Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆32∆~

Hlasité vyzvánění budíku se ozvalo u Hongjoongova ucha. Opatrně ze sebe sundal Seonghwovu ruku a sedl si, aby ho mohl vypnout. Právě bylo 5 ráno, oblohu začalo trochu osvětlovat Slunce, ale Měsíc stále maličko zářil. Zívnul si, protáhnul se, a když se chtěl i postavit, tak ho někdo chytil za ruku a stáhnul do postele.

,,Proč jsi vzhůru tak brzo?"

,,Musíme do agentury."

,,Ale já chci spát." Zaúpěl starší.

,,Tak spi a prošvihni náš program." Uchechtl se sarkasticky Hongjoong.

,,Jsi drzí" Zamručel Seonghwa.

,,Ne, vážně, Sherlocku? Už musíme vstávat." Zasmál se mladší.

Seonghwa se musel usmát. Poslouchat jeho smích by mohl klidně 24/7 a nikdy by ho to neomrzelo.

Hongjoong znovu vstal, vzal si věci na převlečení a šel se vysprchovat.

Uběhlo tak 20 minut a Hongjoong vyšel již oblečený a sušil si ručníkem vlasy.

,,Už můžeš jít."

Seonghwa se pro sebe ušklíbl a přitáhl si modrovlasého k sobě, přičemž spokojeně sledoval, jak se mu obličej barví do červena.

,,Mu-Musím už jít. Čekají na nás."

,,Copak se stalo s tím sebevědomým Hongjoongem?" Ušklíbl se na něho.

,,Já- promiň, ale můžeš mě už pustit?"

,,Nope"

,,Prosím."

Seonghwa teda nechal červenající se ho chlapce jít a zalezl do koupelny.

,,Pak Seonghwo, ty jeden.." Šeptl mladší a nezapomněl vypláznout na dveře jazyk.

~~~

,,Camila za chvíli přijde. Máme s ní naplánované focení a nahrání vašich písniček." Vysvětlil jim manažer.

,,Ah! Už je tu!"

Skupinka jí pozdravila a začali dělat, co bylo v plánu. A i přesto, že byl den narvaný, tak jim rychle utekl, takže se můžou další dny soustředit na natáčení.

Ještě si několikrát zkusili choreografii, než se s nimi Camila rozloučila a odjela se svými lidmi do hotelu.

,,Čas na jídlo!" Houknul na ně manažer a ukázal igelitky.

Jenže ho žádný z chlapců nevnímal, protože pozorovali fotky ze dneška. Byly dokonalé.

Ovšem vlna nejistoty Hongjoonga pohltila stejně, jako Tsunami pohltí vesnici o šedesáti lidech. Aby si toho nikdo nevšiml, odešel a mířil do svého studia.

Procházel halou a po tváři mu stekla slza. Jelikož se nedíval před sebe, tak do někoho narazil, tudíž se automaticky omluvil.

,,Proč brečíš?" Zeptal se Sungho a chytil Hongjoonga za ruku.

,,To tě nemusí zajímat. Nech mě."

,,Ale! Někdo je snad naštvaný?"

Hongjoong se mu vytrhl ze sevření a měl se k odchodu, dokud na něho někdo znovu nepromluvil.

,,To tě snad matka nenaučila slušnému chování?" Zeptala se Yeoshin.

Hongjoong celý ztuhnul a roztřásla se mu kolena.

Sungho se rozesmál.

,,Mami! Neděs ho takhle!"

,,Budu. Proč s ním vůbec mluvíš?"

,,Je to můj bráška. Dlouho jsme se neviděli."

,,Dobře. Teď s ním budu mluvit já, tak nás nech o samotě."

Sungho přikývl a odešel ven.

,,Změnila jsem názor. Sungho tě nechce mrtvého a já tě nechci blízko ani mě a ani mé rodiny. Takže máš jedinou možnost."

Hongjoong se díval na podlahu a po tvářích mu stékaly slzy. Co jiného by mohl dělat? Tahle žena byla jeho noční můrou.

,,Ja-Jaká možnost?"

,,Vzdáš se pozice leadera."

~~~

Skupina si sedla na zem, aby se najedli, když v tom zjistili, že jim chybí leader.

,,Půjdu ho najít." Zvedl se Seonghwa.

,,Samozřejmě." Uculil se Mingi.

,,Něco tu cítím~" Přidal se Yeosang.

,,Tak zajisté." Odsouhlasil San a začal srkat jeho nudle.

,,Ale mlčte." Odbyl je a odešel, aby neviděli červenou na jeho tvářích.

Měl v plánu jít do leaderova studia, jenže poté, co v hale uviděl stát tři osoby, které okamžitě poznal, se schoval za roh a pozoroval je.

,,Vzdáš se pozice leadera."

Tato věta Seonghwu totálně odzbrojila. Chtěl tam jít, ale mozek mu radil, ať to nedělá.

,,Ne-Nemůžu je opustit! Jsou moje rodina!" Vykřikl Hongjoong a odvážil se jí podívat do obličeje.

,,Pokud tak neuděláš, bojím se, že by se jim mohlo stát něco..nemilého."

Hongjoongovi byl špatně. Nechtěl opustit lidi, kteří pro něho tolik znamenají. Oni jsou jeho štěstí. S nimi ví, že je respektován a milován. Jsou jeho důvod k žití. Bez nich se cítí, jako nikdo. Bohužel, ví, že toho je žena schopná, tak se rozhodl, že jí poslechne.

,,Máš dva měsíce." Řekla nakonec a odešla.

,,Buď rád. Nejsi mrtvý." Uchechtl se Sungho a při odchodu do něho ramenem bouchl.

Hongjoong před sebe, jakoby bez duše, koukal, než se sebral a utekl do studia. Seonghwa, stále schovaný za rohem, to nevěřícně pozoroval a po tvářích mu stekly slzy. Chtěl za ním jít, ale hlava mu radila, ať se do toho raději nemíchá. Jenže díky tomu, že žije s Ateez mu moc mozkových buněk nezbylo, tak poslechl srdce a rozeběhl se za ním.

☆☆☆

Nevím, co mě ničí více; mluvení s tebou nebo ignorování tě~

☆☆☆

~~~~~~

Zdraviim~

Je mi špatně. Učitel nám poslal smlouvu o praxích. To jsem zvědavá, kde si nějakou v době korony seženu🙈

Každopádně doufám, že se kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