Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆12∆~

Hongjoong se podíval, odkud se šustění ozývalo a posvítil tam baterkou. Hned na to, vylezl ze křoví králík-počkat, počkat, co? Králík přece nemůže mít 180 cm, být roztomilý a hot zároveň a vypadat, jako člověk, ne? Pořádně se na něho podíval znovu a rozpoznal, že to je Soobin.

,,Soobine?" Překvapeně se na něho podíval. ,,Co ty tu?"

Oslovený si sedl vedle něho. ,,Ztratil jsem se."

Hongjoong se neudržel a zasmál se. ,,Jak se ti to povedlo?"

,,Já ti ani nevím. Ono samo." Pokrčil rameny. ,,A co ty?"

,,Fotil jsem." Odpověděl mu jednoduše.

,,Aha. Jak se odtud dostaneme?" Zaúpěl mladší.

,,Netuším. Můžeme spolu začít křičet." Navrhl.

,,Můžeme. Za pokus nic nedáme." Uznal Soobin.

,,Fajn. Na tři, dobře? Raz..dva..tři!"

Na to oba chlapci z plných plic zakřičeli. Když jim došel dech, tak zmlkli a doufali, že je někdo opravdu uslyšel a najde je.

A tak čekali..a čekali by dále, pokud by nezaslechli zašustění. Tak se postavili a dívali se na místo, odkud to vycházelo a uši měli na špičkách.

Šustění se pořád přibližovalo a byli by se za tím zvukem vydali, jenže oba ztuhli, když zaslechli zavrčení.

Chlapci se na sebe s vytřeštěnýma očima podívali a Hongjoong pusou naznačil 'zdrháme'. Soobin nic nenamítal a na znamení staršího se oba od toho zvuku rozeběhli pryč. Když si byli jistí, že jsou dostatečně daleko, tak se u jednoho stromu zastavili a snažili se popadnout dech.

Po chvíli se Hongjoong rozhlédl, a když poznal místo, kde fotil, tak se následovaný Soobinem rozešel cestou, kudy si byl jistý, že přišel.

Odkryli větve a uviděli park plný idolů a příprav na festival.

,,Zvládli jsme to!" Vyjekl tiše Hongjoong.

,,Jsme zachráněni!" Oddechl si mladší.

,,O tomhle se nesmí nikdo dozvědět, dobře? Budeme dělat, že jsme se nikdy neztratili." Šeptl směrem k Soobinovi.

Soobin hned přikývl. ,,Půjdu první, jestli ti to nevadí."

,,Ne ne, klidně jdi."

Tak se Soobin rychlou chůzí dostal s lesa a vydal se ke svým členům skupiny. Po několika minutách vyšel i Hongjoong a zamířil si to k Sanovi, kterého uviděl jako prvního.

,,Oh, ahoj, hyung!" Pozdravil ho San.

,,Ahoj. Kde máš Wooyounga?" Zeptal se ho Hongjoong.

,,Je někde se svými přáteli, ale nemůžu ho nikde najít. Pomůžeš mi?" Podíval se na něho psíma očima.

,,Ahh, fajn, pomůžu ti. A zkusil jsi mu zavolat?"

,,Má vypnutý telefon." Povzdechl si San.

Hongjoong se bouchl dlaní do čela. ,,Tak já ti teda pomůžu."

I když se snažil najít Wooyounga, tak nacházel ostatní členy, tak je rovnou poslal k jejich stolu, že jim tam pak řekne všechny informace. Nakonec našel i Wooyounga, tak ho přitáhl k ostatním a spustil.

,,Tak fajn, všichni už jsou tady. Už se nikam nerozcházejte, protože za chvíli festival začne. Až na nás přijde řada, tak budeme vystupovat. Pochopili jste?" Vysvětlil.

Všichni členové současně přikývli hlavami na znamení, že vše chápou. Chvíli na to, festival opravdu začal a skupiny začaly předvádět svoje největší hity. Jakmile přišel čas, tak se Ateez šli připravit do backstage.

Když dozpívala skupina před nimi, tak si ještě všichni zkontrolovali, zda jim drží mikrofony a vydali se na podium.

Celé představení naštěstí proběhlo v pořádku, a když se vraceli opět do backstage, manažer na ně nadšeně ukazoval zvednuté palce nahoru.

,,Skvělá práce. Vedli jste si úžasně!"

,,Děkujeme." Lehce se mu poklonili a odešli se převléknout do věcí, ve kterém budou trávit zbytek večera.

Pak si šli sednout znovu ke stolu a na velké obrazovce pozorovali další skupiny, jako například Oneus, Mamamoo nebo Stray Kids.

Jakmile všechny skupiny vystoupily, se šli všichni najíst. Po jídle následovaly klasické karnevalové hry, které mnoho idolů zaujaly a někteří se spokojili s povídáním si, co je nového a někteří zase s automaty s plyšáky.

Hongjoong měl v plánu si sednout a na chvíli zkusit usnout, když v tom zahlédl v jednom automatu plyšáka mimoně.

Nadšení v jeho očích bylo nepřehlédnutelné a rychle se k danému automatu rozešel. Ale když to zkusil, tak prohrál. Ostatně, stejně jako kdokoliv, kdo zkouší automaty. Naštěstí, to po něm nechtělo peníze, tak to zkoušel znovu a znovu a znovu. Frustrovaný leader prostě ne a ne vyhrát, tak Seonghwa, který ho z povzdálí pozoroval, se uchechtl a rozešel se za ním.

,,Můžu?" Zeptal se.

,,J-Jo, jasně, že můžeš, hehe." Zasmál se lehce nervózně mladší.

Ještě se v hlavě propleskal a pustil staršího ke stroji. Ten se pro sebe usmál a spustil hru. Ani ne po pěti pokusech, mu do díry spadl žlutý mimoň.

,,Pane bože, hyung!! Ty jsi to zvládl!! Jsi genius?!" Vykřikl nadšeně Hongjoong a začal skákat kolem.

Seonghwa se zasmál a dal plyšáka mladšímu do rukou, díky čemuž se jeho oči překvapeně rozšířily.

,,Ale ty jsi ho vyhrál. Je tvůj."

,,Můžeš si ho nechat."

,,Vážně???"

,,Ano, vážně."

Hongjoong se podíval na mimoně a vydal ze sebe nadšený pazvuk, který šel těžce identifikovat.

,,Jsi nejlepší, hyung!! Děkuju! Miluju tě!!" Pevně ho objal.

Seonghwovo srdce poskočilo a usmál se. ,,Taky..Taky tě miluju, Joongie."

Mladší se od něho odtáhl a rozeběhl se ukázat ostatním členům, co od svého hyunga dostal.

Seonghwa to nechápal. Jak mohl někdo chtít ublížit někomu tak čistému, jako je Hongjoong?

~~~~~~

Zdraviim~

Zase trochu pozdě, hehe. Pardoon. Při psaní jsem s kamarádem řešila školu, a jelikož má zlomenou ruku, tak posílal hlasovky☠️

Každopádně, mám otázku na život a na smrt..

Patří ananas na pizzu nebo ne? 🍍

Každopádně doufám, že se kapitola líbila💕

Omlouvám se za chyby (jsem v lehce rozespalém stavu😅) 🙏

Saranghaee💕