První zachránci ztraceného světa Dots

Kapitola 6.

Maxon

Když jsem byl usazený v Clařině tlapě tak, že jsem tam mohl normálně sedět a měl jsem i krásný výhled kudy letíme, vytáhl jsem mapu která byla v brašně od Pana Huntera. Takže jsem hledal kde jsme a kam máme podle Huntera leťet... úh je to fajn pocit, leťet... „Měla bys víc zahnout do prava, takhle to mineme... jo a taky bych pak přistál o něco dřív a šel bych pěšky, abychom je neviděsili... ou počkat, ty se mnou takhle nemůžeš mluvit? No tak to bych ti mohl říc jak se mi vlastně hnusíš a jak-" najednou naklonila tlapu tak, že bych z ní mohl spadnout azavrčela. Taky mě trochu bodala zadním drápem „Au au au! Dobře promiň, já e ti omlouvám! Jen jsem chtěl nějakou zábavu... Víš co, tak budu mlčet a jen navigovat... heh" tlapu znovu narovnala a já se ihned usadil a pořádně si oddech, za to Clare se na její šupinaté, dračí tváři oběvil velký úsměv a pořádně špičaté zuby. „No jo, hahaha vtipný, tak zas klid, co ty na to? A zaboč už konečně, jinak to opravdu mineme a já za nima nechci běhat kilometry, okej?" teď mě konečně poslechla a zatočila do prava...
potom jsme dlouho letěli k klidu a potichu. Počasí bylo krásné a pomalu se stmívalo. „Tak fajn, tady bych asi přistál, stmívá se, tam kousek by pak měla být vesnice, tam můžeme dojít po vlastních. Možná tam budou i ti, co je hledáme, nemyslím si, že by byli úplně blbí, takže by tam klidně být mohli..." Naposledy jsem se podíval na tu krásnou oblohu, která se teď barvila do žluté a červené barvy, ale vršek nebe bylo už krásně tmavě modré, byl to pohled, který se mi pomalu ani nechtělo opouštět a Clara se taky dívala do nebe. Nakonec jsme bezpečně a tiše přistáli, díky Claře, v lese... bylo tu ticho a mělo to tu krásnou atmosféru... Clara se proměnila zpet „Díky za úžasný výlet" řekl jsem jako první věc k ní, tentokrát opravdu upřímně. „Cokoli co Pan Valentine řekne a týká se to draka udělám ráda." usmála se „Aha, ty mi seš teda milá..."

„Celá já, cos upřímně čekal? Vřelé objetí? Ha! No takže teď bych šla do té vesnice" jasný... Typická Clara, sám nevim, co jsem vlastně jakože od ní čekal. Tady se prostě nikdy nevyplatí bejt milej. „Takže ti k tomu něco řeknu já. Nakonec bych zůstal tady, je tu hezky a ta vesnice je kousek a když budeme tady a pak si je najdeme a nebudou mít pocit, že je někdo sledoval a že to jsme my

"Zbláznil ses? Tady nespím! Navíc ani nevíme jestli tady jsou, takže to uděláme, tak jak chci já! Jdeme k té vesnici." rozhodla Clara a uložila věci, co tam po ní zůstali jakožto po drakovi. Takže ty chrániče co jí služebné nasadili. „Ale tak uznej, že když je budeme sledovat, tak nás k sobě asi těžko pustí"

„Ani nevíme, co to je za lidi, tak si nebuď tolik jistý, že jsou natolik chytří, ok?"

„Teď jsi to sama řekla, ani nevíme, kdo to je, takže tím spíš tady můžeme zůstat, ne?" usmál jsem se na ni, vypadala ze mě už zoufalá, takže mi bylo jasný, že zůstáváme. Začal jsem si vybalovat deku, která byla přibalená v brašně od Huntera. „Aby bylo jasno, tak s tebou i tak nesouhlasím!" řekla a naštvaně se usadila do trávy. Zasmál jsem se tomu a pak jsem na zemi u deky nechal svou brašnu a šel trochu dál do lesa. „K-kam si jako myslíš, že jdeš?"

„Dojdu pro dřevo na oheň" odvětil jsem „aha... ale nemůžeš mě tu nechat samotnou!"

„Prosimtě, pochybuju, že by ses nedokázala ubránit jako drak, takže klid. Hlavně za mnou nechoď! Někdo to tu hlídat musí,"

...

