Zákon Smečky: Cesta pokračuje [NEDOKONČENO, OPRAVUJE SE]

Část 8

Bouře běžela za stínem se Šípem a Štístkem v patách. Stín měl pravdu. V táboře se něco dělo. Ve vzduchu byl cítit pach strachu a krve. ,,Co se děje?" Zaštěkala ,,Co se stalo?" ,,Bouře! Tak tady jsi. Nemohli jsme tě najít. Stejně jako Štístka, Šípa a Hvězdu. Je Hvězda s vámi?" Zeptala se Sluníčko ,,Není! Kde je moje družka? Kde je Hvězda?" Utrhl se ni Štístko ,,To nevíme Štístko. Prohledali jsme celý tábor, ale nic. Nic jsme nenašli." Bouře uviděla stín jak na ni kouká. Věděla, že jí chce poradit. Rozeběhla se za ním. Šíp jí následoval. ,,Zase to vidíš?" Zaštěkal na ní při běhu ,,Jo!" Bouře mu nevěnovala velkou pozornost. Běžela v patách stínu.             

Stín najednou zmizel a před nimi se ukázala místo, kde byl posledně králík. Hvězda tu nebyla, ale nejspíš tu něco muselo být. Stín by jí přece nevedl na místo, kde se nic nestalo. Začala čichat k zemi. Šíp se přidal k ní. Bouře ochutnala vzduch a cítila strach a krev jako před tím u tábora. Hvězda musela něco vidět, když se tak rychle rozeběhla pryč a ani nedala znamení smečce.            

,,Tady! Mám její stopu a taky je tu dost krve." Zavolal Šíp po chvilce hledání. Sluneční pes už skoro vstal. Dnes si má Bouře vybrat Betu a udělat to co jí řekla Hvězda. Bouře běžela za Šípem. Opravdu. Všude kolem byli loužičky krve. Bouře se začala bát. Bála se o Hvězdu a zároveň o Štístka. Přiběhli na mýtinu, kde byla dlouhá tráva. Všude okolo byly stromy. Ve středu mýtiny něco leželo. Nebyla to Hvězda ani jiný pes. Byl to zase králík. Ještě žil, protože vydával chrčivé zvuky. Tohle nemohla udělat Hvězda! ,,Co se tady stalo?" Zeptala se ,,Kde je Hvězda?" ,,To nevím Bouře. Nevím."                    

Bouře cítila nějakého psa, ale nevěděla kde. Vyšla dopředu, aby se porozhlédla kolem. Šíp na ni zavolal: ,,Opatrně! Cítím tu jiného psa! Ty snad ne?" ,,Taky ho cítím, ale mohl tady tudy jen projít." Šla dá k teď už mrtvému králíku. Čím blíž šla tím víc cítila pach krve a smrti. Ve vzduchu byl ještě jeden pach. Pach strachu. Velkého strachu. ,,Bouře!" Zavolal na ni Šíp, ale už bylo pozdě. Zezadu se na ni vrhl pes. Byl velký asi jako Šíp. Hlídací pes! Bouře se rychle postavila, ale bylo to na nic. Z boku se na ni vrhl další pes. Zkusila se znovu postavit, ale přiběhl třetí pes a zasadil ji hlubokou ránu do ramene. Bouře vyjekla, ale hned se postavila. Zavrčela. Stín tam tentokrát nebyl, aby jí pomohl. Byla na to sama. Kde je Šíp? Snad běžel pro pomoc.              

Vrhla se jednomu z Hlídacích psů po krku. Uskočil a ona dopadla na tvrdou zem. Vrhl se po ní druhý Hlídací pes. Chtěla uskočit, ale už to nestihla. Skočil jí na záda. ,,Si mrtvá Bouře!" Byl to Řezák. ,,Trhači, zabij ji!" ,,Ano Alfo!" Tak Řezák je teď novou Alfou. Trhač ji chtěl zasadit poslední ránu, ale Bouře ucukla a on ji kousl do rány, kterou ji udělal před tím. Celým tělem jí projela ukrutná bolest. Chtěla se mu vytrhnout ze spárů, ale nepovedlo se to. Místo toho jí jen zabořil drápy do zad. To Bouři rozzuřilo. Zakousla se do nějaké části těla nějakého Hlídacího psa. Ten zakvičel tak, že z toho Bouře málem omdlela. Znovu se zakousla. Tentokrát do Řezáka. Zakvičel bolestí a zakousl se do Bouřininy nohy. Vyjekla, ale hned se postavila a udeřila hlubokou ránu Trhačovi, který ji skočil na záda.                               

