Zákon Smečky: Cesta pokračuje [NEDOKONČENO, OPRAVUJE SE]

Část 5

Bouře byla na louce. Krásné, zelené louce. Připadala si jako ve snu. Počkat kdo je to tamhle? Šla ke stínu, který byl u velkého dubu. Vypadal jako pes. Jako ten pes co byl před ní když šla za postavou a ten vedle postavy později. ,,Kdo jsi?" Zeptala se Bouře. ,,Ten kdo ti byl nejblíže ve chvílích kdy si potřebovala pomoct a taky ten, kterého si pořádně znala až když zemřel." Řekl stín. Chvíli tam na sebe koukali. Šedý stín psa zavyl, ale jako by mu zvuk uvízl v hrdle. Kolem Bouře se do kruhu začali stavět další psi. Také nebylo jasné kdo to je, ale měli špetku barvy. Někdo byl černý a velký, někdo zase pískový a maličký. Byli to psi, které znala, ale nemohla si vzpomenout na jména a nemohla si vybavit jednotlivé postavy. Hodně hluboko v duši je znala, ale ta představa ne a ne vyjít najevo. Po chvíli snažení se jí to podařilo začala si vzpomínat na svoje dětství, na svůj pobyt ve smečce a na vítězství.                       

Probudila se ze sna a nevěděla nic. Nic z toho co už jí začínalo být tak jasné a nedávné. ,,Bouře! Kde jsi?" Volal někdo z venku. ,,Já jsem tady! Co se děje?" Bouře vylezla z doupěte. Chvíli trvalo než přizpůsobila zrak dennímu světlu. Sluneční pes byl už skoro nejvýše na obloze. Byl teplý den. Dlouhé světlo už skoro končilo a začínalo Rudolistí. ,,Bouře. Všude tě hledáme. Musíš nám pomoct!" Řekl udýchaný Les a Chrabrý se přidal: ,,Stalo se něco strašného! Pojď!" Les běžel co mu síly stačily. Chrabrý už nemohl. Zastavil se a povzbudivě štěkal na Bouři a Lesa.             

,,Co se stalo?" Zeptala se zmatená Bouře, když se zastavili. ,,Koukni!" Řekl a ukázal někam mezi stromy a keře. Bouře tam šla. Do nosu ji praštil nepříjemný a kovový pach krve. ,,Co se tady stalo?" Zeptala se. ,,To nevíme. Chceme aby ses na to podívala ty jako Alfa." ,,Kdo všechno o tom ví?" Les vypadal zamyšleně. Pomalu řekl: ,,Já, Chrabrý, Nebe, Řeka a Hrab. To je všechno."        

,,Dobře" Povzdechla si. ,,Přiveď sem Šípa a Štístka. Neříkej jim proč. Řekni jen, že je potřebuju. Snaž se co nejrychleji Lese! Je to tvoje největší povinnost." ,,Dobře Alfo!" Řekl odhodlaně ,,Nezklamu tě!"                            

Trvalo to jen chviličku, než se Les vrátil se Šípem a Štístkem v patách. ,,Lese, běž do tábora a nikomu ani muk rozumíš?" ,,Ano Alfo." Řekl a odešel. Nevypadal nešťastně, že musel odejít. Vypadal, že je rád. ,,Co se stalo Bo... Alfo, že nás voláš?" Zeptal se Štístko. ,,Co potřebuješ?" ,,Koukněte se mezi ty keře a řekněte mi co si o tom myslíte. Šípe. Chci abys nás zavedl tam kde stopa končí. Jsi nejlepší stopař." Řekla a ukázala na místo kde je krev. Štístko a Šíp tam vešli Štístko se ihned zastavil. Šíp si to šel prozkoumat a po chvíli řekl: ,,Pojďte za mnou. Psí krev to určitě není." ,,Tak jdeme. Šíp půjde první po stopě, já půjdu hned za ním a Štístko půjde poslední a bude pozorovat okolí. Někdo chce něco dodat?" ,,Ne Alfo" Vzdychl štístko a zařadil se.       

Šíp šel pomalu. Bouře necítila nic jiného než krev.  Ušli asi tři hony. Šíp se zastavil a zavrčel. ,,Co se děje?" Zašeptala Bouře. ,,Nemusíš šeptat. Koukni!" Řekl a ukázal čenichem před sebe. Byla tam louka, kde se lovilo. Bouře vystoupila z keřů. Rozhlédla se kolem.                                                                          

Narazila na hnědé, malé, bezvládné tělíčko uprostřed louky. Bouře se Šípem šli blíže. Štístko zůstal stát celý ohromený. Tady nebyl cítit jenom puch krve. Ve vzduchu vysel i pach smrti. ,,Co je to?" Zeptal se opatrně Štístko. ,,Je to nějaké nebezpečné zvíře?" ,,Nevím. Nevím Štístko." Sedla si vedle mrtvoly a zkusila nasát vzduch. Tělo je moc potrhané. Nedá se poznat ani podle pachu. Vypadalo to jako králík, ale neměl uši a celkově nebyl moc poznat. ,,Je nějaký pach okolo mrtvoly?" Zeptal se znovu Štístko. ,,Hvězda! Kde je Hvězda a Les, Nebe, Řeka a Země? Kde jsou?" Štístko se chtěl rozeběhnout k táboru.