Weird Dream [Jungkook/ FF/cz]

🎡Lunapark 🎪

Bouchla jsem za sebou dveřmi a  utekla na chodbu.
Co to sním sakra je?
Proč je takový?
Tady už nevydržím ani minutu.
Došla jsem do prvního patra, převlekla se a šla domů.

Jungkook POV.

Zmateně jsem se opřel o stůl
A díval se na dveře, kde ještě předtím byla y/n.

Jakto že to ví?
Proč zrovna ona?
Co teď?
No... Ale teď mám trochu jinej problém.

Najednou mi zavybroval mobil.
Přišla mi zpráva od Yeonan.

"cookiee..čekám tě na našem oblíbeném místě😏😏
.... Pokoj 69😏😏...
Už se na tebe těším 💋💋"

Chytl jsem se za hlavu a poškrabal se na zátylku.
".. No... Co už.."

Vzal jsem si své věci a odešel.

Y/n POV.

Došla jsem do intru a naskytl se mi pohled na Paní Min, která vypadala podvedeně a zároveň naštvaně.
Měla jsem z toho divnej pocit.
Stála u schodů a dívala se okolo sebe, když se pohledem zaměřila na mě, tak se jí její výraz ještě svráštil.
Vydala se rychlo chůzi ke mě.

"ty!" Zakřičela a ukázala na mě .. Já jsem nejisté udělal krok dozadu.
Když byla už umě tak zastavila.
"kde je ten malej zmetek?!"
Já jsem nechápala.
"o čem to mluvíte?" otázala jsem se.
"kde je ten kluk?! Určitě ho někde schováváš že?" ukázala na mě.
"očem to pořád mluvíte.
Bába jedla bláznivá..." zašeptala jsem a obešla jí.
"vzkaš mu že si ho najdu, že až ho najdu, tak si to pěkně odskáče!!"
Zařvala, když už jsem šla po schodech nahoru a nakonci se zasmála.
Někdy mi ta ženská fakt nahání husí kůži.
Normálně mám husinu až po zádech.
Ale o kom to mluvila?
Je divná..

Zavřela jsem za sebou dveře, šla ke své posteli a naštvaně si lehla.

" nevypadaš moc v pohodě... "
Z leknutí jsem si sedla a podívala se na toho dotyčného.
Byl to Filip a seděl na židli vedle nočního stolku.

" jak dlouho jsi tu?"
Vyhrkla jsem Zmateně.

On se poškrabal na zátylku a odpověděl.
"asi 10 minut?"
Usmál se stydlivě.
" a jak jses sem dostal?"
Otázala jsem se ho.
"No víš... Ono to bylo takhle.. Šel jsem po škole za paní Min.. A ta mě s otevřenou náručí přivítala...

S mopem a kýblem.
No... A když jsem začal vytírat, tak na mě tu celou dobu křičela ...že to dělám špatně, že jsem úplně mimo a že to mám udělat znova.
Věř... Že jsem tu dolní chodbu vytřel minimálně 6×..a ona ještě pořád nebyla spokojená.
Najednou kdyz někam odešla, tak jsem se nenápadně vydal za ní.
Kamo... Ona šla za roch a začala se smát a mluvit si sama pro sebe.
Že je génius a že mě tady nechá vytírat do noci.
No já jsem se zděsil, sebral se a začal utíkat... Myslel jsem že jsi už doma a že se můžu u tebe schovat.
Ale nebyla jsi tu... Ale Měla jsi otevřené dveře... "usmál se

Mu to očividně přišlo vtipné.. Ale mě to určitě vtipné nepřipadalo.
Za prve... Jakto že jsem měla otevřene dveře?
Za druhé...už vím o čem  ta bláznivá mluvila a
Za třetí... Mám fakt blbou náladu..

Filip si všíml mého zděšeneho a zároveň nechápaveho výrazu.
Hned se přestal usmívat.

"ehmm... Nebudeme to už raději řešit ano?.....
Jo a rozešel jsem se s Erikem.."
Řekl a znova se usmál po 10 sekundového tichá.
"cože?!" vyhrkla jsem..
A on jen zakyval hlavou na náznak že je to pravda.
"no a jak se cítíš?"
Zeptala jsem se starostlivě.
". No... Ono to přejde..." řekl a smutně se usmál.
Já si jen smutně Vzdychla a znova si lehla.
"nechceš si někam vyrazit?"
Zeptala jsem se ho..
"kam máš namysli?"
Odpověděl.
"no... To nevím.. Někam.. Kde oba dva na všechno zapomeneme..."