Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆10∆~

Agresivní bouchání na dveře pokoje probudilo Seonghwu z příjemného spánku. Posadil se a nahlas si zívnul. Oči mu zabloudily ke druhé posteli, která byla k jeho překvapené prázdná. Neváhal, zvedl se a běžel otevřít.

,,No konečně! Už jsem chtěl ty dveře vykopnout!" Zvolal Yeosang a setřel si z čela imaginární pot.

,,Kde je Hongjoong?" Zeptal se se strachem v hlase Seonghwa.

,,Klid, hyung je v pohodě. Je v kuchyni a dělá pro nás snídani, tak se převlékni a rychle přijď." Oznámil mu mladší, než se rozešel zpátky do kuchyně.

Seonghwa si úlevně oddechl a udělal tak, jak mu bylo řešeno. Omyl si obličej, navlékl si mikinu s tepláky a rozešel se do kuchyně. Nakoukl přes roh, a když viděl, že se ostatní členové smějí a dělají si naschvály, tak se pro sebe usmál. Vešel tam a sedl si vedle Hongjoonga.

Leader se na něho překvapeně podíval. ,,Dobré ráno."

Seonghwa se na něho podíval také a tiše mu pozdrav opětoval.

,,Aspoň někdo má dobrou náladu.." Zamrmlal tiše Mingi.

,,Copak se stalo?" Zeptal se Hongjoong.

,,Yunho mě už nemá rád." Podíval se na něj se slzami v očích, které si ale utřel do rukávu mikiny.

Hongjoong se hned zvedl, rozešel se k němu a objal ho. ,,Proč bys to říkal?"

Mingi ho objal kolem pasu a hlavu zabořil do jeho břicha. ,,P-Proto-že se se mnou včera vůbec neobjímal a-a nedal mi pusu na dobrou noc."

Yunho, který myslel, že jeho roztomilostí vypustí duši, promluvil. ,,Mingi, zlato, včera jsem musel ještě něco dodělat, promiň. Teď se můžeme mazlit a dám ti pusinek, kolik budeš chtít."

,,Vá-Vážně?" Zeptal se mladší.

Mingi vystřelil od Hongjoonga k Yunhovi a zavěsil se na něho, jako koala, což všechny v kuchyni rozesmálo. Jelikož byli oba nasnídaní, tak šli do jejich společného pokoje dělat to, co Yunho nevědomky slíbil.

Leader se tedy vrátil na své místo, opřel si lokty o stůl, položil hlavu na ruce a koukal do dáli. Všichni v tomhle byli vážně rozkošní. Po chvilce se podíval na nejstaršího, který zamyšleně koukal na zeď, tak mu svojí drobnou rukou zamával před obličejem, aby ho probral.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se ho.

,,Jo, jsem." Odpověděl mu s menším přikývnutím.

Hongjoong tedy kývl, že chápe. Zvedl se ze židle a položil před Seonghwu talíř s jeho snídaní. Ten se na něho podíval s rozšířenýma očima.

,,Uh, a to si myslíš, že se do mě jako vejde?" Zeptal se.

Hongjoong roztomile přikývl. ,,A ještě budeš rád, hyung."

,,Jedl jsi?" Znovu se optal.

,,Uh, jo, jedl." Odpověděl mu Hongjoong.

,,Kecá, nejedl." Ozval se odněkud San.

,,Je mi to jasné." Povzdechl si Seonghwa.

Ti, kteří dojedli (což byli vlastně všichni, kromě Hongjoonga a Seonghwi), se vydali buď do obýváku, nebo do pokojů. Konečně mají týden volno a tak toho hodlají využít.

Seonghwa vzal do hůlek trochu jídla a dal je před Hongjoongovu pusu. Jenže ten na něho koukal s velkým otazníkem v očích.

,,Otevři pusu, pako." Uchechtl se.

Hongjoong ho poslechl a otevřel ji. Vždy po každém soustu se pořádně napil a mezitím i Seonghwa něco snědl, takže se oba střídali po soustu, dokud nebyl talíř prázdný. Hongjoong se staršímu podíval do očí, a ten poznal, o co jde.

,,Budeš tu se mnou. Zkus to v sobě udržet, jasné?" Sdělil mu jeho geniální plán.

Hongjoong přikývl a snažil se ignorovat potřebu zvracet. Společně umyli nádobí a poté i nepořádek v dormu. Po celém dni se Hongjoong nepřestal usmívat. Nezvracel a to všechno díky Seonghwovi, který mu pomohl. Když byl nejstarší volný, tak se k němu rozeběhl a objal ho.

,,Děkuju, hyung." Tiše poděkoval.

Seonghwa nějakou dobu zpracovával, že ho vůbec objímá, než se zmateně zeptal: ,,uh, není za co, ale. A co děkuješ?"

,,Že jsi mi pomohl nezvracet."

Seonghwovi unikl lehký smích. ,,Zvládl jsi to sám. Měl bys na sebe být opravdu hrdý, Joongie."

Hongjoongův úsměv se ještě rozšířil, když zaslechl svojí přezdívku. ,,Jsi na mě hrdý?"

,,Jo, jsem." Rozcuchal mladšímu vlasy.

,,V tom případě, jsem i já."

Příjemné ticho ještě nějakou dobu panovalo, než do kuchyně, kde opět skončili, přišel Wooyoung. Nad faktem, že se rodiče objímají, vypísknul, jako nějaká školačka, což pár natolik překvapilo, že se od sebe hned oddělili.

,,Váš vztah je strašný klišé, ale je to roztomilé." Řekl svým hyungům, kteří byli rudí až za ušima.

Hongjoonga to rozhodilo až tak, že se bez jediného slova sebral a odešel do svého studia.

,,Wooyoungu, vyděsil jsi ho." Zaúpěl Seonghwa.

,,Tak si pro něho zase jdi, ne?" Protočil očima.

Když si Seonghwa uvědomil, že to není až tak strašný nápad, tak s úsměvem přikývl a rozešel se za ním.

,,Klišé." Zamumlal si pro sebe znovu Wooyoung.

Seonghwa zaklepal na dveře a pak vešel. Uviděl leadera, jak sedí na sedacím pytli s mobilem v ruce. Rozešel se k němu, když v tom si vzpomněl na události z minulé noci.

,,No..co se stalo minulou noc?" Odvážil se zeptat.

,,Oh, jenom noční můra. Neřeš to." Odpověděl mu s menším úsměvem mladší.

,,Chceš si o tom promluvit?"

,,Umm, nemyslím si, že s tím někdy budu někomu věřit." Povzdechl si a zabalil se do huňaté deky.

Seonghwa přikývl. ,,Dobře, až si zase získám tvojí důvěru, můžeš se mi se vždycky svěřit, dobře?"

Hongjoong také přikývl. Má to jeden háček; trvá mu, než někomu začne plně věřit.

,,Nehceš si zahrát PUBG?" Zeptal se Hongjoong.

Seonghowy oči se rozzářily. ,,Si piš! Nevěděl jsem, že hraješ hry!"

,,Hraju i jiný hry. Můžeme si pak zahrát." Zasmál se.

,,Beru!"

A tak, oba chlapci strávili volný čas, hraním her, smáním se a hlavně, bavením se. Ani jednoho v tu chvíli nic netrápilo ani nestresovalo. Jenže..

Štěstí nikdy netrvá věčně.

~~~~~~

Zdraviim~

Copak se asi stane?👀

Každopádně doufám, že se kapitola líbila💛

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