Weird Dream [Jungkook/ FF/cz]

Tak Tohle To... Je Y/n

Pusťte si pro lepší atmosféru a připravte se kapesníčky 😂😭

Rozhodla jsem se udělat jednu věc...

A to...

Prudce jsem se otočila a vyrazila si to zpátky na chodbu.
Najednou jsem začala brečet, při tom jsem si všimla že se všichni na mě dívají. Tak jsem se sebrala a šla do prvního patra a z patra prič z školy.. Rozhodla jsem se že tam nezustanu ani minutu.
Narazila jsem na Filipa..

"tak co y/n jak to dopadl-.."
Chtěl to dořict, jenže jsem ho při chůzi vůbec nevnímala a jen mu přilepila na hruď tu obálku... A pokračovala v chůzi.

Moje pocity právě teď?
Jsem naštvaná, hodně smutná, cítím se jako člověk bez duše a..
Hlavně jsem zklamaná.
Chce se mi křičet, brečet, zavřít oči a říkat si že to není pravda ale nezmůžu se na nic jiného než na beznadějny výraz a zlomené srdce,...

Pomalím krokem jsem se blížila do intru... Když jsem konečně dorazila domů, a zavřela jsem za sebou dveře, tak to vypuklo...
Podlomili se mi nohy a já skončila na zemi... Začala jsem nehorázně brečet a křičet do prázdná...
Nebyl to křik, který si dokážeme všichni představit... Křičela jsem... Ale nevydala při tom ani jednu hlasku...byla jsem na pokraji zhroucení...
Doplazila jsem se k rohu a lehla si do klubíčka...
A začala ještě víc brečet pokud to ještě šlo...

Najendou začal někdo klepat na dveře...

"y/n!!....notak otevři... To bude dobrý.."

"bež prič Filipe!!!!" zakřičela jsem na něho mezi vzliky..

"nepůjdu... Dokud neotevreš!
Chci ti jen pomoct... A vědět co se stalo..."

"Vypadni!!!"
Když jsem si vzpomněla co se tam stalo tak jsem opět dostala zlost na celý svět... A vybíjela jsem si zlost na chudáka Filipa..
Já vím že mi Filip chce jen pomoct, ale já vážně teď nemám náladu si o tom povídat...

"dobře... Jak chceš... Až si budeš chtít popovídat... Tak víš kde mě najdeš.."
A odešel...

Promiň Filipe....

Kdyby nebylo dneška, tak by se nic  takového nestalo...

Co jsem si v tu chvíli celou dobu říkala?
Y/n... Zapomeň na to.. Je to jen sen... Nic z toho není pravda... Je to jen divnéj sen...
Y/n zapomeň
Zapomeň..

Ani nevím jak, ale usla jsem...
Ano... Usla jsem na zemi..
Zdal se mi hodně divnéj sen.
Byla jsem uprostřed... Ničeho...
Byla tam jenom tma a cítila jsem něco mokrého pod sebou... Byla to voda.. Všude na zemi byla voda.
Najendou se předemnou objevilo zrcadlo a když jsem se k němu trochu přiblížila, tak jsem mohla vidět svůj odraz...
Vypadala jsem jinak.. Hodně jinak..
Nebyla to ta y/n... Byla jsem prostě jiná...
Najednou jsem byla uprostřed nějakého tunelu...
Na prvním konci se něco rozsvítilo...
Byla... To má rodina v ČR a volala mě k sobě... A taky tam byla Míša a mávala mi... Strašně jsem chtěla za něma utíkat a všechny je obejmout.. Ale najednou se zase něco rozsvítilo na druhém konci tunelu...
Když jsem se tam podívala... Tak jsem spatřila Jungkooka..
Natahoval ke mě ruku...
"y/n... Pojď ke mě prosím..
Potřebuji tě"
Vypadal hodně vyčerpaně.
A smutně...

Nevěděla jsem co si mám vybrat.
Tak jsem zůstala na místě... Nejradši bych se rozběhla za svou rodinou... Ale... Něco mě drží na místě... Otočila jsem se na stranu kde byla má rodina..