Byla to spletenice zubů, chlupů a drápů. Nebylo poznat kdo je kdo a kdo koho kousl. Byly slyšet jen výhružná zavrčení, kvíkání, vytí bolestí i vítězstvím a taky cvakání zubů. Bouři do zad praštila obrovská tlapa. Svalila se na zem pod tíhou dalších tlap. Ležela na boku. Rány na rameni a zádech ošklivě krvácely. Bouře cítila bolest. ,,To se ti moc nevyplatilo!" Řekl Řezák ,,Místo toho sis způsobila další zranění. Kde máš smečku? Proč tě nikdo nepřišel zachránit?" To by Bouře taky ráda věděla. Proč ji tu Šíp nechal? Kde jsou ostatní? Něco se muselo stát! ,,Teď tě zabiju a jestli se budeš hýbat zemřeš stejně jako tvoje matka! Bolestivou a dlouhou, mučivou smrtí!" Překvapilo ji to. Nevěděla jak matka zemřela přesně. Pamatovala si, že mněla spoustu hlubokých zranění. Muselo to asi hodně bolet. Bouře udělala přesně to co Řezák chtěl. Podvolila se mu. Byla zmatená a nevěděla co dělat. Trhač se jí zakousl do krku. Nezakousl se tak, aby jí zabil, ale jen, aby ji poranil a ona nemohla utéct. Řezák se jí chystal dát poslední ránu a to smrtící.             

Někde z keřů se ozvalo: ,,Nech ji být!" Bouře nevěděla kdo to je a bylo jí to i jedno. Zemřu tady! Kde je Šíp? Snad je v pořádku. I Hvězda je snad v pořádku. Štístko a Hvězdo měla jsem vás ráda. Byly jste skoro jako moji rodiče. Hlavně ty Štístko! Miky, děkuji ti, že si mě společně s mými bratry zachránil ze Psí ohrady. Sluníčko, Daisy, Miky, Lese, Nebe, Země, Řeko, Chrabrý, Zlatý, Hvězdo, Štístko a Šípe děkuji, že jste se mě vždycky zastali! Moc vám všem děkuji, že jsem mohla být Alfou téhle smečky! Nahlas a šeptem však řekla jen: ,,Šípe. Seš můj.. Šípe. Budeš můj B. B. Bet.. Beta..."            

,,Cože?" Ozvalo se za Bouří. ,,Já? Já nemů...." ,,Buď zticha Šípe a pojď mi jí pomoct donést do tábora!" Zavrčel někdo vedle něj. Víc už Bouře neslyšela. Zavřela oči.       

Probudila se. Viděla všechno rozmazaně. Před ní byl nějaký stín. Byl to nějaký živý pes, který spal. Vedle něj byl ještě jeden pes. Koukal se na Bouři. Nevěděla kdo to je, ale vycítila, že je to někdo z její smečky. Znovu zavřela oči a usnula. Když se znovu probudila byl Sluneční pes vysoko na nebi. ,,J-Jak dlouho jsem byla mimo?" Zeptala se do prázdna. Vedle ní ležel stočený pes. Byl to Šíp. Bouři potěšilo, že je to právě on.      

