Prolog

66 10 17
                                    

Kellen:
V klidu jsem si užíval volna a klidu v domě, byl obyčejný večer jako každý, odpočíval jsem a jen jsem poslouchal jak kapky v tento deštivý večer bubnují do oken, střechy a zdí, měl jsem vevnitř krásné teplo, protože jsem si zatopil, můj klidný večer, ale narušilo zaklepání na dveře. „Kdo by to sakra mohl být v tomhle počasí?“ Pak mě ale napadlo, že by to mohl být starý Smokee, to on většinou v nepěkných počasí hledá ke komu by se mohl na noc schovat, tak jsem se zvedl a šel ke dveřím, otevřel je a už jsem chtěl Smokeeho pozvat dál jenže tam nikdo nebyl. Vykročil jsem ven a rozhlédl se, jestli tam přeci jen někdo není a neschovává se, jak sem ale udělal krok, tak mi pod nohou něco zašustilo. Podíval jsem se dolů a byl tam nějaký papír, „Co to je?“ zvedl jsem to a pořádně si ten papír prohlédl, nebylo psáno pro koho ten dopis nebo co by to mohlo být je dokonce ani od koho by mohl být jen nějaké iniciály B. C., tak jsem si ho tedy přečetl. A v dopise stálo:

Zdravím Vyvolený, jsi jeden z několika obyvatel tohoto malebného města, který se stal mým vyvoleným. Ano ty zajisté nevíš kdo jsem, ale věř že ti neublížím. Za dva dny  jdi do hospůdky  na konci města, i když se ti tam nebude chtít protože bude pršet, ale ty tam musíš dorazit, protože jsi Vyvolený! V hospůdce se setkáš s dalšími, kteří se stali vyvolenými.
Podepsán B. C.

„Čože? Kdo by mohl být B. C.? A jak vyvolený, co to je? A jak by mohl vědět, že za dva dny bude pršet, co to je za blbost, asi si ze mě někdo dělá srandu“ zavrtěl jsen hlavou a odešel zpět do domu, dopis jsem si vzal, „Pff to je teda fór,“ hodil jsem oči v sloup a dopis jsem hodil do ohně. Jenže oheň zhasl a ne a ne hořet, opatrně jsem tedy vzal dopis a co by se nestalo, oheň zase hoří. „Co je tohle za divnou magii?“ zavrtěl jsem hlavou a dopis odložil na stůl.

Další dny proběhly v normálním koloběhu jako vždy, šel jsem vypomáhat s pracemi v kovářství a starším zemědělcům, dostal jsem nějaké Perce (zdejší měna) a šel jsem domů, na ten divný dopis jsem su už ani nevzpoměl.

Jenže když jsem přišel domů a zavřel dveře tak přesně v ten moment začalo pršet, ale nebylo to jen takové kampaní, ale byl to velký liják! Téměř okamžitě mi v hlavě blesklo a vzpomněl jsem si na dopis, „Jak to tam bylo? Nebue se ti tam chtít, protože bude pršet? A kde ta hospoda má být?“ otevřel jsem ten dopis co nešel zapálit a znovu si ho přečetl „Na konci města? Tak daleko!? A ještě tam mám jít v dešti, ach jo,“ dopis jsem si dal do kapsy na kalhotách a vzal jsem si z věšáku mohutný kabát karamelové barvy s kapucí, hodil ho přes sebe a ještě jsem popadl měšec oříškové barvy se zlatými ozdobami ve kterém bylo tucet Perců. Vyšel jsem v tohle bláznivém počasí ven z domku a vydal se na cestu ještě jednou jsem se podíval na svůj zakulacený domek se spoustou oken a velkou střechou pousmál sem se a pokračoval v cestě na konec města do malé hospody.

Naše město nebylo moc veliké a tak jsem k hospůdce došel brzy, byl jsem sice hodně promočený od deště, ale byl jsem tu. Vešel jsem dovnitř, na první pohled byly všechny stoly plné, ale když jsem se díval pozorněji tak v rohu byl jeden kulatý, dřevěný stůl, vydal jsem se k němu a usadil jsem se. Odložil jsem si a doufal jsem že jsem se sem netrmácel zbytečně.

Fajn jak se vam to zatím líbí? Moje psaní není nic převratného aale doufám, že se to líbí. Taky se chci omluvit, že je to jen z pohledu Kellena, ale přišel mi jako nejlepší varianta na začátek, když je navíc vůdce ale on to zatím ani neví 😂 přečtěte si můj komentář!

První zachránci ztraceného světa DotsKde žijí příběhy. Začni objevovat