Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆11∆~

I přesto, že už neměli mít nic v plánu, k nim odpoledne přijel manažer s tím, že je festival, kde jsou všechny možné skupiny, aby oslavily příchod jara. Park, ve kterém se to všechno odehrávalo, byl neskutečně velký. Bylo tam hodně vykvetlých třešní, tráva byla příjemně zelená, nikde spálená nebo kusy hlíny za parkem i menší lesík a příjemné počasí tomu dodávalo na příjemnosti.

Jakmile tam přijeli, tak je spousty skupin uvítalo a samozřejmě se to neobešlo bez křiku, objímání a komplimentů.

Jakmile byla možnost, tak první, kdo se vypařili, byli San s Wooyoungem. Když se každý vydal jinou cestou a Hongjoong zůstal u přiděleného stolu sám, si povzdechl a opřel si bradu o ruce.

Po několika minutách se k němu přikradli dvě osoby a s hlasitým: ,,BOO" vykřikli.

Hongjoong si s výkřikem stoupl a podíval se na paka, která z toho měla obrovskou legraci. ,,Tak děláte si srandu?! Bože, moje uši. Přísahám, že- Chan hyung? Marku?"

Trojice se nadšeně pozdravila a objala, než si začali povídat o všech novinkách.

,,Jak se daří?" Zeptal se Mark, když si sedli.

,,Dobrý! A co vy?" Zeptal se jich Hongjoong s velkým úsměvem.

,,Taky, taky. Slyšel jsem, že budete mít brzo comeback! Už se nemůžu dočkat, co předvedete za bomby!" Usmál se Chan tak široce, že mu byly vidět ďolíčky.

,,A jak se daří se Seonghwou?" zeptal se Mark.

Otázaný se usmál. ,,Poslední dobou se chová strašně fajn."

,,To je dobře." Přikývl spokojeně Chan.

,,Kde je Hwanwoong?" Zeptal se Hongjoong.

Všichni čtyři se znají už od školy, kdy on a Chan byli pořád zaměstnaní s děláním hudby. Mark a Hwanwoong byli sice zaneprázdněni také, ale ne tolik, jako on s Chanem. A kvůli jeho maceše nemohl chodit tak často ven a trávit tak čas se svými nejlepšími přáteli. Byli a jsou pro něho jako rodina. Všichni tři pro něho byli takové soukromé deníčky. Mohl jim říct cokoliv; tajemství, rutiny, minulost, zkrátka cokoliv. Vždy ho vyslechli a několikrát mu radili, ať to nahlásí na policii.

,,Je mu špatně, tak zůstal doma." Smutně si povzdechl Mark.

,,Chudák." Zamumlal Chan. ,,Každopádně, nechcete poznat moji skupinu? Jsou šílení stejně jako Ateez a NCT."

Mark si hrdě stoupl, upravil si džínovou bundu a upravil si vlasy. Hongjoong si nepomohl a musel se nad jeho činy zasmát.

Chan je tedy vzal k dalšímu stolu, kde sedělo dalších sedm lidí, kteří na sebe něco pokřikovali.

,,Proč se tu hádáte, jako klauni?" Zeptal se Chan (//Oprava, Channie. To stays jsou klauni)

,,Nejsme klauni." Nafoukl Felix tváře.

,,Rozesmutnil jsi dítě!" Křikl Minho a objal mladšího.

,,Promiiiň" Omluvil se mu, což způsobilo, že se Felix začal znovu usmívat jako sluníčko.

,,Tak fajn, jak všichni víte, přátelím se s Markem a Hongjoongem, tak je na čase, abyste je poznali také."

,,Mark?!! Jak TEN LEE MARK?! Poznáme i ostatní?!" Vykřikl nadšeně Hyunjin.

,,Hongjoong? Kde?! Chci ho vidět!" Vyjekl Seungmin.

,,Bože, zase klid. Jsou tady." Ukázal na chlapce za ním, kteří se tiše smáli jejich dramatickému chování.

,,Zdravíím!" Pozdravil je nadšeně Mark.

A tak se stůl Stray Kids a NCT potkali a začali se bavit o všem možném, ba i nemožném. Samozřejmě, že se to neobešlo bez křiku.

Jelikož se Hongjoong cítil trochu odkopnutě, tak se porozhlédl po okolí. Všude byli reportéři z KBC doprovázení kamerami.

Leader si znuděně povzdechl. Vypadalo to, že všichni kromě něho se skvěle baví, což způsobilo, že se cítil opuštěně. Což o to, vždycky se tak cítil, ale když debutoval jako člen Ateez, tak takovéhle pocity měl minimálně. Jak byl ztracený ve svých myšlenkách, tak si nevšiml, že si vedle něho někdo sedl.

,,Ahoj." Oslovil ho Chan.

Hongjoong se na něho podíval. ,,Nejsi se svojí skupinou?"

Chan mu to odkýval. ,,Ne, zmizeli někam za svými známými. Navíc vím, jak to s tebou teď je."

,,Hyung, jsi až moc hodný." Usmál se Hongjoong.

,,Ále.. teď mi řekni. Jak to máš s tou bulimií?"

,,Um, ani nevím. Seonghwa hyung mi začal pomáhat dostat se na normální dietu, ale je to těžké." Povzdechl si mladší.

Chan ho jednou rukou objal. ,,Pokud ti pomáhá on, tak budeš v pohodě."

,,Doufám." Povzdechl si.

,,Jinak je všechno ostatní v pohodě?"

,,Jo, jinak všechno jde. A co ty?"

,,Já jsem jako vždycky v pohodě."

,,No tak to je fajn." Zasmál se Hongjoong.

Nějakou dobu si takhle ještě povídali, než se Chan omluvil, že musí najít ostatní.

Tak si zamávali a každý šel se zase jinam.

Jenže Hongjoong byl tak zamyšlený, že si nevšiml, že se dostal do lesa a ztratil se. Sice tam byly nějaké věci, které patřily k festivalu, ale to mu vůbec nepomohlo. Snažil se najít cestu zpátky, ale měl pocit, že se stále točí v kruzích.

Když přijeli, vše vypadalo tak pěkně. Všude barvy, veselo a hlavně světlo. Teď, když začínala být tma, si svítil baterkou v mobilu a zároveň se snažil na mapách v mobilu najít cestu zpátky. Znovu se rozhlédl kolem sebe, a když zjistil, že je na tom samém místě, tak začínal ztrácet naději. Snažil se volat, ale nikdo se neozýval.

Slunce téměř celé zapadlo a Hongjoonga v tmavém lese pohltila kompletní tma. Nesnášel tmu. Nenáviděl ji, protože mu přinášela zlé vzpomínky. Nakonec to vzdal, sedl si ke stromu a nechal slzy téct. Zkusil by znovu křičet, ale hlas mu to nechtěl dovolit.

Nějakou dobu tam seděl, když najednou..

Zaslechl šustění v křoví.

~~~~~~

Zdraviiiim~

Jste spíše noční nebo denní člověk?🌕

Doufám, že se vám kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