Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆17∆~

Hongjoong ležel na gauči a pozoroval strop. Hlavou mu létalo tisíce myšlenek a obav.

Přijmou mě?

Nebudou ze mě znechucení?

Budou chtít, abych jejich leaderem zůstal i tak?

A Seonghwa-jak ten bude vůbec reagovat?

Utřel si slzy z tváře. Byl vyčerpaný. Musel před všemi tajit svoje problémy a pak sám brečet. Chtěl někoho, kdo by o tom věděl. Někoho, kdo mu bude blízký a vyslechne ho. Někoho, jako je Seonghwa.

Frustrovaně si povzdechl a svalil se z gauče. Cítil jen jednu věc..nudu.

Různě se válel po měkkém koberci, skákal po něm i kolem, jako dítě a když ho to začalo nudit, lehl si na zem a zvedl nohy, jakoby se snažil špičkami dotknout stropu. Jenže se mu to nepodařilo, tak ležel na zemi, jako hvězdička.

Najednou se ozvalo zaklepání, kterému Hongjoong nevěnoval jedinou pozornost. Osoba tedy opatrně otevřela a vlezla dovnitř.

,,Hyung?" Promluvil na něho Yunho tichým hlasem.

,,Ano?" Koukl na něho.

,,Přinesl jsem ti nějaké jídlo. Musíš se najíst."

,,Však jsem říkal, že nemám hlad." Zasmál se Hongjoong.

Yunho si sedl vedle něho na zem. ,,To mě nezajímá. Najíš se a hotovo."

Protesty staršího byly umlčeny Yunhem, který ho začal krmit, a po nějaké době bylo všechno snědeno.

,,Dobrá práce, hyung." Pochválil ho.

Hongjoong se zašklebil, protože byl na sebe hrdý.

,,Teď je na řadě prášek. Pomůže ti s trávením."

,,Huh? Eww, nechci! Nechci to jíst! Je to odporné!"

,,Hyung, jestli chceš, aby ti bylo líp, musíš to sníst." Přesvědčoval ho vyšší.

Hongjoong se nad tím zamyslel. Chtěl, aby mu bylo lépe. Jak pro Ateez, tak pro Atiny. Tak si rezignovaně vzal pilulku a hltem vody ji spolkl.

,,Šikula!" Vykřikl Yunho.

Hongjoong se usmál a skočil vyššímu do objetí.

,,Děkuju."

,,Za co?" Podivil se Yunho.

,,Za to, že tu pro mě jsi, za pomoc, za to, že jsi nejlepší, za to, že jsi."

,,Aww, hyung. Vždycky tu pro tebe budu, stejně, jako jsi tady pro nás ty." Usmál se.

Oba se usmívali a Yunho menšího objímal kolem pasu. Bylo mezi nimi příjemné ticho, než ho Yunho přerušil.

,,Hyung. Musíš mi říct o tvé minulosti. O tvém dětství."

Oslovený se na něho lehce vyděšeně podíval. ,Do-Dobře."

~~~

Ostatní se mezitím znovu dívali na televizi a jedli jídlo, které před nějakou chvílí přijelo. Seonghwa byl ztracen v myšlenkách. Neměl ponětí, co by měl udělat. Vždycky když leadera viděl, rozbolelo ho srdce. Vzpomínky, jak se k němu choval hnusně, ho ubíjely. Kdyby mohl, dal by mu celý svět, jenže kvůli Kim Yeoshin nemohl.

Mezitím Wooyoung byl totálně mimo. Pořád měl v hlavě, jak se jeho hyung choval minulý den. A ještě k tomu slíbil, že to nikomu neřekne. Bylo mu hrozně, že se mu z toho chtělo brečet. Lehl si Sanovi do klína a snažil se držet, aby nahlas nevzlykl. Jenže, i přes to, si toho San všiml.

,,Co se děje?"

Sanova otázka ho přiměla rozplakat se naplno, což ostatní zpozorovali.

,,H-Hongjoong h-hyung. Něco—něco není v pořádku! Chci-Chci za ním jít!"

,,Woo, co se stalo?" Zeptal se Yeosang.

,,Chce jít za Hongjoong hyungem." Odpověděl mu San.

,,Tak ho za ním vezmi! Chudák, tady brečí." Vyjekl Mingi.

San přikývl a pomohl Wooyoungovi na nohy, načež se pak společně vydali do studia.

~~~

,,Hyung, proč jsi o tom neřekl svému tátovi?!? Proč jsi to držel v tajnosti?!" Křikl Yunho.

,,O-Ona by vám u-ublížila." Posmrkl.

,,Tohle je padlý na hlavu! Tohle všechno kvůli dítěti a pomstě?! Měli by jí zatknout!"

,,Yunho, klid. Slíbil jsi, že to nikomu neřekneš."

,,A-Ale-"

,,Yunho, prosím. Až bude správná chvíle, řeknu jim to."

Yunho neochotně přikývl a objal staršího. Nenechá ho, aby někam odešel nebo zmizel. Na to je až moc nevinný a hodný. Hongjoong se posadil Yunhovi do klína a hrál si s prsty.

,,Děkuju, Yunho."

,,Nemáš za co, hyung." Usmál se.

Hongjoong se usmál také a cítil, jak ho dohání únava.

,,Budu ten, který tě bude milovat. Ten, který tě ochrání před zlem světa. Slibuji."

~~~~~~

Zdraviiim~

Doufám, že jste měli hezký den uwu

Snad se kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