Weird Dream [Jungkook/ FF/cz]

😟KDE JSI?! 😟

"KDE JSI? PŘIJEDU PRO TEBE"

"FilIpe..."

"ano?"

Chvilku nastalo ticho

"jÁ nEVím"

.
.

"JAK JAKO NEVÍŠ?!"
Zakřičel na mě.

" prostě nevím! *vzlik*" Zakřičela jsem mu na zpátek a zmateně se rozhlížela kolem sebe.

" co vidíš kolem sebe?"

"no vidím tady cestu, asi 3 lampy a zavřenou hospodu"

"y/nnnn.... Ty nemehlo.. Co si to zase provedla... Kde si to sakra uvízla?"
Zvyšil hlas.

"jÁ za to nemůžu!... A nemluv tak semnou!"

"však ty mi to pak vysvětlíš"

"C-?"
Chtěla jsem mu na to něco říct, ale přerušil mě.

" počkat.... A jak, že se jmenuje ta hospoda?"

Podívala jsem se na ni a odpověděla mu.

" je na ní napsáno A&M "

Chvilku nastalo ticho...

"FilIpe-?"

" UŽ VÍM KDE JSI"

přerušil mě.

"za 10 minut jsem u tebe"
Vyhrkl a zavěsil.

"Ha-haloo?" vykoktala jsem do telefonu ale nikdo mi neodpovídal tak jsem se podívala na obrazovku a měla tam jen hovor a dalších 32 zmeškaných hovoru.

Okaay... Tak teď se nedivím, že byl na mě tak naštvanej.

Utřela jsem si slzy a stoupla si..
Rozhlížela jsem se kolem sebe. Je to tu zvláštní... Pomyslela jsem si.
Najednou do mé hlavy udeřila ostrá bolest.
Zasičela jsem a sedla si zpátky na lavičku.

To bude z toho brečeni.
Řekla jsem sama sobě a chytla se za čelo.

Po chvíli čekání mě ta hlava začala bolet ještě víc.

Ach jooo... Co jsem komu co udělala?

MŮŽEŠ SI ZA TO SAMA Y/N!
Nadávalo mi moje druhé já.

Kdyby jsem neměla zlomené "srdce" , tak mi teď není zle.

Jsem tu bez jídla bez pití.
Mám zmokle oblečení až na kost a je tu zima jako prase. Co může být lepšího.... A jestě k tomu napuchle oči z brečeni a rýma.

Schoulila jsem se do klubíčka abych se aspoň trochu zahřala.

Kde sakra tak dlouho je? Zašeptala jsem a podívala se v mobile na čas .
Následně jsem ho zase vypla a sledovala okolí jeslí nezahlídnu nějaké auto.

Vylekal mě rámus plechovky, který se ozval nedaleko ode mě. Podívala jsem se směrem, kde se to ozvalo a zahlédla jsem tři opilé může, kteří si to kráčeli ke mě .

No.. Nejprve si mě nevšimli ale pak co ode mě byly asi 6 metrů... Tak se to změnilo.

V ten moment jsem začala mít strach.

" aa hele me se... Koho pak to tady máme?"
Řekl slizce jeden z nich.

" jak se jmenuješ kočičko?"
Rekl druhej z nich.

"do toho vám nic není a nenazyvej mě kočičkou " vyhrkla jsem drze.

"ale no no... Tebe snad rodiče neučily jak se máš chovat ke starším?!"