Clara

on mě tady prostě nechal? Pft

to mu ještě pořádně vrátím. Pomyslela jsem si. Jo, sice jsem měnička a umím se měnit ve draka, ale to neznamená, že to budu pořád používat, kdybych se měnila třeba ve vlka, lišku, nebo třeba medvěda. Žádný problém, ale drak je docela náročné zvíře. Ten Idiot ani netuší, jaký to je úděl! Jsem první důvěrník a on mě tady nechá samotnou v tomhle lese? Nesnáším to tu, jsem zvyklá na nějakou úroveň, ta vesnice by byla o tolik lepší... hned zítra mu ukážu, kdo je vůdce téhle mise. Teď bude mojí prioritou se nenechat sežrat brouky.

Konečně přišel, dokonce s sebou opravdu měl i dřevo. „Upřímně jsem čekala, že tě tam něco sežere a nebo aspoň že budeš mít nějaké dva klacíky, protože toho víc neuneseš" zasmála jsem se mu „Říká ta, která se bála tu zůstat sama? Dobrý"

„No dovol? Já se nebála, jen jsem zvyklá na nějakou úroveň, navíc jsi s tím drakem neměl pravdu, protože, což ty jako obyčejný člověk nevíš, měnit se a to nejen ve draka není vůbec jednoduché. Dost to vyčerpává"

„Jasný, jsi zvyklá na hedvábí a že kolem tebe všichni poskakují, Hunter si tě teda hýčká. Nojo, to je život prvního důvěrníka, máš všechno na co si ukážeš. JO, to je teda strašnej život. Ale víš jak žijou ostatní? V takovým luxusu opravdu ne. To mi věř!"

„Máš nějakej problém? Hele jsi obyčejnej kluk bez schopností a vypracoval ses na pozici ke mně, co máš za problém, však žiješ na zámku!"

„Ne každýmu o to jde! Navíc já se nadřu o dost víc než ty!" Bylo chvilku ticho, já ztichla hlavně proto, že jsem něco zezadu slyšela, nevím proč on přestal křičet, ale nějak mi to samozřejmě nevadilo. „Tak já udělám ten oheň..." Řekl Maxon a postavil ze dřeba stříšku a snažil se rozdělat oheň... moc mu to nešlo,tak jsem se nabídla „Em, nechceš pomoct?"

„Není třeba, zvládnu to!"

„Dobře... Já jen, kdyby ne, tak se klidně proměním a zapálím to"

„No, to by to možná spíš shořelo. Prostě to nech na mě" odvětil chladně, nedivila jsem se mu po naší menší hádce, ale on mi je tak nějak ukradenej, myslím si, že i přes to zvládne pracovat dobře... „Fajn," dál už jsem se o něj nezajímala. Oheň se mu potom podařilo zapálit, ale já bych to zvládla líp. Zabalila jsem se do deky a snažila se usnout, on udělal to samé.

Zia

Přišli jsme k vesničce. Bylo už celkem pozdě a tma, ale ne natolik, aby venku nebyli nějaké děti, které si ještě hrají a nebo několik dospělých. „Tak jo, je nás pět, což je na tyhle domky celkem dost, takže se asi rozdělíme na dvojici a trojici, co vy na to?" ozval se Kellen a v podstatě všichni jsme souhlasili. „Dobře, takže Nicol bude s Aleou a se mnou půjde Zia a Iris?"

„Jo" Odpověděla mu Alea „Tak fajn, jdeme si najít nějaký přístřešek!"řekl Kellen a než jsme se začali rozcházet, tak jsem ještě dodala: „Nejlepší aby jedni nebyli tady a ostatní na druhé straně vesnice, kdyby se něco dělo, tak abychom byli blíž u sebe."

„To dává smysl, takže najít něco co je usebe." odsouhlasila Iris a pak jsme tedy ve dvou skupinkách chodili po vesnici a ptali se na přespání.

Já, Iris a Kellen jsme si našli místo u jedné moc milé paní, která by jinak byla doma sama, jelikož její muž a syn odešli s několika dalšími muži do lesa na výpravu a pro zvěř. Alea a Nicol si našli ubytování u nějaké malé rodinky hned naproti, takže vše bylo tak, jak bylo v plánu.