První zachránci ztraceného světa Dots

Kapitola 5.

Clara

„... Claro a Maxone, tohle bude vaše mise, najděte je, nevíme sice kdo to je, kolik jich je, ale jsou neopatrní, vydejte se směrem k lesu Bhaun, tam bych to zkusil prvně..."

Hunter zadal úkoly, a tak se všichni rozešli, já měla radost, že zas mám nějakou pořádnou misi, sice s tím ubožákem, ale tak nějak to zvládnu, když bude nejhůř tak ho shodím do nějaké bažiny, ať se tam třeba utopí. „Tak pojď!" okřikla jsem ho. Obešla jsem stůl a chytla mu ruku, za kterou jsem ho následně táhla ke dveřím. „Claro!" ozval se Hunter, když jsme byli ve dveřích. Zastavila jsem a otočila k němu hlavu, že poslouchám. „Vemte si draka" usmál se a posadil se na židli, mně se na tváři objevil ohromný úsměv, „Ano," odvětila jsem a hned jsem se rozběhla pryč, Maxon měl co dělat, aby mě dohnal, přiznávám.

Po cestě jsem řekla pár služebným, co už byli v klidu a zase se orientovali, po tom, co se stalo, aby mi připravili ven, před hrad věci pro draka. Doběhla jsem tedy z hradu ven na rozlehlou plochu před hradem a chvilku po mně tam byl i Maxon, což mě udivilo, nečekala jsem, že se tak rychle sebere. Měla jsem ohromnou radost, že mi Hunter povolil draka, po dlouhé době se zase proletět, jo, to jsem potřebovala.

Maxon

Obešla stůl a začala mě táhnout ke dveřím, tu holku fakt nesnáším, proč jsem musel skončit u ní? Pak Hunter řekl, že si má vzít draka, ta se na to usmála tak šíleným způsobem až mě to děsilo. Jako nevěděl jsem, že Hunter jen tak rozdává draky. Clara se už zase rozběhla pryč, takže jsem zase pospíchal za ní. Vyběhla jsem chvilku po ní ven, ona tam už stála a čekala, doufal jsem, že na mě. Přišel jsem k ní, trošku udýchaný, seběhnout tolik schodů není sranda. „Netušil jsem, že Hunter jen tak rozdává draky na mise, myslel jsem, že si je celkem hlídá, ale asi ne, když ho chce svěřit tobě."

„Ha ha ha, opravdu vtipný Maxone. No, za chvíli uvidíš, proč já můžu... aa už jsou tady," řekla Clara, přišly sem nějaké služebné a Claře zajiskřily oči „Tak teď ustupte" ač nerad, tak jsem ji radši poslechl, nechtěl jsem být zašlápnutý drakem, to nebylo to, jak bych chtěl umřít. Ona si taky pár kroků odstoupila dál od nás. Zastavila se a přikrčila se k zemi, během chvilky tam místo ní stál velký, zelený drak. Takže ona je měnička? Chvilku jsem tam stál ohromený, protože tohle jsem nečekal, služky tam mezitím okolo ní běhali a připínaly na ni nějaké chrániče a nějaký vak, mně pak jedna přinesla vak se slovy „To posílá Pan Valentine, abyste s sebou něco měli." Uklonila se a pak odešla, po chvíli odešly i ty ostatní a já šel za Bloodycurtovou. „Páni, Bloodycurtová a měnička? Wow. No jenže já takovýhle věci neumím, takže to asi nepude, víš co..." zasmál jsem se, ona ve své podobě draka zafuněla a mezi zuby jí zajiskřilo. „Klídek holka" uklidňoval jsem jí, což ona samozřejmě ignorovala a jednou její tlapou po mně chmátla a držela mě, pak vzlétla a já se jen snažil držet, protože spadnout se mi z té výšky, kterou za tak krátkou dobu nabrala, se mi nechtělo. Letěli jsme vzduchem ohromnou rychlostí, pro mě to byla úplná novinka, a i když jsem z Clařiny tlapy neměl moc dobrý výhled na krajinu okolo, tak i tak jsem se do toho létání zamiloval

Iris

Už to bylo dlouho co jsme zase šli pěšky okolo jedné dlouhé řeky, ona snad neměla konec! Pořádně jsem ani nevěděla kam jdeme, myslím že to tak nějak neví ani ostatní, ale přesto jsem se zeptala. „Kam že to vlastně jdeme? A Co budeme dělat s tím... tím kamenem?"

