~∆21∆~

319 30 16
                                    

Yunho stál na balkoně a přemýšlel. V hlavě měl tolik myšlenek, že kdyby to bylo napsané na jednom papíře a slunce by na něj mělo svítit, tak by se v půli cesty zastavilo a založilo by základní tábor.

,,Ano, je vrah."

,,Je to jeho chyba."

,,Zničil několik životů.

,,Drž se od něho dál."

Frustrovaně se zatahal za vlasy a zaúpěl. Chtěl udělat, jak mu hyung poradil. Díky tomu, co mu řekl, myslí pořád na všechny ty negativní věci. Ale na druhou stranu chtěl zůstat i s Hongjoongem. Chtěl ho chránit. Dát mu najevo lásku. Rozveselit ho objímáním a mazlením.

Mingi zahlédl Yunha, jak tam beznadějně stojí, tak se k němu rozešel.

,,Jsi v pohodě, hyung?"

Yunho na něho kouknul. ,,Jojo, jsem."

,,Víš, že se mi můžeš vždycky svěřit, že? Vidím, že tě něco trápí."

Yunho si povzdechl a spolu s Mingim šli do obýváku, kde si sedli na gauč.

,,Nemám tušení, co dělat! Proč to je tak zmatený!" Křikl a znovu se zatahal za vlasy.

Mingi vzal ruce staršího do svých a usmál se. ,,Klid. Co je zmatený?"

,,Co bys dělal, kdyby byl člověk, který se už nějakou dobu snaží vypořádat s něčím z minulosti, ale ten člověk udělal něco hodně špatného, ale technicky vzato za to nemůže?" Zeptal se ho.

Mingi se na staršího překvapeně podíval.

,,No, jestli to je z té minulosti něco hodně vážného, tak bych se mu asi snažil nějak pomoct, protože to pro něj musí být asi hodně traumatické. A ohledně té špatné věci..za každým konáním musí být nějaký důvod, tak kdybych si vyslechl obě strany příběhu, tak už by to nemělo být tolik zmatený."

Yunho na něho pár vteřin hleděl, než se široce usmál. ,,Děkuju, Mingi! Už vím, co udělat!"

,,Nemáš za co. Jsem prostě genius." Zasmál se a s ním i Yunho.

Vděčně ho objal a do ucha mu ještě jednou poděkoval.

Pak vstal a někam odběhl. Mezitím se na obličeji mladšího rozlévala červená.

Rychle se postavil a běžel na Jonghem mu říct o tom, co se právě stalo.

~~~

Yunho běžel do Hongjoongova studia. Starší zůstal v úplně stejné pozici, jako ho zanechal předtím, než odešel. Ovšem jediná věc, která se změnila, byla ta, že mu už netekly slzy. Pouze bez žádné viditelné emoce pozoroval strop.

,,Joongie?" Šeptl.

Oslovený se ani nehnul a pouze promluvil: ,,Proč jsi tady?"

,,Zůstanu tu s tebou."

,,Proč? Nemáš lepší věci na práci, než se zaobírat omylem?"

Yunha strašně bolelo, když se starší takhle nazývá.

Sedl si vedle něho a pevně ho objal.

,,Tohle o sobě neříkej."

,,Proč ne? Jsem jím. Vlastní rodiče mě nechtěli. Macecha mě nechtěla, dokonce ani její syn. Ti mě pro jistotu nenáviděli." Uchechtl se.

,,Ale já tě chci a vždy budu. Nemá cenu se zaobírat minulostí, když na nás čeká budoucnost."

,,Jenže to pořád nemění fakt, že jsem omyl, který zničil několik život!" Vykřikl se slzami v očích.

Behind The Stage ||Translate|| ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat