První zachránci ztraceného světa Dots

Kapitola 4

Avarum

V klidu jsem si ve svém pokoji zkoušela udělat nový elixír, myslím, že tentokrát by to mohlo vyjít, přichystala jsem si perfektní návod, který ve všech směrech odpovídal, jenže při mém štěstí samosebou mi někdo zaťukal na dveře a vešel dál. Byl to Alvaro. Chtěl po mně, abych šla na nějakou schůzi, další schůze jen proto, že Maxon to podělal... kdybych tam byla já, tak se to nestane! Alvaro čekal až kádinku položím, jinak by tu jistě vydržel stát do půlnoci, to už jsem mohla možná mít hotovo, jenže na tu schůzi musím. Jsem ráda že mě Pan Hunter přijal a že mě na starost dostal zrovna Alvaro, takže jsem tedy šla, ale musela jsem všechno uklidit, zase by sem přišla uklízečka a poházela by mi to tu.

Clara

Přišel pro mě poskok od pana Huntera, musím jít na další schůzi, nesnáším hromadné schůze, musí přijít všichni i když se plán týká jen dvou, tří lidí, to je věc, kterou jsem doteď nepochopila, všichni musí přestat s tím co právě dělají a jít tam, ne že bych teď dělala něco extra, ale mohla jsem si jít dát lázeň, alespoň nějaká plus pobyt tady má a být 1. důvěrník není taky vůbec zlé... ale co nedokážu vystát je Maxon a jestli teď kvůli jeho neschopnosti budu mít problémy, tak ať si mě nepřeje!

Naštvaně vrazím do velkého sálu, kde už čeká Pan Hunter.

Hunter

Už jsem vyčkával na všechny své důvěrníky a temnočleny ve velkém sále, během čekání jsem si povšiml, že služebná už stihla nahradit vázu... jako první do místnosti vešla Clara svým typicky svižným a naštvaným krokem. „Temperamentní jako vždy, Claro, to mě těší." Na vteřinu se na mě ironicky usmála. Před stolem se poslušně zastavila a čekala na mé svolení se posadit, které jsem jí hned dal. Já seděl v čele dlouhého, dřevěného stolu z dubu, Clara, jakožto 1. důvěrník měla místo nejblíže mně po mé pravici, naproti ní měl sedět Maxon, potom opět vpravo 2. důvěrník, naproti něj jeho temnočlen a Sulva, 3. důvěrník si mohl sedat kam chtěl. „Claro, rád bych si s tebou o něčem promluvil,"

„Tak to počkej! Na mě vinu házet nebudete! Jestli mi chceš něco udělat kvůli tomu pitomci co neumí pohlídat jednoho starce, tak zabij jeho! Já ho k sobě nechtěla! Maxon to pokazil, byl to jeho úkol, čistě jeho, já to nemohla ovlivnit!"

„Klid Bloodycurtová, to nemělo být naším tématem, ovšem bude to téma které na chvíli rozeberu na schůzi,"

„A nemohla bych přijít až pak? Teď se to netýká lázně, kterou jsem si chtěla dát, jen Maxona moc nemusím, takže čím méně času bych musela strávit díváním se na ten jeho ksicht, byla bych šťastnější, navíc jsem Vám k tomu už svoje řekla, je to idiot a já nemůžu za to, že nedokáže ani pohlídat jednoho starce!" „Hej! Ten pitomec právě stojí za tebou, jo, tak mi utekl, ale taky jsi ho měla původně hlídat ty, je to zkušený čaroděj, tak tě mohl-" hodila jsem po něm ten nejvíc vražedný pohled

„Hej! Slyším snad nějaká hrubá slova na své jméno?" Do místnosti přišel Penghalion a začal se obhajovat před Bloodycurtovou „Jo, tak mi utelk, ale taky jsi ho měla původně hlídat ty-" Clara v tenhle moment po Maxonovi hodila ten nejvíc vražedný pohled, co to jen šlo, „co já vím kolikrát byl ve vězení?"

„Jednou, když ti utekl, tak to bylo poprvé, ty neurvalče!" ozvala se Bloodycurt a protočila oči v sloup,

„Tak, vy dva klid, Claro, my si o tom promluvíme jindy, Maxone, posaď se." Jen co jsem to dořekl do síně vešel i Sulva a Alvaro, na tváři měli úsměv a jako by se pošťuchovali a na něčem se domlouvali, také jsem jim řekl, aby se posadili, čekali jsme už jen na Avarum. „Byl jsi za ní, Alvaro?"