„No... To je trochu těžké na vysvětlení, co je to s tím šutrem opravdu nemám ponětí a kam jdeme... noo... Tak to vlastně taky nevíme" řekl Kellen jako odpověď na mé otázky „A co je na tom těžké, prostě nic nevíme. Už jsem unavená a nebaví mě to, záchranu světa jsem jsi představovala jinak" ozvala se i Nicol a měla pravdu, „Souhlasím s Nicol, taky jsem už unavena, a navíc kolik hodin už jdeme od té hospůdky kam si nás ten blázen pozval? Co když tady vůbec nejde o nějaký ten Geterfus a nebo ho nakonec přineseme tomu zlému čaroději?"

„Iris, Nicol, chápu že je to už dlouhé a jediné co máme je ten... ten kámen nebo co to je, ale prostě to musíme nějak zvládnout, ale chci abyste věděli, že rozumím vaším obavám..." uklidňoval nás Kellen „A nemůžeme si dát aspoň ještě jednu krátkou pauzu na jídlo? Nicol, říkala jsi, že v těch brašnách je nějaký vak s jídlem, že?"

„Jo, říkala, aspoň někdo mě poslouchal" zaradovala se Nicol „Tak dobře, dáme si kratší pauzu na jídlo, ale kratší, protože se budu už jistě stmívat a sice máme deky, ano, taky jsem tě poslouchal Nicol, ale za kopcem je nějaká menší vesnička, tak tam bychom se mohli poptat, jestli nás tam nechají spát" vysvětlil Kellen a všichni se zaradovali, všichni bychom radši spali v posteli nebo alespoň někde na zemi u krbu, zkrátka v teple než tady venku. Takže jsme se tedy usadili a dávali si svačinku, které zase tolik nebylo, ale když už se blížíme k nějaké vesnici, tak to tolik nevadí, tam nám snad jídlo na cestu dají. Po chvíli, když jsme tedy skoro vypotřebovali naše zásoby, jsme pití, které jsme dopili jsme znovu naplnili z řeky, která se celou dobu táhla vedle nás a vydali se na cestu.

„Hele takhle mě napadá, Kallen a Zia jsou čarodějové, to se nám tak trochu přiznali a co vy ostatní? Jak to máte vy? Jste taky nějak vylepšení nebo tu nejsem jediný člověk bez náznaku magie?" optala jsem se, naše konverzace na cestách trochu nefunguje, chápu, že teď se hlavně všichni soustředili, abychom už došli k té vesnici za ten kopec, který byl ještě pořádně daleko, ale jestli spolu máme být na nějaké hrdinské misi, tak by ta konverzace mohla být lepší. „No, Já jsem elfka" řeka Alea „Já jsem jedna z měniček" přidala se i Nicol „Takže tu jsem jediný člověk, bezva... no nevadí, na co se měníš Nicol?"

„Ve vlka, jsem tak trochu i členem jedné smečky"

„To zní dobře!" Ozval se Kellen a pak ke mně přišel blíž a vzal mě rukou přes ramena „Hele Iris, hlavně si z toho nic nedělej, my tě tu přijali a je úplně jedno, jestli bys měla schopnosti a nebo ne" usmál se „Já vím, díky."

...

Tak   jsem koukala, že jsem nepsala s Iris, takže tady jí máte a snad jste si užili další kapitolu, jaké jsou vaše pocity a názory? 😊😁