Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆6∆~

Třetí osoba

,,Hyung! Otevři ty zatracený dveře! Hyung!" Křičel Yunho.

Byl ohledně Hongjoonga dosti podezřívavý. Všiml si, jak je pořád ujišťuje, že jí, ale od pravdy to má daleko. A vždycky když něco snědl, tak i hned běžel do koupelny. Takže mu došlo, co se asi děje.

,,Hyung! Přísahám bohu, že jestli ty dveře neotevřeš, tak je vykopnu!" Znovu zakřičel.

,,Jdi pryč, Yunho." Ozval se Hongjoong a pevně sevřel víčka, když mu břichem projela ostrá bolest.

,,Hyung, nemůžeš to tajit navždycky. Nikomu to neřeknu, ale prosím, mluv se mnou."

Na tom něco bylo. Spousty lidem už došlo, že se trochu změnil. Že už nebyl ta kulička radosti. Byl pravý opak, ale neřešili to, protože si mysleli, že o nic nejde.

Tss. Blbci.

,,Hyung, mluv se mnou. Slibuju, že to zůstane tajemstvím a pokusím se ti pomoct, ale potřebuju znát důvod. Nebo o tvém chování, řeknu Seonghwovi hyung a ty moc dobře víš, jaký je." Domlouval mu Yunho.

Hongjoong se pro sebe uchechtl. Seonghwa že by se o něho bál? To je pěkná blbost.

Nakonec tedy otevřel dveře, protože si vzpomněl, že toho dneska mají dost a kvůli jeho dětskému chování přijdou pozdě.

Jenže Yunho proklouzl do koupelny a zavřel za sebou dveře. Podíval se na menšího, jehož oči byly červené od pláče a ruce měl omotané kolem břicha, kvůli bolestným křečím. Vyšší neztrácel čas a přivinul si leadera do velkého objetí, což způsobilo Hongjoongovy slzy.

,,O-Omlouvám se. Ja-Jako leader bych-bych měl jít příkladem, ale po-podívej se na mě. Nezasloužím si být-být leader." Plakal.

Yunho ho mezitím hladil po zádech ve snaze ho uklidnit. ,,Ne ne. Takhle nemysli. Jsi úžasný leader. Teď mi řekni, co se děje?"

Oba si v objetí sedli na zem. ,,Já-mám bulimii."

,,Cože jsi?! Hyung, jak to?! Proč chceš do háje zhubnout?!? Už tak jsi lehounký! Řekni mi, kdo ti řekl, ať zhubneš?!" Téměř křičel Yunho a oddálil se od Hongjoonga.

Ten přesunul pohled na své ruce. ,,Atiny říkali, že bych měl zhubnout, tak hubnu."

Yunho se vnitřně propleskal. Haty, jak jinak. Praví Atiny by tohle přece nikdy neřekli.

,,Hyung, nečti takové komentáře. Víš, jací hateři jsou. Zkus je ignorovat, stejně jako my." Poradil Yunho.

Hongjoong se lehce usmál a přikývl. ,,Dobře, pokusím se. Děkuju."

Jenže mu Hongjoong lhal. Kéž by to Yunho věděl..

,,Musíš." Usmál se Yunho a objal ho.

Hongjoong zalapal po dechu, protože ho silně zabolelo břicho, ale ze zvracení to nebylo-

~~~~~~

,,Kde ti dva vězí? Proč tu ještě nejsou?" Mumlal si pro sebe Seonghwa.

Už tady byl i jejich manažer, aby je odvezl do agentury. Všichni kromě něho a dvojice odjeli. Když mu došla trpělivost, tak se rozhodl za nimi jít. Když stál na chodbě, tak slyšel tichou konverzaci a když se ještě o něco přiblížil, tak zaslechl bolestný sten.

,,Hyung, jsi v pořádku?" Zaslechl Yunha.

,,Bo-Bolí mě břicho." Vydal ze sebe Hongjoong.

Zaslechl, jak Yunho vstal a někde něco hledal.

,,Na, sněz to. Snad to trochu pomůže." Podal mu prášek, který Hongjoong rád přijal a hned ho zapil vodou.

,,Děkuju."

,,Zatraceně! Musíme jít!" Vyjekl Yunho, když se podíval na čas.

Pomohl staršímu na nohy a otevřel dveře, kde s nečitelným výrazem stál Seonghwa.

,,Odešli, co?" Zeptal se Yunho.

Otázaný přikývl. ,,Musíme si pohnout, tak oba hned do auta."

Yunho se podíval na Seonghwu, pak na Hongjoonga a nakonec znovu na Seonghwu. ,,Okie"

Zaculil se a utekl do auta.

,,Mě-Měli bychom jít." Udělal sotva pár kroků napříč chodbou, než ho nohy neunesly a musel jako oporu použít zeď. ,,Proč? Proč si tohle děláš?" Zeptal se Seonghwa, ve kterém začal bublat vztek.

,,O-O čem to mlu-mluvíš?" Zeptal se Hongjoong se slzami v očích.

,,Proč nejíš? Staráš se vůbec o svoje tělo? Myslel jsi vůbec na ostatní?" Zasypal ho otázkami starší.

Mladší sklopil hlavu k zemi.

,,Hongjoongu, podívej se na mě a odpověz mi."

Jak řekl, tak udělal. Pomalu zvedl hlavu a setkal se s jeho děsivým výrazem.

,,O-Omlouvám se. Měl-Měl jsem na ně myslet víc." Odpoví a znovu uhnul pohledem.

,,A teď mi řekni, proč nejíš?" Pokračoval v otázkách starší.

Další slza mu stekla po tváři. ,,Protože-Protože jsem tlu-tlustý, tak bych měl něco-něco shodit, a pak budou všichni s mým vzhledem spokojení."

Seonghwovi se sevřelo srdce. Jak dlouho takhle přemýšlí? Je to kvůli němu?

,,Kim Hongjoongu, koukej mi říct, kdo ti něco takového řekl?" Zavrčel.

Menší to už neudržel a rozplakal se nanovo. Něco zamumlal, ale vyšší mu vůbec nerozuměl. Už chtě něco říct, jenže ho přerušil zvonící telefon.

,,Seonghwo, kde jste? Focení začíná za 20 minut." Ozval se manažerův hlas.

,,Omlouvám se. Budeme tam za 10 minut." Omluvil se.

,,Dobře, uvidíme se." Zavěsil manažer.

Seonghwa si uklidil mobil do kapsy a pohled mu znovu padl na Hongjoonga, který se docela uklidnil.

,,S tebou si to vyřídím později. Teď musíme jít." Promluvil na něho.

Chytil ho opatrně za ruku a vedl ho do auta.

Že by? Možná, se k Seonghwa přestane chovat tak chladně? Možná, že by byl zase šťastný? Možná..

~~~~~~

Zdraviiiim~

Pardoon , totálně mi vypadlo, že je dneska úterý hehe😅

Každopádně doufám, že se vám delší kapitolka líbila💕

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💓