Kellen
Běžel jsem za tím chlápkem co nám vzal ten kámen, sice nikdo z nás nevěděl, proč a k čemu ho máme, ale usoudili jsme, že je důležitý. Běžel jsem za ním jednou úzkou uličkou, kde se v naší honičce neustále pletly děti. Hrály si tam s míčem a nebo hrály jiné hry. Zkrátka se nám motaly pod nohami.
jak jsme tak běželi, tak jsem přemýšlel, jak bych se k němu mohl dostat blíž, jak ho zastavit. Mé oči se zastavili u sítě, která držela hromadu sudů, kdybych se dobře trefil, tak bych je mohl shodit a zablokovat mu cestu pomyslel jsem si. Zpomalil jsem a vzal do ruky kámen, kterým jsem hodil po kolíku, který držel síť.
Na takových 80 % jsem věděl že se trefím s mojí fyzičkou taky že jsem se trefil. Sudy se začali valit a pomalu barikádovat cestu. On zrychlil a to bylo hodně poznat, všiml si toho a já měl co dělat abych tady nezůstal sám. Jenže jsem to podcenil, neměl jsem tak zpomalit, teď už jsem viděl že nemám šanci.
On to stihl prolítnout než se sudy nasypaly přes cestu. Já zůstal na špatné straně. A to nejen proto, že on mi utekl i s tím kamenem, to samé mi říkaly pohledy vesničanů, přené na mě za to co jsem jim tu provedl. „Hele, lidi. Já se opravdu omlouvám, byla to nehoda..."
...
Vrátil jsem se zpět k partě, to už na mě čekaly před budovou se starstlivými výrazy ve tvářích. „Je mi to moc líto..." sklonil jsem hlavu když jsem jim to musel oznámit, zklamal jsem.
„Oh to nevadí, určitě to nějak zvládneme i bez toho, stejně jsme nevěděli k čemu to je." snažila se mě uklidnit Iris, ačkoli u toho stála po boku Joshe u kterého se stále opírala „Iris má pravdu, to já jsem ho tam neměla nechávat" ozvala se Nicol. Zia ke mě udělala pár kroků a položila mi opatrně ruku na rameno a pomalými krouživými pohyby mi ho pohladila. Usmáli jsme se na sebe, myslel jsem si, že mít okolo sebe čtyři holky bude k nevydržení, ale jsou úžasnou podporou.
„No rád bych vám ještě sdělil, že se mi povedlo tu tak trochu naštvat pár lidí, protože jsem shodil hromadu sudů, chtěl jsem tomu zloději zablokovat cestu, ale skončilo to tak, že jsem ji zablokoval sám sobě, takže kdyby po mě ještě šli, tak bych radši nezůstával přímo tady." potom jsem se otočil k Joshovi a Iris „Iris, co noha, všechno v pořádku, můžeš pokračovat?"
„Jo, jasně, v pohodě. Můžu pokračovat, žádný strach."
„Joshi, ty taky v pohodě?"
„Jo jsem celej, jen trochu vyklepanej z toho všeho. Cože vám to vlastně vzali?"
„No to my vlastně taky nevíme, jsme taková parta, co se sešla díky jednomu dobrému čaroději a máme od něj vlastně úkol a tohle byla nějaká část toho úkolu, jenže jsme nestihli zjistit jak velká a co to bylo." Chtěl jsem Iris zastavit, co když k nim patří, nemůžeme věřit úplně všem, ale Iris nechtěla přestat, věřila, že on je dobrý. Zkrátka mu to chtěla říct a tak mi nezbývalo nic jiného, než ji nechat domluvit.
„Nechtěl by jsi jít s námi Joshi?" optala se Alea a u toho šťouchla do Iris, bylo mi jasné, že mi tu něco uniká, ale neměl jsem čas a ani náladu to teď řešit.
„Jste hodní a moc rád bych se k vám přidal, hlavně k některým," udělal menší pauzu aby se Iris podíval zhluboka do očí a pokračoval „ale bohužel, musím tu zůstat s rodiči, ve vesnici. Jen málo lidí z vesnice to tu opustí a já budu jedním z mnoha kdo tu zůstane."
