Behind The Stage ||Translate|| ✓

~∆31∆~

Po nějaké době Hongjoong usnul, a tak ho Seonghwa odnesl k nim do pokoje. Položil ho na postel, přikryl a sám by se šel také převléknout, jenže ho vyrušilo zaklepání. Tiše zavrčel a šel se podívat, kdo to je.

,,Můžu s tebou na minutku mluvit?" Zeptal se Yunho.

,,Samozřejmě."

Seonghwa následoval vyššího na terasu. Přivřeli dveře a opřeli se o zábradlí.

,,A čem jsi chtěl mluvit?"

Yunho si tiše povzdech. ,,Ohledně Joongieho."

,,Co s ním?"

,,Všiml jsem si, že jsi se, k němu začal chovat hezky. Chodíš s ním ven a vždycky mi povídá, jak jsi na něj hodný, což je rozhodně dobře." Začal Yunho.

,,A?"

,,Předtím si na tebe hodně často stěžoval. Všichni víme, že jsi se, k němu choval ze všech nejhůře, což taky způsobilo, proč začal..ty víš s čím. A nikdo si nepřejeme, aby se to stalo znovu."

Seonghwa cítil, jak se mu stáhlo srdce. Věděl, že to bylo jeho vinou. Moc dobře si to uvědomoval.

,,J-Já vím. A neskutečně toho lituju. Nechci, aby si ublížil on, nebo aby ublížil někdo jemu." Řekl třesoucím se hlasem.

,,Jsem rád, že to chápeš, a že mu pomůžeš vypořádat se i s jeho ostatními problémy. Dost k tobě přilnul." Usmál se Yunho.

,,Nechodí ale na ty terapie?"

,,Terapie? Tak se tomu snad ani nedá říkat. Vůbec mu to nepomáhá. Může vypadat, že je v pořádku a tak, ale rozhodně není. Je jenom dobrý herec. To, s čím si prochází, mu žádný psychiatr nemůže pomoc. Potřebuje lásku a já doufám, že mu jí dáš."

Seonghwa se usmál, jak blb. ,,Samozřejmě."

,,Víš, jak se někdy chová jako dítě, že?"

Seonghwa přikývl. Ani mu to nevadilo; přišlo mu do roztomilé a měl nutkání ho před všemi chránit, zahrnovat láskou a- jo, asi mu to už došlo..

,,Je to psychická nemoc. Kvůli ní se tak chová. Myslím, že to má co dočinění s jeho dětstvím. Že asi nebylo jedno z nejlepších."

,,Co tím myslíš? Myslel jsem, že ho měl skvělé. Však je synem pana Kim." Namítl bělovlásek.

,,Bohužel neměl. Nic víc ti ale říct nemůžu. Joongie řekl, že o tom všem řekne, jakmile bude připravený."

Seonghwovi se to vůbec nelíbilo. Už jen, jak o tom mluvil, dávalo husí kůži.

,,Už bych měl jít. Hongjoong spí a je ještě k tomu sám." Promluvil starší a stoupl si.

,,Dobře. Dobrou!!"

Seonghwa se vrátil do pokoje a oddechl si, když zjistil, že chlapec stále spí. Převlékl se do věcí na spaní, lehl si vedle něho a objal ho kolem pasu.

~~~

Yeoshin třískla rukama o stůl.

,,Park Seonghwo, budeš litovat, že jsi mě neposlechl."

,,Mami, je to jenom dítě a jsou si dost blízcí. Nechápu, že jsi si myslela, že tě poslechne." Protočil očima Sungho.

,,A to je ono. Čím bližší si budou, tím rychleji poběží plán."

,,Ohledně toho..nezabíjej ho."

Yeoshin se na svého syna nevěřícně podívala. ,,Co prosím?"

,,Mám s ním lepší plány.." Ušklíbl se.

~~~

Hongjoong se probudil se slzami v očích. Hlas se mu spolu s dechem zadrhl v hrdle. Cítil, že je vedle něho starší chlapec, tak si rychle se setřel slzy a lehl si k němu čelem. Obličej si schoval do jeho hrudi a objal ho tak pevně, jako by nebylo druhého dne.

A jelikož měl Seonghwa vždycky lehký spánek, tak ucítil, jak se na něho Hongjoong natlačil. Objal ho lépe, takže by se mezi nimi neprotlačil ani proužek papíru.

,,Co se stalo?" Zašeptal.

Hongjoong se v rámci možností zklidnil, ale hlas se mu pořád nevrátil.

Když starší neslyšel žádnou odpověď tak se rozhodl promluvit: ,,Je to v pořádku, jsem tady. Nikdo ti nemůže ublížit."

Hongjoong pomalu přikývl a vdechl vůni staršího. Vůně jahod a citronu s menším závanem skořice mladšího uklidnila natolik, že znovu zavřel oči a v náruči staršího usnul.

☆☆☆

Jsi všude, jen ne tady. A to mě bolí~

☆☆☆

~~~~~~

Zdraviim~

Jak jsem psala na zdi, zde je náhrada za IJLYO 💞

Jak dlouho posloucháte Ateez/kpop?

Doufám, že se kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