Proč je tady? Doufám, že ne na příkaz Alfy.   

,,Proč si tady?" ,,Protože jsem věděl, si mě nevšimneš a taky, aby jsem tě popřípadě ochránil." ,,Jo jasně! A co Alfa? Nikdy by s tím nesouhlasil. Počkej jak si to říkal? Jo už vím. Říkal si: Prostě to nejde! A najednou to jde a si tady!" Bouře zavrčela. Neměla v plánu mu jen tak věřit. Ještě po tom co se vzdal své vlastní smečky, aby zůstal tady. Tady u Hlídacích psů. ,,Tak promiň no. Bál jsem se, ale ty jsi mi ukázala, že není čeho se bát." ,,Je a to mých zubů! Teď běž pryč! Nechtěl si mi pomoct tak už ji nepotřebuju! Můžeš si jít "domů", když se ti tam tak líbí!" Slovo domů řekla se znechucením. ,,Nechci se k nim vrátit. Patřím k tobě. K tobě na místo Bety vzpomínáš? Jenže psi z tvojí smečky mě vyhnali. Nechtěli mě tam nikdy! Jen ty sis furt myslela, že něco můžeš změnit."     

,,Třeba by se mi to povedlo! Možná by si na mě byl pyšný a nepřál si, abych zemřela." Šíp vypadal zaskočeně. Jako by Bouře řekla něco o čem ani neví. ,,Ty si to furt pamatuješ?" ,,Jasně, že jo! Takovíhle věci se nezapomínaj!" Teď se Šíp tvářil velmi smutně. Jako by ho to snad mrzelo. Teď už je pozdě na omluvu! Na tohle nikdy nezapomenu, ani když se mi stokrát omluvíš.          

Bouře nečekala na omluvu a šla dál. Chtěla být už co nejdál od Hlídacích psů včetně Šípa. Šíp by se nikdy neodvážil postavit se vlastnímu druhu. Vždyť to i sama zažila, když byla ve změti zubů s Řezákem, Trhačem, Calamity a Kopím. Šíp ne, že by nechtěl zaútočit. On se přímo bál. Byl to zbabělec! Jen Bouře byla zaslepená tím, že ho měla ráda. Možná ho dokonce milovala. Vždyť sama slyšela od ostatních, že jí ublíží. Nemuselo to být fyzicky, ale psychicky to bylo.                     Když byla konečně těsně před hranicí Šíp zavyl. Bouře se lekla a začínala utíkat. Šíp běžel za ní. Když byl těsně za ní skočil jí na záda a převalil jí. Stoupl se předníma nohama na ní a znovu zavyl. ,,Ty zrádce! Pusť mě! Hned mě pusť nebo uvidíš!" Bouři napadlo, že když se zklidní tak povolí a toho by mohla využít. Zklidnila se a jak předpokládala Šíp povolil. Vysmekla se mu a zakousla bez milosti do krku. Neměla v plánu ho zabít, protože by tím ztratila čas na útěk. Jen si chtěla pojistit to, že za ní nepoběží.