„Dobře, my to chápeme, měj se tu dobře" podali jsme si ruce, převzal jsem Iris, chytila se mě okolo ramen a já jí podpíral bok, a rozešli jsme se směrem, který jsme si domluvili.
Clara
„Tak pohni Penghalione!"
„Hele, asi ti to nedošlo, ale já jsem před chvílí běžel, a taky jsem nám přinesl ten Vutog, takže bys na mě mohla být milejší""stěžoval si Maxon, neměl se k Hunterovi přidávat, když to nezvládá
„No to teda nemohla. Dělěj nebo tě tu nechám!" okřikla jsem ho, snažící se dostat přes dav stojící na náměstíčku, oslavující bůh ví co nebo koho. Jasné ale bylo, že Hunter nebyl ten koho oslavovali, protože tahle vesnice by vypadala jinak kdyby s ní měl co dočinění šéf.
chtěla jsem sice pokračovat, rychle se z tohohle zapadákova dostat, ale najednou jsem zahlédla ty děcka. Zastavila jsem Maxona. V hlavě mi proběhlo asi pět způsobů jak bych je mohla odstranit z cesty, předvést Hunterovi nebo je jednoduše zabít. Mohla jsem zase být ta nejlepší, Hunter mi dá co chci a budu si žít v pohodlí. Konečně budu mít zase klid, pobíhat tady po lesích mě už nudilo a byla jsem z toho unavená. Nejsem přee divoženka!
„Co se děje?" zašeptal Maxon, zase byl mimo.
„Tam jsou ty děcka, přemýšlím co s nima uděláme"
„Měli bychom je asi dostat k šéfovi ne?"
„Nad tím jsem taky přemýšlela, ale taky je můžeme jednoduše odstranit z cesty" otočila jsem se čelem k němu, na tváři jsem měla ďábelsky úsměv, jenže jemu se asi moc nelíbil
„Hele mě je jedno jestli je zamordujeme, ale spíš jestli s tím nebude mít problém ten nad náma..."
„Jestli jsi začal věřit v boha tak bys neměl uvažovat o zabíjení"
„Uh, ne to ne, ty přece víš jak to myslím"
„No tak nad tebou jsou snad všichni, možná i služebná,"
„Hele to že jsi důstojník tě nedělá něco víc"
„No já bych řekla že jo."
„Stejně nic neděláš, Valentine si tě nechává nejspíš jen pro osobní potěšení, vy dva mezi sebou stejně něco máte."
„No dovol! Jak tě tohle může napadnout! Jenom žárlíš! Já jsem totiž někdo a ty jsi jen člověk, Hunter tě vzal do týmu jen z lítosti, jinak by jsi dělal někde u krav!"
„No jasně, tak mi řekni co děláš tak úžasného, že jsi první důstojník?"
„Dělám toho víc než ty a hlavně dobře! To tobě utekl ten stařec, mě by se to nestalo,"
„Vždyť jsem ho ni neměl původně hlídat, to tys mě tam nastrčila!"
„Víš co? Zavři už tu svou ukecanou pusu, mluvíš nesmysly, oni nám mezitím utečou, takže dělej, jdeme!"
„Já jen že už jsem z toho měl dost problémů a nechci aby se to stalo znovu. A už vůbec ne, aby to bylo kvůli tomu, že jsi mě donutila je zabít a Valentine by je chtěl přivést živé."
„Klid! Zapomínáš, že já jsem ta kterou máš poslouchat, takže mlč a jdeme!"
Tak mám tady pro vás další kapitolu, nakonec jsem jí teda trochu upravila od původní verze a docela se mi to líbí, co vám?
Ještě jsem se chtěla zeptat, čí pohled byste chtěli v další kapitole (jakou postavu byste chtěli víc vidět)?
ČTEŠ
První zachránci ztraceného světa Dots
FantasíaPět hrdinů se spojí díky dobrému čaroději, aby porazili zlého čaroděje, který má ovšem své důvěrníky a temnočleny, kteří za něj dělají špinavou práci. Co se stane, když se naše pětice dostane někam kam se dostat neměla?... Elena_426 udělala tento úž...