Story about Nalla Lieght/ Fire girl

Strach o život

Kousl se do rtu.

/////////~~~~~~~~\\\\\\\\\

Jakmile se kousl do rtu tak si ty rty aj olízl a přiblížil se.
,,Co děláš?!" zasyčela jsem na Maskyho.
,,Neboj se. Určitě se ti to bude líbit." řekl perverzně.
"To si nejsem jistá." řekla jsem si naštvaně v duchu. "Prosím ať sem někdo přijde a toho úchyla odtáhne." prosila jsem v duchu.
V zápětí byl nademnou. Pomalu se přibližoval a jeho ruka sjela do mého rozkroku. Silně jsem vydechla. Hned po tom co jsem vydechla, tak mě začal líbat. Nemohla jsem se nějak bránit. Spíše jsem nechtěla, protože mi bylo jasné, že jakmile něco zkusím, budu litovat. Najednou se rozrazili dveře a v nich stál Hoodie a Toby. Přiběhli a Maskyho ze mě nějak strhli.
,,Jsi v pořádku Nally?" řekl Hoodie starostlivě.
,,Asi jo. Díky." řekla jsem se smutkem a překvapením v hlase. Toby mezi tím držel Maskymu sekeru u krku.
,,Hej, co zase provádíte!!" zaječel na kluky Masky.
,,Z-zachraňujem Nallu, b-blbe!" odsekl mu Toby.
,,Kdyby jsme nepřišli, bůh ví co by si jí udělal Time!" zaječel nazpět Hoodie po Maskym.
,,Co by asi udělal. Znásilnil by mě." řekla jsem ustaraně a zároveň naštvaně.
,,M-možná by t-tě i zabil." řekl smutně Toby.
,,By jenom zkusil!" ozval se Hoodie.
,,Tak dost!!!" zařvala jsem na plno.
Všichni tři se lekli. Já vstala z postele a odešla někam do pryč. Toby okamžitě vyběhl za mnou.
,,H-hej kam chceš j-jít?!" řekl.
,,Co nejdál od vás." odsekla jsem.
,,A ale proč?" zeptal se smutně.
,,Protože za prvý nejsem vrach a za druhý nebudu žít či bydlet s nějakým úchylem! Bůh ví co se mnou provedete ty a Hoodie!" zaječela jsem na něj. On se, ale nevzdával.
,,Já a H-Hoodie tě máme r-rádi, ale M-Masky si myslí, ž-že si j-jen jeho h-hračka." řekl co nejsmutněji to šlo.
,,Já... Já, ale nechci chápeš!?" začala jsem brečet. Myslela jsem, že si jen povzdechne a odejde, ale on udělala to co jsem čekala ze všeho nejméně. Objal mě a začal hladit záda. Já jsem asi minutu váhala, ale potom jsem ho objala taky a plakala mu do ramene. Utěšoval mě a říkal, že ho ke mě už nikdy nepustí a, že jestli ano, tak jedině s někým. Sem tam sebou škubnul, ale mě to nevadilo. Přišlo mi to roztomilé. Snažil se své poruchy ovládat, ale nešlo mu to a však jak jsem říkala, nevadí mi to a přijde mi to na něm cute. (kdyby někdo nevěděl co znamená slovo "cute" tak to znamená roztomilé. Pozn. Autorky).
Stáli jsme v objetí asi 10 minut. Mezi tím stihli přijít Hoodie a Masky. Hoodie si nás vyfotil :-D a Masky tam stál se sevřenou pěstí.
,,To nemyslíš vážně Tobyasy!!" zařval na Tobyho Masky.
,,S ním se v klidu objímáš a mě odkopneš jak pytel brambor?! Děláš si srandu!" zařval po nás, no spíše po mě snad ještě víc než zařval po Tobym. Já už to nezvládla a zase se mi spustili slzy. Toby mě jednou rukou chytl za hlavu a druhou pokynul Hoodiemu ať jde k nám a pak ji položil na má záda.
,,S-sis zase n-nevzal prášky, že?!" zakričel Toby.
,,Nepleť se mu do života. Nestojí ti za to." řekl Hoodie a dal Tobymu ruku na rameno.

Po hodině
,,U-už jsi v p-pořádku?" optal se Toby starostlivě.
,,Ano. Díky vám ano." řekla jsem a dodala milý úsměv.
,,To jsme rádi." řekl Hoodie a milý úsměv mi vrátil. To samé Toby. Nevím jak se usmíval, ale bylo vidět, že se usmívá. Chvíli jsme si povídali a pak k nám přišel nějaký až moc vysoký muž v černém obleku bez tváře. Slenderman. Je známí snad po celém světě. Zadíval se na mě.

Tak další kapitola. Vím vím název moc nesedí, ale příště to bude lepší. Nechci nic vyzradit, ale v další kapitole se konečně objeví nějaké CP takže se můžete těšit. Zatím čus psychopati.
Slov: 654