,,Cože?" Ozvalo se zvenku. ,,Co si říkal Šípe?" Dovnitř vešla Sluníčko. ,,B-B-Bouře!" Vydechla nadšeně. ,,Myslela jsem, že se snad už nevzbudíš. Spala si celou věčnost! Šípe! Šípe vstávej!" Sluníčko šťouchla Šípa a dál mu nevěnovala pozornost. Bouře na ni zaskočeně pohlédla. ,,Celou dobu co jsi spala byl strašný! Nedalo se s ním vydržet! Jediný kdo to vydržel byl Štístko. Ale po dvou cestách Slunečního psa to vzdal taky. Šíp byl celou dobu s tebou. Chodil pryč jen, když se potřeboval napít. Nejedl vůbec! Divím se, že z něj ještě je pes a ne chodící kostra!" Sluníčko byla tak nadšená, že jí bylo jedno, že Šíp se jen zavrtěl a zase usnul. ,,Je pravda, že Šíp celou dobu nespal co byl u tebe. Jdu říct všem, že si vzhůru." Sluníčko vyběhla ven z doupěte.      

Podle velikosti doupěte poznala, že je ve svým doupěti jenom se Šípem. ,,Šípe." Řekla potichu a šťouchla do něj ,,Jsem vzhůru. Šípe. To jsem já Bouře." ,,Bouře!" Šíp vyskočil hned jak uslyšel její jméno. ,,Ty žiješ?" ,,A neměla bych?" ,,Jasně, že jo! Víš jak jsem se o tebe bál? Tohle už mi nikdy nedělej!" ,,Sluníčko říkala, že s tebou nevydržel nikdo až na Štístka. Je to pravda?" ,,Jo, ale nesmíš se na něj zlobit. Nemyslel to špatně. Pořád mluvil jen o tobě! Bylo to strašný!" Řekl Štístko a vešel do doupěte. ,,A co o mně říkal?" Zeptala se Bouře a pobaveně se podívala na Šípa, který se tvářil zasněně a nejspíš ani nevnímal.                                      

 ,,Říkal, že tě má moc rád a že nechce abys zemřela a opustila ho jako Bella a Chundelka. Prý, že tě nechce ztratit a že by tě chtěl po svém boku až bude Betou. A taky říkal, že tě chce jako druž..." ,,Buď zticha Štístko!" Zavrčel Šíp ,,Řeknu jí to sám! Běž se radši podívat, jestli Hvězda nepotřebuje s něčím pomoct!" ,,To asi těžko, když všichni čekají před Alfininým doupětem a chtěj vidět Bouři!" Zaštěkal pobaveně Štístko a vyšel ven. Z venku se ozývali hlasy, které říkali: ,,Kde je? Jak jí je? Jak je Šípovi? Co se tam děje?" Bouře kývla na Šípa a vyšla za Štístkem.      

 ,,Ticho prosím!" Zaštěkala vesele Bouře. Byla nadšená, že se o ní zajímají. Za ní z doupěte vyšel Šíp. ,,Jak ti je?" Zeptali se všichni na ráz. ,,Dobře. Rány se mi zahojily docela dobře." ,, A celkově?" ,,Taky dobrý." A opravdu se tak cítila. ,,Chci vám říct jak jsem se rozhodla s Betou a jak ...." ,,Vždyť si sama říkala, že to bude Šíp! Když jsme zahnali Hlídací psi tak jsi říkala, že Šíp bude tvůj Beta. Od tý doby se s ním nedalo vydržet!" Střela na něj zavrčela. ,,Ticho! Šíp za to nemůže! Ty víš moc dobře, že ne!" Ozval se Štístko ,,Ty budeš znovu Alfa? Jednu cestu Měsíční psice si tu nebyla, tak je to takový zmatený." Zeptala se opatrně Bodlina. ,,Když si byla mimo převzala to Hvězda a Štístko jako dřív."          

,,Jsem vaše Alfa, Bodlino. Nemyslím to špatně, ale Hvězda mě zvolila a já respektuji její rozhodnutí." ,,Bodlina to takhle nemyslela." Řekl Brouk. V tu chvíli Bouři došlo. Co to Bodlina řekla? 'Jednu cestu Měsíční psice'. Tak dlouho! ,,Jak dlouho jsem byla mimo?" Zeptala se. Neodpověděla na Broukovu otázku. ,,Jednu cestu Měsíční psice." Řekl Šíp ,,Myslel jsem, ale že to bylo mnohem déle!"