První zachránci ztraceného světa Dots

Kapitola 2

Zia
Byla jsem odhodlaná opravdu vyrazit, jít podle té mapy a najít to Geter- něco co já vím co to má být, pohledy ostatních směřovaly na mě, vypadaly hodně překvapeně, trochu jsem kvůli nim znejistila, radši jsem si hodila přes hlavu kapuci. V tom se ozval Kellen: „Máš pravdu, jdeme!“ popadl druhý váček s penězi, vzal si svou novou brašnu od Barteuse přes rameno a zbylé brašny rozdal svým novým majitelům podle jména co měly na sobě vyšité tmavě modrou se slovy: „Nevypadal, že si dělá legraci a podle jeho slov, jsme jediná naděje, takže si nesmíme dovolit ztrácet čas“ došel až ke mě a zašeptal „Vedeš si dobře, “ otočil se zpět čelem k ostatním s širokým úsměvem.

Kellen
Zia potřebovala trochu podpořit, tak jsem to udělal, rozdal jsem všem jejich brašny a snažil se je trochu motivovat k cestě za tím Geterfusem, „Vedeš si dobře,“ zašeptal jsem k Zie a pak jsem se otočil zpět s úsměvem na ostatní, ale pořád nevypadali, že by se jim chtělo někam jít. „No tak... Lidi,“ Alea mě v tom nenechala „Tohle bude dobrodružství, neříkejte že trochu zážitků nepotřebujete, kecali jsme spolu dost dlouho na to, abyste mi řekli že vaše každodenní dobrodružství není dobrodružství, ale nuda, tak se trochu odvažte, berte to jako bojovku“. Pořád se tvářili, jako kdybychom je měli teď hned zabít, takže mě nenapadlo nic lepšího jim říct než „tváříte se jako kdybychom vás teď měli zabít. Hele, neříkám, že se nám při té cestě nic nestane, ale jak řekla Alea, bude to dobrodružství a k tomu vždy nějaký ten škrábanec patří. A navíc bychom vás teď momentálně přehlasovali, tři proti dvoum, takte Iris, Nicol, nezájem, jdeme, svět čeká.“ „Takže ani demokratickou cestou se vás nezbavíme? Fajn“ Nicol vyletěli ruce do vzduchu, „Beru si tu brašnu a jde se ven naproti smrti“ vzala brašnu a se smíchem vyrazila ke dveřím, vzala si tam svůj tenký kabát ve kterém přišla a čekala tam na nás, tenhle přístup jsem upřímně nečekal a tak mě to zarazilo, ale jen jsem pokrčil rameny a šel za ní. Otevřel jsem jim dveře a čekal až projdou, zavřel jsem za námi a vyrazil k Zie, „Smím vidět tu mapu?“ „Em, jasně.“ vytáhla z brašny mapu a podala mi ji. Rozevřel jsem ji a chvíli jsem snažil najít kde jsme, mapa vypadala staře, taky nejspíš byla, ale pokud ten Geterfus musíme najít my a dřív se kvůli tomu nic nestalo, tak to nedává smysl. Se Ziou jsme v mapě pak chvíli projížděli a pak jsme určili směr, „Tudy!“ zvolal jsem a ruku jsem napřáhl směrem podél řeky, která vedla přes les. „A nechtěli bysme to obejít nebo tak něco, do toho lesu se mi moc nechce“ Prohlasila Iris, ale stejně jsme jí nakonec přemluvily a tak jsme konečně vyšli. Drželi jsme se při sobě když jsme vcházeli do lesa podél té řeky, hned jak jsme tam vešly se příšerně ochladilo.

Nicol
Když jsme vcházeli do lesa ochladilo se a já litovala svého rozhodnutí vzít si jen slabý kabát, ale i tak jsem ho přes sebe hodila. Hlavou se mi honily myšlenky, že kdybych se proměnila na vlka, tak bych byla se svou mohutnou srstí v teple a kabát by si mohl vzít někdo jiný, komu je větší zima. Na druhou stranu, nikomu jsem neřekla, že se měním ve vlka, takže to nemůžu jen tak udělat, ještě by se mě pokusili zabít kvůli masu nebo tak něco, brr, to ne! Ale na naše schopnosti určitě řeč přijde. Každopádně by mě zajímalo jestli nám nedal ten děda do tý otravný brašny něco, co by se nám mohlo hodit. Protože k čemu bude každýmu jedna brašna, když ta věc, za kterou možná někdo z nás položí život, je jenom jedna? Vlastně mě překvapuje, že nám k tomu nedal bližší informace, jen, tady máte tohle, chci tohle a čau. Otevřela jsem svou brašnu a zašmátrala v ní....

Hunter
Ozvala se rána a skoro všichni v sále leknutím uskočili. „Budu potřebovat novou vázu, Kate, zapište to na seznam a dejte to někomu ať tu vázu zítra ráno mám na tom samém místě.“ řekl jsem klidnějším hlasem po tom co jsem o zeď rozbil jednu z váz co byly na stole. Blonďatá vyděšená mladá dívenka se uklonila a odešla. Já se znovu otočil na Alvara. „Alvaro,“ promnul jsem si kořen nosu. „Alvaro, můj oddaný... Jak dlouho pro mě už pracuješ? Dost dlouho na to, abys věděl, že s touto odpovědí tady nemáš co dělat!“ zase mi ruply nervy, musel jsem se zhluboka nadechnout a v duchu jsem si třikrát musel říct, jen klid, nenech se už znovu rozhodit.
„Takže ještě jednou, Alvaro, kde je?“ zeptal jsem se znovu svého důvěrníka klidným hlasem. „Je mi líto, ale odpověď zůstane stejná, nevím, kde je, zkrátka utekl. Jen nechápu proč tu jsem já, měl ho snad hlídat ten floutek od prvního důvěrníka, tak proč za to mám být potrestán já? Měl byste si to vyříkat s Penghalionem nebo s Bloodycurtovou, ta za něj má snad zodpovědnost!“ odpověď mého oblíbeného a nejspíš i nejvěrnějšího důvěrníka mě přeci jen potěšila, „A proto jsi můj oblíbený důvěrník, protože i přesto, že to mají na starost jiní, víš o tom vše co potřebuješ, kdybych to přesunul k tobě, ale ke tvé otázce, Maxon tu je ještě noví a Clara za něj má zodpovědnost, ano, měla by tu být ona, jenže mám pocit, že ty víš vždy o něco víc. Ale neboj, potrestán za to nebudeš, Penghalion něco ještě dostane, ale Claru musím šetřit, je to součástí jednoho vedlejšího plánu.“ usměju se a pozvednu sklenici s bílím vínem a napiji se „Nejsem si jistý, ale neříkal jste mi, že kdyby utekl, tak to zničí celý plán?“ Alvaro vždy pokladá správné otázky, pracuje se mnou už dlouho a jako jediného jsem ho z těch prvních tří nechal naživu, věděl jsem moc dobře proč „Ano, správa otázka, Alvaro. Sice mi tím Barteus zničil plán, ale tím pádem se můžeme přesunout na jiný plán, který jsem vymyslel ještě dřív, než jsme ho sem dostali.“, usměju se a nechám si zavolat mé ostatní temnočleny

.....

A je to tady, další kapitola, tentokrát jsme se dostali i k té temné straně a tím pádem jsem psala zase za víc postav, příště se můžete těšit na pohled Clary, Nicol, Zii a možná i někoho jiného, zas tak detailně to nemám hotové 😬 ale jsem ráda že jste se zapojili, doufám že vas tenhle příběh baví

.....
Any_Tzuyu